Na vine sú hviezdy

Hvězdy jsou v rámci melodramatického subžánru „sick flick“ tak uspokojivé, jak jen film o umírajících teenagerech může být. Vymýšlení konců jako jeden z hlavních prostředků „osmyslování“ naší existence zde bylo chytře povýšeno na leitmotiv vyprávění, které je od úvodních slov předkládáno jako vyprávění o vyprávění (resp. o vymýšlení příběhů). Touha po uzavřeném vyprávění a kontrole nad vlastním příběhem je u Hazel zesílena její nemocí. (V režisérském sestřihu je proměna Hazel ze subjektu vyprávění ve vyprávějící subjekt výraznější díky scéně v sanitce, kde si kvůli Gusovi vymyslí pokračování básně.) Protagonistka je motivována podobnou potřebou, kterou my jakožto diváci uspokojujeme sledováním smyšlených příběhů. Vzhledem k tomu, že naše životy se uzavřou bez toho, abychom k tomu mohli cokoli dodat, fungují fikční vyprávění jako trenažéry smiřující nás s vlastní smrtelností. Nejvýrazněji pak z tohoto napětí mezi strachem z konce a potřebou dát onomu konci jasnější tvar, těží melodramata. Hvězdy se nespokojují s bezmocí v zásadě dobrých (nebo k nápravě svolných) postav tváří tvář smrtelné chorobě, a snaží se popsanou vlastnost melodramat reflektovat na více rovinách. Je pravda, že film nese veškeré znaky midcultu (parazitování na závažných tématech, audiovizuální líbivost, balení banálních myšlenek do nevěrohodných, důležitě působících proslovů, postavy bez vnitřku), přesto za užití prostých vyprávěcích prostředků dosahují silnějšího emocionálního efektu než zástupy podobných filmů. Hlavní zásluhy patří věrohodným mladým hercům a scénáři dost prohnanému, abyste mu uvěřili, že je nad klišé hollywoodských dojáků vlastně povznesen (ačkoli je ve skutečnosti ždímá do poslední slzy). Za důmyslnost, s jakou se nás záblesky černého humoru a náznaky neochoty hrát dle zavedených žánrových pravidel snaží přesvědčit, že nejsou tuctovým melodramatem, jsem se Hvězdami nakonec rád nechal dojmout. Možná měknu. Možná jen ještě nejsem takový cynik (a šovinista), abych z principu odmítnul dobře vymyšlený „ženský“ film. 65% (09.06.2014)

Na tohle téma jsem už viděl řadu zajímavých filmů. Příběh je postaven relativně na pravdivém základě a pominu-li některé situace, které tlačí moc na pilu, tak jednoznačně to hodnotím pozitivně. Protože výsledný dojem není ani trochu špatný. Ve všech případech v tomto ohledu je vždycky krásné, když člověk najde někoho, s kým se může podělit o své touhy a představy, ať zdravý či nemocný. Dojemná love story. (22.11.2014)

|| Scenár: Scott Neustadtler, Michael H. Weber / Predloha: John Green - The fault in our stars | Hudba: Mike Mogis, Nate Walcott | Distribúcia: 20th Century Fox | Štúdio: Temple Hill Entertainment, TSG | Rozpočet: 12 miliónov $ | Tržby: 307,2 milióna $ | Ocenenia: Golden Trailer Aw - Najlepšia romanca. Heartland Film - Truly Moving Pictures Aw, Hollywood Film Aw - HR Shailene Woodley. Spolu: 15 výhier a 14 nominácií || Zo začiatku veľmi dobre rozbehnuté a pútavé drama, ktoré sa ale v druhej pólke neubráni seblaľutovaniu postáv a patetičnu. Posledný plamienok totálnej antischematičnosti prináša na plátno postava a výkon Williema Dafoe-a, ktorého charakter onú vypočítateľnosť a očakávanú patetičnosť príjemne nabúra. Škoda, že dostal vo filme len málo priestoru, a ajkeď sú mladý predstavitelia príjemný, na 133 minútovú režisérsku edíciu ich charizma na udržanie plnej pozornosti úplne nestačilo. I tak nadpriemerný film, určite i vďaka knižnej predlohe - naviac ďaľšia dokonalá demonštrácia úspešného trendu zfilmovania knižného best-selleru, s viac než 25násobným pomerom rozpočet/tržba. 70% | FullHD, THX, HU DTS | (29.03.2015)

Jo, Josh Boone prostě ví, jak pracovat s postavami, a navíc umí v první polovině vybudovat pohodovou atmosféru i z tématu, od něhož by to divák vůbec nečekal. Pravda, z hlediska charakterů má tentokrát trochu snadnější práci, jelikož sehranější dvojici už asi obsadit nemohl. Shailene Woodley je zase cute a Ansel Elgort aspiruje na sympaťáka roku. Škoda dosti přestřelené stopáže, která natahuje jednoduchou story až příliš a přidává tak řadu nehodících se kýčovitých momentů. I přesto ovšem již druhá Booneova trefa do černého. 70% (30.05.2014)

Škoda, že se tenhle film zařadí mezi mé oblíbené, a já si ho už zřejmě nikdy nepustím. Protože Shailene Woodley a Ansel Elgort podali jedny z nejpřirozenějších hereckých výkonů. Proto je to škoda, a proto si ho už znovu nepustím. Protože kdyby nehráli tak skvěle, tolik by mě to nevzalo. A k příběhu ani nemám slov. (20.05.2015)