Velká noc

V (po)hlavních rolích nám nočním tvorům dobře známá vybraná společnost z (ne)chvalně známé pražské hospody U Kotvy. Hlavní cenu si dokument v Jihlavě nezasloužil – ale kvůli partnerství s HBO možná vlastně musel. Nicméně syrový výsek reality záměrně vyleštěný neonovou stylizací, provokativně otevírá dveře od chlíva v podobě celé řady otázek vztažených k etice, ilustraci, kýči, kalkulu, poetice. naturalismu, fikci, stereotypizaci, pokleslosti a egoismu. Rozohněné debaty, které film rozdmýchal, jsou nakonec pro zdejší dokumentární prostředí nesmírně přínosné a Hátle má u mě pitvorného bludišťáka. Nejen jako vystudovaný filmovědec by však měl být do budoucna schopen nějaké plodné argumentace, ať už formou klusákovské facky, nebo gogolovského filozofování. Jeho nicneříkající postoj vyznění snímku pouze škodí. Když už ctít oddramatizovaného ducha filmu, jeho otevřenou interpretační rovinu, tak se Hátle možná měl raději zdržet jakéhokoliv projevu. A já jdu někam zakotvit. (30.10.2013)

Scházel se vůbec s tím Marečkem? Frajírkovi, který není schopen ani popsat, co natočil, protože to nikdo nemůže pochopit, to fakt nesežereme. Že jsou z jedné hospi a řeknu vám to po projekci? Fakt díky. Myslím, že na to stačí hláška: "72 minut traileru!" a to fakt neba. Skončí to, odejdeš, zapálíš, dozvíš se, že to vyhrálo a jedeš domů. Ostuda?! Hvězda za výbornou kameru. Zvuk? Střih? Režie? První ročník FAMU? Hlavně, že je to osobitý styl. A kde je ten přesah? Kde je vůbec něco? Aneb koukneme se na opičky a jdeme spát. // 17. MFDF Ji.hlava (01.11.2013)

Po dvaceti minutách jsem si říkal, že mě v sedačce udrží jenom ta skvělá technická stránka, která má mnohem filmovější „look“ než spousta kino celovečeráků. Jinak je to wannabe umělecká pseudo-dokumentární výpověď, která neřeší absolutně nic a frčí si na vlně hodně ambivalentních pocitů, které jsem ale odmítal sdílet, protože ti lidi vlastně nežijí, resp. ten film nabízí otázku, jestli ano. Vlastně nejlepší dojem z filmu vyplul až v jihlavském DKO-čku po dojezdu titulků. Režisér alibisticky prohlásil, že si v tom divák má najít to svoje, zatleskala mu cca třetina sálu (kámoši z FAMU?) a procházka mezi kouřícími skupinkami před kinem vám nabídla pouze dvě slova: „Sračka – pecka.“ (29.10.2013)

Progresivní a vizuálně uhrančivá forma stírající hranici mezi filmem a dokumentem, u níž se mi však eticky příčí pozadí jejího vzniku. Je opravdu těžké sledovat hlavní aktéry na hraně životního minima, kteří si kvůli vizi režiséra nechávají platit za to, aby si před kamerou dávali drogu. Ale ona to vlastně celé může být mystifikace, žejo. (25.02.2015)

Mám takový pocit, že vlna nevole týkající se tohohle filmu souvisí tak trochu s nepochopením žánru. Tohle není dokument, je to filmový esej. Ano, šlo by to udělat metodou fly-on-the-wall a hrát si na echtovně "objektivní" dokumentarismus, ale to už je trochu provařené. V tomhle případě je fascinující právě ta tenze mezi tím nejsurovějším materiálem ulice a silným autorským vkladem. Ve chvíli, kdy autor dokáže na základě své znalosti prostředí poskytnout inovativní interpretaci tématu nočního života ztracených existencí, nabízí tím právě o to větší autenticitu. Blábolivé trosky nejsou autentické, ale vypíchnutí zmařené podstaty jejich osudů ano. (05.03.2014)