Violette

Priznám sa, že o spisovateľke menom Violette Leduc som počul snáď po prvý raz až teraz. O to väčšie prekvapenie ma v tomto životopisnom filme čakalo, a ja premýšľam, že prečo o nej vo všeobecnosti tak málo hovorí, keď v skutočnosti spoločne so Simone de Beauvoir zaznamenali taký obrovský úspech vo svete literatúry po tom, keď prelomili ľady ženskej intimity a hlbokej emocionality. Po tomto filme by som si od Violette naozaj rád niečo prečítal, vyzerá to byť presne typ literatúry, ktorý by ma dokázal upútať. Čo sa filmu týka, podľa mňa naozaj príliš zdĺhavé vzhľadom na dejový vývoj a samotný obsah. Určite by na to oveľa lepšie poslúžil aj menší rozsah, v ktorom by bola oveľa lepšie vystihnutá podstata Violettinho samotárskeho a depresívnho života, ktorý preniesla na svoje knižné stránky. Emmanuelle Devos bola opäť úchvatná a jej herecký výkon opäť držal film ako tak nad hladinou, hoci ako celok mi to prišlo často až príliš monotónne, trochu viac drámy by iste nezaškodilo. (12.01.2015)

Život Violette Leduc se odehrává na samém dně citů - ona sama do světa křičí, jak je osamělá, jak ji nikdo nemá rád. Snaží se to celé změnit, ale neví jak. Až jednoho dne potká Simone de Beauvoir a její život se změní. Na filmu Violette mi vadila hlavně torzovitost, která z filmu trčí. Jednolivé kapitoly jsou pojmenovány jmény osudových (?) lidí, které Violette potkává. Jenže ve výsledku je to jméno vlastně jediné, které vám z filmu zbyde na jazyku, a tak mi to celé připadá trochu zbytečné. Stejně tak první půlhodina filmu, která nás má uvést do života Violette - proč? Nestačilo by ji potkat na náměstí v Paříži, když jí vypadnou peníze? Vadí mi natahování tématu a vůbec ta prkennost a ráznost, se kterou se Violette vrhá do svých vztahů. Je to pro mě nepochopitelné, a tedy neuvěřitelné. Jako příběh spisovatelky je Violette skvělá, jako životní příběh osamělé ženy, mě snímek nepřesvědčil. (10.05.2015)

Violette túži po láske. Túži po nej intenzívne a miluje nekonečne. Takýchto ľudí je na svete nespočetne - no táto krehká Francúzka vedela dať svoje pocity, city a myšlienky na papier, otvorene hovorila o veciach, ktoré boli dovtedy nevyslovené a zakázané. Život pre ňu nikdy nebol prechádzka ružovou záhradou a ona s ním bojuje, kričí a kope. Ľudia k nej prichádzajú a zároveň od nej drvivá väčšina odchádza. Svojou povahou je miestami otravná, dramatizuje, nejedenkrát som nad ňou prevracala očami, no zároveň na mňa paradoxne zapôsobila. Nemôžem film hodnotiť ako životopis, o spisovateľke Leduc som počula prvýkrát práve dnes, no ako príbeh o žene, ktorá má svoje chyby aj prednosti je Violette výborná. Jediná chyba je v dĺžke - Provost sa do svojho filmu zahľadel až príliš. Dalo sa kratšie a hutnejšie. (26.11.2016)

Životopisný film koncipovaný ako psychologická dráma, ktorá sa úspešne dostáva do mysle a pocitov hlavnej postavy, spisovateľky Violette Leduc. Taktiež spoznávame dostatočne aj Simone de Beauviorovú a okrem dobre napísaného scenára stoja za spokojnosťou aj obe herečky. Problém tak mám skôr s celkový, až príliš chladným vyznením snímky. Prázdne priestory sú síce odrazom osamelosti a stratenosti ústrednej hrdinky, avšak nejaká tá scéna plného trhu, či akéhokoľvek dôkazu o tom, že v meste žije viac postáv ako (okrem Violette) iba dôležité vedľajšie postavy, by film výrazne oživilo. 70% (27.11.2023)

MOŽNÉ SPIOLERY. - Kéž bych mohla sdílet nadšení jako uživatel butnot, ale žel, nesdílím. Životopisné filmy je velmi obtížné natočit tak, aby byly pokud možno co nejvěrohodnější, ale ještě navíc aby zaujaly diváka. Za sebe tudíž musím napsat, že mně moc nevyhovovalo celé zpracování a i kdybych tohle pominula, tak myslím, že stopáž je opravdu hodně přepálená. Kdo si udržel celou dobu mojí pozornost, byla bezesporu Emmanuelle Devos. Ona je sama o sobě zvláštní nepopsatelná osobnost, která svým espritem, či co to z ní vyzařuje, zaujme divákovu pozornost a tahle role jí vysloveně sedla. Hrála ženu, která to neměla v životě jednoduché, ale rvala se s ním, co to dalo. V jejím nelehkém životě projde několik osobností, které nějakým způsobem ovlivnily její život a ona začíná psát zcela otevřeně mimo jiné nejen o své sexualitě, což byla v té době určitě velmi revoluční záležitost. Při tom všem zůstává stále osamělá, její osobní život na mě působil dost depresivně a takový byl asi také celý její život. Úlevu nacházela právě v psaní, kde byla ve svém světě a kde se jí svým způsobem dostalo zadostiučinění, když byla její kniha vydána. 70% (16.12.2014)