Rybka a kočka

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.40 - ÍRÁN - Škoda nedotaženého scénáře a neschopnosti vyjít z rámce jinak pozoruhodného experimentu, jelikož právě tohle mi chybělo k dokonalosti a silnějšímu dojmu. Rozhodně ale je Rybka a kočka další ukázkou kreativity íránských filmařů, jelikož retrospektivní jednozáběrový film, ve kterém se minulost a současnost odehrává i ve stejnou chvíli, jsem opravdu ještě neviděl. Hlavně mě ale těší, že to není jen pro efekt, ale že s tím tvůrci pracují a díky promyšlené skladbě jednotlivých scén se jim povedlo vytvořit chytrý mindfuck, který mate, působí mysteriózní atmosférou a přitom se dá dekódovat. Jen je třeba dávat pozor a vnímat, kdy jaká postava mizí ze scény a kdo ji v pozici stěžejní obsazuje - s čímž se zde dokonce graduje a vše je postupně složitější, ačkoli pořád smysluplné, pokud se vám povede najít klíč. A ten (ve velké zkratce, abych nespoileroval) tkví v ústřední záhadné větě nové Battlestar Galacticy - "Už se to stalo a stane se to znova." Tady teda pokud "Rybka a kočka" nezmění situaci, o což půjde až v samotném závěru. Ke konci zbytečně přibývá nových postav, které vše mají udělat (přehnaně) složitější, ale i přes jisté nedostatky se pořád jedná o opravdu pozoruhodný experiment s porušováním časových pravidel, který je zároveň mysteriózní, horor a dokonce i psychologický. Nějak takhle si představuji, že by mělo vypadat On se bojí, ale obávám se, že Aster na něco takového nemá buňky. Každopádně v tomhle mě upřímně bavilo tápat a spojovat si jednotlivá vodítka - a přitom to celé nejspíš bylo natočené dost levně, v jednom lese, s pár herci a pár stany. A navrch jsem se dozvěděl, že v Íránu je oblíbené pořádat závody v pouštění draků. 4* (07.03.2024)

Jeden z nejdivnějších filmů, co jsem kdy viděl, a u nějž odcházelo z kina neuvěřitelné množství lidí - nemají výdrž :P Točit film na jeden záběr musí být vážně komplikované a opravdu obdivuju herce a všechny členy štábu za to, že se jim to podařilo. A to ačkoliv film kromě celkového rámce "jdeme do lesa a tam někoho podřízneme" vlastně ani nemá děj a je jen o dialozích mezi kempujícími u jezera. Budu na to ještě dlouho vzpomínat. KVIFF 2014 (11.07.2014)

Íránští autoři snímku šli do rizika, že část diváků bude z jejich filmu odcházet předčasně a toto se také v hojné míře děje. Není to film konzumentský k sobotnímu obědu ale film nutící diváka přemýšlet o každém detailu a slovu, aby aspoň zčasti pochopil smysl a linku příběhu a přijmul relativitu času a prostoru odehrávajíci se na plátně v jediném nestříhnutém záběru. Osobně hodnotím jako jeden z nej, co se týče filmařského uměni a zasažení člověka a pro sledování doporučuji být v plné kondici, což při festivalových projekcích od 22:00 nebylo vždy na 100%. Navíc zrovna po tomto filmu bych uvítal diskuzi, měl jsem v hlavě 100 + 1 otázek. (17.07.2014)

Filmový experiment, který se odehrává kdesi v Iránském lese v jednom dvou a půl hodinovém záběru. Do kamery se postupně dostávají jednotlivé, divné, postavy, které kamera v podstatě bez použití filmové řeči sleduje. Zachycuje je v jejich rozhovorech, aby je pak zase opustila a sledovala postavy jiné. Vše se děje v "reálném nefilmovém čase". (Například pán si zapálí cigaretu a divák jej sleduje celých pět minut v podivném dialogu se svým synem, než ji vykouří.") Asi by k pochopení inovativní výjemočnosti tohoto snímku, bylo potřeba více energie, než jsem byl ochotný mu jmenovat. Od Íránských filmů si dám zase na chilku pohov. (10.07.2014)

Skutečné utrpení si představuji jako nekonečný filmový záběr vzniknuvší z tohoto filmu. Vydržet do úplného konce se všemi více či méně zajímavými postavami motajícími se v nevlídném lesíku vyžaduje ohromné množství energie. Avšak věnovat ji např. počítání stébel trávy by asi bylo užitečnější... 1* za komplikovanou práci v jednom záběru. (49. MFF KV) (12.07.2014)