Вельд
Obsahy(1)
Propojení několika Bradburyho povídek v jakémsi bezčasém světě s postapokalyptickou atmosférou, kde sledujeme jak příběh dědy a jeho slepé ženy, kteří teskní po mrtvém synovi, tak příběh otce od rodiny, který řeší odlidštěnost svých dětí posedlých teleskopickým pokojem, ale také vztah s otcem nebo podivné pasáky v ulicích svážející mrtvá těla. Ústředním motivem filmu je tak hledání štěstí, pod nímž si každý představuje něco jiného. (honajz)
(viac)Recenzie (3)
Sověti vzali několik Bradburyho povídek a nejenom, že je ústrojně spletli dohromady, ale vykašlali se na zasazení do nějaké moderní budoucnosti, ale využili jak jisté surrealistické až snové prvky, tak výpravu jako ze Szulkinovy Války světů. Nejenom, že to spojení povídek dohromady dává smysl (některá spojení mne nenapadla a Bradburyho očividně také ne, ale skutečně to jako by vyplývalo jedno z druhého), ale dokonce to má ústřední myšlenku o hledání štěstí a o tom, co kdo za štěstí vlastně považuje. Jestli je to poslouchání šumění moře přes telefon, útěky k moři, návrat ztraceného syna nebo hledání rodinného štěstí (zde žel ve chvíli, kdy je pozdě, a ty zmetky děcka bych tady nechal zavraždit - ostatně náznak tu byl, když si zašel k tomu chlápkovi s loutkami, přičemž zrovna tenhle jediný motiv není dořečený. Mimochodem, ten šílený úsměv holčičky mne bude dlouho pronásledovat.) Ten trochu s Kristem a jeho obětí polemizující závěr beru jako úlitbu tehdejšímu režimu. ()
Ani jedna z príbehových línií ma nepresvedčila, aby som sa na tento Sovietsky ´´horor´´ s vážnou tvárou pozeral s úctou. Práve počiatočné minúty, ktoré zavádzajú, ma paradoxne nalákali. Rytieri v špinavej zbroji, sú zrazený moderným vlakom. Myslím si, fajn. Omyl. Je to len nevydarený pokus, o temný žánrový snímok made in Železná opona. ()
Hele takhle - já nejsem rodič, takže to z pohledu rodiče pochopit nedokážu, ale kdybych přišel do pokoje svých děcek, v něm byla totální tma, ze které na mě zavrčí nějaká obrovská tlama a pak vylezou děcka s totálně psychopatickými úsměvy ven, tak bych snad ani neváhal a už střílel. A po tom, co ve tom teleskopickém pokoji mají Afriku a samé lvy, na které ten kluk stále potichu řve "Zabij! Zabij!", tak už by to zavraždění děcek mýma rukama nebylo snad ani diskutabilní. Jenže oni pořád nic a furt se nějak snaží v těch děckách vyvolat nějaké dobro, i když v nich vymřelo už dávno - jestli v nich vůbec bylo. Vůbec jsem to jejich chování nechápal. A ta závěrečná scéna byla taky celkem divná. Jinak to ale má něco do sebe, líbí se mi ta myšlenka z toho plynoucí, místy se mi hodně líbila i ta surrealistická psycho atmosféra, která to celé povýšila někam výš a vůbec to většinu času je dost zvláštní a osobité. Jen škoda, že mě to tak moc nechytlo jako celek, protože hluchá místa jsou tam jak v ději, tak v atmosféře a místy jsem byl krapet zmatený z toho, o co tam vůbec jde... Silné 3* ()