Rozprávky bratov Grimmovcov: Princezná Mahuliena

Jestli něco člověk nedokáže pochopit, tak je to skutečnost, jak se mohl režisér podívat na výsledek své snahy a okamžitě si neuvědomit, že se hlavní postavy chovají jako naprostí i--oti takovým způsobem, že to prostě není možné a pohádka v této podobě mezi lidi zkrátka nemůže. Na druhou stranu, dílo má díky tomu jistý komický rozměr, byť tedy absurdní a nechtěný. (18.03.2023)

Problémem tohoto zpracování klasické pohádky bratří Grimmů „Jungfrau Maleen“ (angl. „Maid Maleen“) je její otrocké držení se původního textu. Ano, včetně jedení kopřiv, zásadních děr v logické výstavbě příběhu (země je během Mahulenina věznění zpustošena - ale jejího želáře se válka nedotkne) a naprosté tuposti jejího osudového partnera (který usoudí, že je mrtvá na základě šátku omotaného kolem anonymního hrobu). Oba jsou navíc bolestně pasivní - Konrád se nesnaží Mahulenu vysvobodit a pohodlně skáče, jak jeho rádci pískají, Mahulena se pro změnu začne prokopávat z věže až ve chvíli, kdy jí dochází jídlo, a nechá se vydírat nepříliš rafinovanou zloduškou. Chemie mezi ústředními představiteli nulová a vlastní invence tvůrců jako šafránu. Mám pro sérii Sechs auf einen Streich slabost, ale tady nemám, za co dát víc hvězdiček. (27.11.2018)

Logické lapsy této pohádky shrnula kolegyně jezinka tak, že není co dodat. Za sebe říkám, že mi otrocká ovladatelnost ústředního páru navzdory logice tak lezla na nervy, že jsem skoro fandil té zlé dědičce. (09.02.2019)

Klasický začátek, kdy zamilované dvojici ve sňatku brání rodič, pokračuje netradičně, a to zazděním neposlušné dcery - princezny do věže, což jí má z hlavy vyhnat veškerý vzdor. Její drahý chodí jak lev v kleci, ovšem ne pod zmíněnou věží, ale ve svém chlapeckém pokojíčku. Jak zazdění tak přecházení se odehrává v době sedmi let. Sedm let, kdy Mahulena sedí ve věži a ač jí tam svíčky hoří, zůstane tam po jejím odchodu jedna nevypálená. Sedm let, kdy Mahuleně nikdo nenosí do věže zásoby a ona přesto žije. Sedm let, kdy sedí na zadku, kreslí si a svaly jí neatrofují, naopak, je posléze v kondici na to urazit pěšky několik kilometrů, přičemž ovšem hlady a vyčerpáním omdlévá. Sedm let, kdy ve válce padne knížecí zámek, ovšem zbytku země se válka evidentně nijak nedotkne. Samozřejmě, skutečnost, že nedostávala žádné zásoby a zprávy vysvětluje její překvapení z opuštění hradu a náhlé existence hrobu jejího otce, nevysvětluje to už to, jak k čertu přežila těch sedm let. Pokud přejdu tato mystéria, dostávám se do sídla pana hraběte, který zrovna chystá svatbu. Jeho nastávající je postižena ohněm ve tváři, z čehož má těžký mindrák. Právě to způsobí další logické kotrmelce v otázce svatby - nechá za sebe zaskočit Mahulenu, protože má strach, že by ženich uprchl (jedinci uzavírající sňatek z rozumu od oltáře neprchají, ani když zjistí, že jejich partner po nocích utíká do sklepa a tam trénuje bleší cirkus), přičemž jí pod pohrůžkou závažné újmy zakáže sundat závoj a ukázat tvář. Za těchto okolností však mohla doskákat do kostela sama. Pravda, pak už by v pohádce nebylo o čem. Mahulena po cestě, podle dřívějšího zvyku, trousí špatné verše k předmětům, což nevede k její vraždě za násilí v oblasti poezie, ale ke šťastnému konci. Pohádky si velmi často na logiku nehrají, takže sympatičtí, nebo správně nesympatičtí hrdinové a padouši z Panny Mahuleny dělají velmi příjemný kousek k žehlení. Můj osobní názor je, to už však nemám podloženo zkušeností, že by se u toho i dobře štupovalo či pletlo. (04.01.2017)

Německy neohebné, pohádkově směšné, grimmovsky k nepoznání. Začátek příběhu, záměrně neužívám označení "pohádka", neb to s ní nemá nic společného, sliboval naděje, že se v děsivých sobotních úkazech jménem pohádky bratří Grimmů najde alespoň jeden, který bude nositelem jakési kvality. Samozřejmě (relativně) koukatelné to bylo jen do doby, než píchatelnou Cleo von Adelsheim zavřeli na sedm let do temnice, ze které po sedmi letech rovnou mohla na přehlídkové molo, namísto ke kosmetičce, k zubaři a do kadeřnického salonu. Co jedla, pila, kam močila i kakala, když ji zazdili, už vysvětleno nebylo. Důležité je, že jejím vylezením z kobky to byla jen a pouze nechtěně směšná otřesnost. Tvůrčí tragično podtrhl ještě příjezd jakési úklady strojící krávy s flekem na ksichtě, vypadalo to na lišej po kontaktu s medvědím lejnem, ovšem jejím příjezdem se zvedla vlna intrik, neb hrabě Konrad, to byl bývalý maník Mahuleny, se jaksi nedovtípil, že pod závojem dojde posléze k "neprozřetelné" výměně vdavekchtivé ženy, načež si nedopatřením vezme právě léta oplakávanou Mahulenu. Pokud vám předchozí souvětí nedává dobrý smysl, vězte, že je to nic proti tomu, co zažijete s touhle odpadní filmařinou. Režisér nenabídne po režijní stránce zhola nic, herci, pokud se ten soubor účastníků dá vůbec tak nazvat, se dají pasovat na výkvět odstrašujících kreatur a celé to má značně pokleslou úroveň úplně ve všem. Do odpadu to nejde jen kvůli rozjezdu, který ještě nenaznačoval brzký zánik mozkových buněk, a zábavné debilitě, která postihla každé políčko filmu. Sobotní dopoledne na Nově s pohádkami bratří Grimmů jsou už pro mě dál tabu. 2/10 (10.02.2019)