Nezlomný

Kdo by to byl řekl že mě Unbroken bude bavit mnohem více než přeceňovaná Imitation Game. Se soudy typu, o tom jak se z Angeliny stává ženská verze Clinta Eastwooda, bych zatím počkal. Nicméně přesto si myslím že svou prvotinu zvládla solidně. Za nejlepší část filmu považuji boj na moři. Fakt že se jedná o dalšího neporazitelného Američana, kterého nezlomí nic a nikdo se mě dařilo úspěšně ignorovat. Množství patosu se tentokráte dostavilo jen v nezbytně menším množství, takže tleskám. 70% (30.03.2015)

Vzhľadom na námet som čakal niečo viac. Nemalo to ten dramatický drive ako by sa žiadalo, čo malo samozrejme za následok takmer nulovú emočnú úroveň. Po obsahovej stránke je to snáď zlepenec všetkého možného (aj keď sa vraj ide podľa skutočnej udalosti). Jediné, čo film ponúkne je akási vízia zaujímavého chlapíka, ktorý keď sa zaťal tak zdolal každú prekážku. Ale v konečnom dôsledku toho film veľa nepovie. Na druhú stranu pár momentov zaujalo, čo ťahá film aspoň do toho čistého priemeru. 60/100 (19.03.2015)

Ani se nedivím, že to Coenové nechtěli sami režírovat. Příběhů o nezničitelném hrdinovi je plný Hollywood. Jenže v těch onomu bájnému rekovi alespoň o něco jde, o záchranu rodiny, města, nebo rovnou celé planety. Ale zde? Hlavní hrdina si jen tak bezúčelně vzdoruje, aby si zavzdoroval. A nakonec se zachrání. Tím pohádka o pánovi s nadpřirozenými schopnostmi končí. Škoda, že mu v mezičase nenarostla křídla, mohl se laškovně vznášet nad zajateckým táborem. (08.12.2018)

Něco jako Válečný kůň v pyskatém provedení. Zajímavý příběh, jenž by se taky dal dobře natočit, ale snaha dostat do toho senzaci, šok a mraky amerického vlastenectví z toho udělaly v mých očích propadák. Kolega verbal má recht. Proč žraloci skákající lidem až pomalu na hlavu? Tak to přeci v moři není. Když x měsíců kaloricky strádající týpek dostane pěstí do obličeje, sesype se od nosu až k pelvisu. Chcete mi snad říct, že popisované strádání udělá z amerických letců ty správně zocelené muže? S podobnými zraněními obličeje by natáhl kramle po dvou peckách do kebule, o nemožnosti polykat tu vodovou nestravu ani nemluvě. A když přelítne poslední béčtyřicetdevítka, chlapi se radostí vyhazují do vzduchu a dávají si hobly. Bodeť ne, však catering v průběhu natáčení určitě stál za to. Víc v únorovém kultu na konci ledna. (16.01.2015)

Na povrchu možná film ze staré školy (díky Deakinsově velkofilmové, lehce kýčovité kameře), vypravěčsky ale úmorně monotónní drama bez fantazie a vlastního výrazu. Ten chybí také O'Connelovi, který z tváře nesundává stoickou masku a nedovoluje nám docenit jeho vnitřní boj, pro dramaturgickou funkčnost filmu kruciální. Navenek totiž Zamperini vinou vnějších okolností moc bojovat nemůže. Podobně jako hrdina 12 let v řetězech. McQueenův nekompromisní opus ale přes srovnatelné zpasivnění hlavní postavy netrpěl takovou repetitivností (do té míry, že přestává záležet na tom, v jakém pořadí jsou scény řazeny) a nevybízel ke kacířské otázce, proč máme sledovat utrpení zrovna tohoto muže. Protagonista Nezlomného je v úvodu definován všehovšudy jen svými italskými kořeny a skvělou fyzičkou (v běžeckých záběrech nápadně připomínajících Forresta Gumpa). O člověku, s kterým mám strávit hodinu v záchranném člunu uprostřed oceánu a další více než hodinu v japonském zajetí, bych toho rád věděl víc. Do slepé uličky vede i zlomyslná snaha o čtení proti srsti - torture porno s PG-13 ratingem, a tedy bez jediné gore scény, neberu. Zamperini není o moc plastičtější postavou než jeho sok, sadistický japonský dozorce, jehož vykreslení by bylo obviněno ze stereotypizace již někdy před 50 lety, kdy měl premiéru mnohem komplexnější Most přes řeku Kwai. Na věrohodnosti filmu ubírá a jeho schopnost vtáhnout diváka oslabuje vedle (nezáměrného?) oddramatizování také panický strach z humoru, který by dle tvůrců snad mohl narušit otupující (pro hrdinu i diváka) řetězec bolesti a utrpení. Doufal jsem, že alespoň přiměřenou komediální nadsázkou film prozradí autorský otisk bratrů Coenů. Ten se nakonec omezuje na jobovský charakter Zamperiniho příběhu, pro jistotu vypíchnutý pro-křesťanskými závěrečnými titulky (film samotný přitom náboženskou rovinu nijak nerozvíjí - ostatně jako kterýkoli jiný motiv). Kromě toho, že autentický epilog prozrazuje, o kolik větší dramatický a psychologický potenciál dřímá v Zamperiniho poválečném osudu, je zdaleka nejpůsobivější částí filmu. Za nezlomného se může označit ten, kdo pro tyto cca dvě minuty vydrží v kině sedět celé úmorné dvě hodiny. Možná to byl záměr. 45% (17.01.2015)