Obsahy(1)
Záznam divadelního představení slavné hry Petera Handkeho v pražském Divadle Komedie. Peter Handke svým textem Spílání publiku, poprvé uvedeným v režii Clause Peymanna ve Frankfurtu nad Mohanem 8. června 1966, způsobil jeden z největších skandálů evropského divadla. Jeho „mluvená komedie" ovšem není samoúčelnou provokací. Cílem není samotné spílání respektive velkolepý verbální útok, kterým hra vrcholí, nýbrž zkoumání funkce divadla ve společnosti, pro kterou vzniká. Handke vyzývá k otevřené konfrontaci a přímé účasti každého, komu už nestačí jen z bezpečné vzdálenosti pasivně přijímat zážitky z druhé ruky.
V posledních desetiletích prošlo divadlo celou řadou pokusů o nalezení nových forem. Hledání moderního divadelního jazyka se přitom často zaměřovalo na vztah herce a diváka, jeviště a hlediště, reality a fikce.
(Česká televize)
Recenzie (4)
Česká televize natočila 11 inscenací Divadla Komedie, které byly vysílány každou sobotu od 19. 10. 2013. Dokument Divadlo Komedie 2002-2012. 1. Proces (Franz Kafka) 19. 10. 2013 2. Antiklimax (Werner Schwab) 26. 10. 2013 3. Utrpení knížete Sternenhocha (Ladislav Klíma) 2. 11. 2013 4. Nadváha, nedůležité: Neforemnost (Werner Schwab) 9. 11. 2013 5. Weissenstein (Johannes Urzidil) 16. 11. 2013 6. Legenda o sv. pijanovi (Joseph Roth) 23. 11. 2013 7. Poslední chvíle lidstva (Karl Kraus) 30. 11. 2013 8. Srdce temnoty (Joseph Conrad) 7. 12. 2013 9. Odpad, město, smrt (Rainer Werner Fassbinder) 14. 12. 2013 10. Spílání publiku 2010 (Peter Handke) 21. 12. 2013 11. Hodina, ve které jsme o sobě nevěděli (Peter Handke) 28. 12. 2013 ()
Stále proklamuji, že obsah u mě vítězí nad formou, ale v případě této divadelní hry se skláním a smekám. Je to právě dokonalé vítězství formy, závan svěžího větru, něčeho nového, neobjeveného, neotřelého. Handkeho hra je samozřejmě také obrovskou výzvou pro režiséra, překladatele, herce i samotného diváka. Kdo z nás si jde do divadla dobrovolně sednout a nechat si nadávat?! Vždy, když hodnotím film s účastí některého ze členů a členek vynikajícího souboru Divadla Komedie 2002-2012, tak si povzdechnu, naříkám, proklínám a v tomhle případě se bude právě hodit slovo spílám těm, kteří jsou zodpovědní za předčasný a vynucený konec této nesmírně úspěšné éry jednoho mimořádného souboru, který českému divadelnímu divákovi nabídnul skvostné hry německy píšících autorů. ()
V titulcích pořadu uvedeno: režie Radim Špaček; divadelní režie Dušan David Pařízek. ()
Tuto naprosto zásadní inscenaci Pražského komorního divadla jsem měl tu čest vidět dvakrát živě - jednou v Olomouci a jednou v domovském prostoru Komedie při derniéře. Jedná se o vynikající Pařízkovo uchopení Handkeho textu, který samotný je dekonstrukcí a zkoumáním aktu divadla jako takového. Když bych měl mluvit o katarzi, tak ta nepřišla v momentě, kdy bylo publiku vyspíláno, ale až ve chvíli, kdy byla herci rozřezána scéna a diváci byli pozváni na jeviště, aby si společně s nimi otevřeli pivo. Toto okamžité setkání s herci ihned po představení (a setření hranic jeviště a hlediště) totiž dokázalo naprosto proměnit atmosféru a optiku, s jakou běžně přicházíte do divadelního prostoru a skutečně navrátit smysl divadlu jako místu primárně určenému pro setkání lidí navzájem. Jakékoliv napětí, které bylo při představení vytvořeno, bylo tímto jednoduchým způsobem smazáno a jeviště se proměnilo v neformální prostor společné "afterparty". Tříska ze scény včetně podpisů zúčastěných divadelníků patří k mým nejcennějším artefaktům. ------- Ze záznamu naprosto nepřenosné! ----- Třikrát hanba zemi, která si ve své nevědomosti a zlodějství dovolí svou otřesnou kulturní politikou zlikvidovat takovéto divadlo. ()
Reklama