Městečko Pines

Ze samotného plakátu jsem měl nastříkano v trenýrkách ještě před prvním mrknutím. Tenhle první zběžný pohled mi totiž vnukl myšlenku, že se bude jednat o něco lynchovsky-coenovského. Přesněji o mého oblíbeného Dillona v absurdních spárech pensylvánského maloměsta s nějakou geniálně divnou přidanou hodnotou. Vylouplo se to ale úplně jinak. V první řadě je tu naprosto typická a vyblitě obyčejná technická stránka, která jako by se vyškrábala z prdele libovolné CW mrdky, což mě zamrzelo, byť to není v současnosti nic neobvyklého i u dobrých seriálů. Prvních pár epizod je slušně nadprůměrných. Je tomu tak kvůli libovému schizofrennímu prostředí, kterým se potácí charismatický kus hovězího Matt Dillon. Celé to samozřejmě kazí kreténské pasáže s jeho přechytralým třináctiletým synátorem a debilní manželkou. Té ksicht propůjčila Shannyn Sossamon, která se mi děsně líbila v Pravidlech vášně, kde ji paralyzovanou démonem alkoholem odpaňuje vožralý fotbalista, zvrací jí za krk a celé to natáčí nějaký geek na domácí kameru. Výborná scéna. Cítil jsem se lehce provinile za svou mírnou erekci. Zpět k Wayward Pines. Někdy ve čtvrté nebo páté epizodě se vykecá pointa a seriál ztrácí svou lahůdkovou schizofrenní atmosféru. Pointa je nadmíru přestřelená a debilní, ale to mě příliš nesralo, neboť jsem ji vnímal spíše jako nedůležitou berličku k vykreslení situace, která postavám zadává důležitá dilemata. Po dalších několika řídkých epizodách si pánové od výroby tímto nastaveným modelem utírají prdel. Model to byl bezvýchodný a oni mávnutým kouzelné hůlky rozevřeli svěrač jednoho východu, aniž by tento krok jakkoli logicky obhájili. Na to navázali ještě jedním idiotským krokem, čímž se to celé definitivně posralo, poslalo do prdele a vyústilo v bezmezně kokotský zbytek závěrečné epizody. Ta si nezadala s nějakou lacinou padesátiminutovou verzí Já, legenda. Ve výsledku jsem tedy rád, že druhá série zůstala v náplni scénáristických propisek, jelikož by bylo po tak čůráckém vyvrcholení neutratit výsledný produkt jaksi nehumánní. Nehumánní pro diváky. (27.07.2015)

SPOILERY: To, že již delší dobu nehodnotím hvězdicemi na csfd, nehodlám brát jako stálé pravidlo. Když o nějakým filmu/seriálu mám jistotu odpadu, napálim to tam. Tohle bylo utrpení, hovadina, natahovaná nuda, která ve výsledku ani vůbec nedává smysl. Když už šerif říká, že hlavní postava nemůže odjet z města, jinak umře a proto se chová tak, aby ho z města vyhnal, je teda fakt debilní. Časovej rámec mezi postavami, které se ve městě po havárkách objevují, nejdou dohromady, scénář je děravej. A to první dvě epizody mne obejmuli svojí tajemností a pátráním po tom, o co tu vlastně jde. Ovšem, po pátém díle celá ta linie ohledně ztracených dvou agentech upadne úplně do pozadí, protože se dozvíme něco neuvěřitelně šokujícího. Musel jsem se smát! Ani vlastně nevím, co jsem za pointu očekával. Jenže takovou snůšku slátanin jsem dlouho neslyšel. Postavy precizně nesympatické, jenom Terrence Howard v roli hláškujícího šerifa bavil a také Matt Dillon, ale stane se z něj akorát figurka do davu, protože do popředí nacpou tu jeho protivnou rodinku. Žádné napětí, je to natahované tam, kde by to mělo být druhořadé a to primární, tedy akci, Dillona a zajímavost odsunou na druhou kolej. Vzdal jsem to po šesti dílech, navíc chování všech postav je absolutně nesmyslné. Možná Dillon občas předvede fajn improvizaci a přizpůsobení se, a však když už jsou všude kamery, mikrofony a postavy normálně přes celej barák mluví o své minulosti, vůbec to nevadí. Taky se opět otřu o časovej rámec, kdy je vše o náhodě a postavy se snad kolikrát teleportují. Nejvíc mne teď při pomyšlení na tuhle sračku pobavilo ilustrování schopností těch mutantů, poněvadž slyší na dálku i nejtišší zvuky... tak proč nikdo neslyšel v noci Dillona, střílejícího z brokovnice za tou zdí? V pohodě tam přespal do rána... až pak se začnou objevovat ninja mutanti v momentě, kdy se hrdina dostane do bezpečí, jděte s tímhle do prdele. Nadšení místních absolutně nechápu, mno snad mi zafixuje náladu True Detective. (25.09.2015)

1.séria__ M. Night Shyamalan je opäť vo svojom živly, toto je pre neho látka, videl zatiaľ dva diely ale bavilo to, má to dobrú ponurú atmosféru a nechá to diváka tápať v nevedomosti ako hlavnú postavu,... dejová skladačka začne mať zmysel až po piatom diely, vtedy sa to začne pekne kryštalizovať, dopozerané, moc moc spokojný /95%/ ____2.séria je diametrálne odlišná, už nemá tie správne grády a ani herecké obsadenie tu tak nedominuje, je to tak o polovicu slabšie než prvá série, čo je veľká škoda /50%/ (30.08.2015)

Něco co by se dalo čekat od Šamšamalana. Mám tyhle super-mysteriózní slátaniny docela rád. Úvod je trochu nepřehledný a dokáže odradit. Asi v půlce první sezóny jsem byl nadšený a pak to zase opadlo. Nelogičnosti se nevyhneme, ale určitě si to zaslouží pozornost a je trochu něco jiného než většina současné seriálové produkce. (27.04.2016)

Svižné, temné, plné rôznych dejových zvratov a zaujímavých momentov. Twin Peaks si išlo po vlne tradičnej mysterióznosti a divákovi nechávalo len pocity a žiadne odpovede. Wayward pines toto robí v prvej polovici. Potom sa z neho stane plnohodnotné sci-fi. Veľmi som potešení jednak z hereckých predstaviteľov, ale aj určitej originálnosti s ktorou seriál pracuje. Keby som sa chcel vážne zamyslieť určite by som v ňom našiel veľa logických dier, ale v zásade sa jedná o príjemné prekvapenie. Pritom nie som až tak na seriály. Krásky Gugino a Sossamon sú neuveriteľným spestrením a mladá Sarah Jeffery bude za chvíľu riadna kosť. Výborná hororová atmosféra a super finále. Síce je tu priestor pre ďalšiu sériu, ale nie som si istý či po nej vyslovene túžim. Mladí hrdinovia ma zvyknú skôr iritovať. Ale keďže Crouch napísal Wayward Pines ako trilógiu som celkom zvedavý. Toto som zhltol prakticky za jeden deň. 1. séria 100% (27.09.2015)