Tančiareň, SND, Bratislava
Obsahy(1)
Tanec slovenskými dejinami dvadsiateho storočia. Na námet predstavenia divadla Theatre du Campagnol „Le Bal" režiséra Jeana-Clauda Penchenata napísali M. Huba a M. Porubjak. Tanečný lokál – miesto, kde sa schádzajú ľudia, ktorí hľadajú partnerov. Z osamelých jednotlivcov sa stávajú dvojice, z ľudí ešte nedávno cudzích partneri a milenci. Vonku sa menia pomery a striedajú režimy, krajinu valcujú veľké dejiny, preženie sa ňou smršť svetovej vojny, komunistický prevrat, nádejná jar roku 1968, bratská okupácia, husákovská normalizácia, november 1989 i rozpad Československa. Len tí osamelí tanečníci na parkete zostávajú stále rovnakí – so svojimi ľudskými túžbami, svojou smiešnosťou a s nesplnenými snami.
Inscenácia získala cenu Dosky 2001 v kategórii Najlepšia inscenácia, Objav sezóny (Ivana Kuxová) a Najlepšia réžia sezóny 2000/2001.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (11)
Koncept Tančírny Jean-Claude Penchenata je výborný materiál pro mnohé divadelní soubory. V českém prostředí patří mezi kasaštyky Divadla Radka Brzobohatého, jehož režie se v roce 2009 ujala Hana Gregorová. A později jako poctu uplynulému století Tančírnu 1918-2018 nazkoušili i v MDP na scéně ABC. V SND překlopili základní námět na slovenské dějiny a Martin Huba nechal vedle sebe působit všechny generace, Chudíka, Magálovou a Vášáryovou doplnil Kanócz, Latinákem nebo Sakálovou. Výsledkem je skvělé pocitové divadlo, kterému dialog rozhodně nechybí. Naopak dává hodně prostoru například šlágrům v podání F. K. Veselého, které jinde v dnešní době neuslyšíte. ()
Výborné predstavenie bez jediného slova s vynikajúcou tanečnou choreografiou prisposobené našim dejinám. Moj výnimočný zážitok umocnil aj fakt, že som ho videl aj naživo. ()
Já mám tak rád tu kučeravou Káču, já pro ni ve dne v noci pláču, já se pro tu Káču upláču. 1) Tanec obětem židovského holokaustu, drobné pohyby levé ruky sovětského důstojníka (nezapomenutelný 53letý Milan Bahúl), zdánlivě nekonečný popěvek o kučeravé Káče či sovětský důstojník tancující v době normalizace jsou okamžiky, které mě dostaly a hned tak mi z paměti nevymizí. 2) Historická nevyrovnanost je hlavním problémem představení. Prvorepubliková etapa je špatně čitelná a působí jako celek dosti nudně, zvláště po rozvleklém asi 15minutovém úvodu. Naopak období Slovenského štátu, německá okupace i budovatelská padesátá léta jsou z hlediska časové dotace velmi podceněny, zvláště při porovnání s přebujelými léty šedesátými. 3) Až úsměvně nekorektní mi připadá zubožený národ stojící v jednom šiku proti sovětským okupantům. To možná platilo v prvních měsících po srpnu 1968, ale rozhodně to není typické pro normalizační období jako celek. 4) Klasika žánru - film Tančírna budiž zde uvedena jako ukázka, jak to může vypadat. ()
Představení bez jediného slova, a přesto bylo toho tolik řečeno. To nejen tanečními kroky, ale samotným pohybem těla, úst, očí. Pohybem srdečních svalů. Tohle byl tanec skrze dějiny slovenské, skrze všechny pády i vzlety, skrze davy ovcí, skrze hrstku vztyčených hlav. To byl tanec o život, za život. A nebylo jediného kroku vedle, ačkoli...Už cítim kožu zvláštne voní, v srdci praská ďalší kotol. My predsa nie sme ako oni rozhodení len tak vôkol. ()
Dejiny zobrazené výlučne tancom a hudbou môžu byť pútavejšie ako hodiny dejepisu, ale v tomto prípade je kvalita trochu kolísavá. Niektoré scény na jednotku a iné možno na štvorku, rozumiem, že televízny záznam ukráti z atmosféry, naživo by sa všetko mohlo javiť lepšie. Možno občas som nebol celkom chápavý alebo sú moje znalosti dejín nedostatočné. ()
Zaujímavé predstavenie. Krásna spomienka na Ladislava Chudíka. Aj preto dávam 65%. ()
Dejinami sa netreba prehrýzať; z dejín sa treba vytancovať... Muzikál bez jediného slova, ale aj tak výrečnejší než mnoné knihy či učebnice - ak má teda človek aspoň aké-také zdanie o národných deijinách a porozumie symbolike (mimochodom, veľmi krásnej; možno ešte krajšej než ten tanec). No a kto nepochopí, aspoň sa pokochá. ()
Jedno slovo, úžasné. Udalosti a dejiny vyjadrené tancom. Činohra bez slova. Herci, ktorí sú známi iba svojím hraním a práve preto bolo príjemné vidieť ich tancovať. Pre mňa to bol naozaj divadelný zážitok a klobúk dole pre pánom Chudíkom že ešte aj v takomto úctyhodnom veku hrá na doskách ktoré znamenajú svet. 5* ()
Úžasné. Mám moc ráda slovenské herce, slovenské divadlo... a od tohoto představení jsem se nedokázala odtrhnout. Chvilkama jsem se sice neorientovala v "době", ale ale jinak super. Skvělé herecké výkony a přitom beze slov :) ()
Chápem, čo tým majster básnik myslel, ale ja osobne som sa na to nemohol dlho pozerať. Tancovalo sa a tancovalo, viackrát som nevedel vo co go , zrazu začnú mávať všetci červenými šatkami a je tu socializmus. Ako nápad je to zaujímavé, ale dokonale neúčinné ak sa vypravíte do divadla aj baviť. Najsilnejšia časť a jediná ktorá sa mi páčila bol fašistický štát. ()
Úchvatné dielo Martina Hubu v spolupráci s úžasnými slovenskými hercami. Pán Ladislav Chudík, Juraj Slezáček a pani Emília Vášáryová, neuveriteľné výkony. ()