Dva dni, jedna noc

Každému, kdo má v sobě alespoň tolik empatie jako já, se muselo při každé návštěvě, kterou Sandra podnikla, svírat hrdlo. Přesvědčovat člověka, aby se vzdal osobního prospěchu ve vašem zájmu, asi nebude aktivita, kterou byste chtěli vykonávat víckrát, než jednou za život. Dardenni nikoho nesoudí a jsou drzí ve své repetici. Geniálně pak vyznívá část se spolykáním prášků. Deux jours, une nuit je sociální thriller gradující do vzrušujícího finále, ve kterém není podstatné, jak dopadne, ale... (03.12.2014)

Nápad dobrý. Psychicky velmi křehká žena musí přesvědčit kolegy, aby se vzdali bonusu 1000 euro ve prospěch zachování její práce. Celý film je vlastně obíhá a funguje to hlavně díky přesvědčivé Marion Cotillard. Jako psychická sonda je to určitě zajímavé a líbilo se mi, že ta setkání byla různě vypointovaná (až na tu rvačku, ta byla nevěrohodná). V reálu by mi ale taková situace přišla, jako důkaz neschopnosti vedení, které si radši nechá rozvrátit pracovní kolektiv, než aby přijalo zodpovědnost za nepříjemnou volbu. (21.06.2015)

Pro mne bohužel zklamání. Vynikající téma, ze kterého se dal vytvořit fantastický filmový zážitek, kdyby ... Kdyby se divák mohl alespoň trochu z některou postavou ztotožnit. Přestože jsem Sandru chápala a litovala, chovala se tak, že jsem s ní ani chvíli nedokázala sympatizovat. Její manžel měl zase více vědomostí, znalostí a síly než celá psychiatrická léčebna. Kdo má v podobné situaci, kdy se mu hroutí svět, takovou podporu? Většinou zůstane na všechno sám, situace negativně ovlivní celou rodinu. Kolegy rozebírat nebudu, ani konec, který byl už jen takové plácnutí do vody. Kdyby z tohoto filmu vyšlo alespoň miniaturní poučení pro diváka, jak se v podobné situaci zachovat, jak ji správně pochopit, proč se manažeři a zaměstnanci takto chovají, dám klidně 5 hvězd. Výsledek je ale maximálně průměr. (30.11.2014)

[Be2Can 2014] 16 rozhnevaných kolegov a jedna žena na okraji spoločenskej priepasti. Dokumentárnou kamerou snímaný skutočný európsky sociálny thriller so stanoveným a neodbytne prítomným deadlinom, ktorý presne a absolútne zachytáva fyzické zúfalstvo v podobe kryštalického dardennovského realizmu. Brilantná naratívna forma poháňa inteligentný obsah, ktorý zdôrazňuje bezprostrednú prítomnosť komunikačných bariér niekoľkých úrovní (zvonček na dverách, telefonát, sprostredkovaný telefonát) a nutnosť konfrontácie tvárou v tvár. Film zdanlivo vrcholí v sugestívnych emocionálne vyhrotených scénach v automobile, pri ktorých postavy skutočné pocity zakrývajú hudbou z rádia a dusia v sebe plač a zlosť, a vo vzduchu visí to nevypovedané, avšak desivo jasné. Úvodnou vetou zámerne odkazujem na Lumetovu legendárnu drámu, ktorá zachováva podobný princíp - hlavná postava musí stoj čo stoj presvedčiť ostatných, a zároveň sú "tí ostatní" príslušníkmi rôznorodých sociálnych a etnických skupín, čo sa odráža v ich postoji. A kdesi v pozadí údajne ťahá za nitky mystifikovaná postava, šedá eminencia Jean-Marc. Vrcholom je však samotný záver, definitívne dorážajúci absurdný "demokratický" model voľby majstrovským zvratom, ktorý doháňa diváka do emočného extrému. Excelentné, na prahu dokonalosti. 90% (15.10.2014)

Filmy bratrů Dardennových mám docela rád, líbí se mi jejich nenucená poetika s jakou zachycují syrovou sociální realitu životů svých různorodých hrdinů. O to víc mě zaráží, jak plytce na mě nyní působí jejich nejnovější počin, navíc s hereckou hvězdou první kategorie v čele. Náznaky nějakého vnitřního citového prolnutí tam občas jsou, ale protagonistka je většinu stopáže k okolnímu dění natolik apatická, že její pozice vzbuzuje spíše rozpaky a (nejspíš záměrně) v divákovi vyvolává jisté antipatie. Přestože ve filmografii zmíněných tvůrců tento titul řadím spíše k těm méně výrazným, v evropské produkci podobně laděných snímků se stále jedná o důstojnou konkurenci. Za mě slabší tři. (18.12.2015)