Neoui moksoriga deulleo

Velmi oceňuji, jak se postavy chovaly. Vážně. Už dlouho jsem neviděla tak dobře napsané postavy. Hned se těším na další práci paní scénáristky Park Hye Ryun. Není to příběh, u kterého budete lapat do dechu, není to příběh, ze kterého vám bude tlouct srdce jako zběsilé, a není to příběh, který by působil jako nastavovaná kaše (pozor, je to korejský seriál, takže tím skládám svou poklonu!). Má to své dojemné chvilky, veselé i roztomilé. Pokud vás zajímá, jak to chodí v Koreji v soudnictví, a pokud se chcete odreagovat nad něčím kvalitnějším, doporučuji. Přeloženo. (11.08.2013)

Upřímnĕ řečeno – zpočátku prvního dílu jsem se bála, že to bude nĕjaká hloupost, ale v průbĕhu první epizody mě to tak silnĕ vtáhlo, že jsem to dokončila v pomĕrnĕ solidním čase. Tato Dorama mi jistĕ zůstane v srdci i na delší chvíli, protože nĕkteré scénky byly naprosto jedinečné! A díl, kdy zemřela jedna velmi cenná osoba celého příbĕhu... Chtĕla jsem toho zmetka povĕsit (a přitom jsem si ho moc oblíbila, což jsem zjistila, až v posledním díle)! A poté šok v devátém díle? Mám pokračovat?! Zatracenĕ! Tvůrci této doramy mě snad chtĕli zabít! A to doslova; akce, napĕtí a posléze trochu i té melancholie! A chvíle, když potom Hye Sung utíkala z trolejbusu... Zatracenĕ! Zatracenĕ!! A poté když přišla na policejní stanici... A ten konec!! Nedívejte se na devátý díl, jinak budete brečet! Já jsem to přešli hlasitým řevem. Soudní procesy byly zvládnuty ukázkovĕ. A "půlnoční svačinka" ve dvanáctém díle nemĕla chybu! A konec? Já jsem si Min Joon Gooka oblíbila opravdu moc, byl to zajímavý záporák. Mĕl zajímavé nápady! Ale jinak to byl trochu naivní a hloupý človĕk, jak to vĕtšinou bývá. A konec? To už se dozvíte sami. :3 Doporučuji! (11.07.2016)

Viděla jsem to dvakrát a napodruhé mě to bavilo stejně hodně, jako když jsem to viděla poprvé. Mám strašně ráda ústřední dvojici, kteří, i přes věkový rozdíl, spolu opravdu působí jako pár. Ne jako v jiných korejských seriálech, kde je celý vztah založen na nekončícím pláči. Všechny postavy se chovaly logicky a pochopitelně - včetně záporáka. Jistě, dalo by se tu najít několik věcí, které třeba nejsou úplně stoprocentní - jako například hodinky hlavního hrdiny - ale tady se to krásně ztratí a vůbec to neruší. Dokonce i ten nadpřirozený prvek, který tu byl, působil naprosto přirozeně a má svůj smysl a funkci v příběhu, což také nebývá vždy pravidlem. (05.01.2014)

Popravdě jsem překvapený a zároveň nadšený. Neviděl jsem moc takhle dobrých hereckých výkonů jako v podání Lee Bo Young, Lee Jong Suka a Yoon Sang Hyuna. Seriál z právnického prostředí měl výborné soudní případy, nebylo jich málo, ale zase ani moc a dobře propojovali právě probíhající problémy hlavních postav. Dorama, která perfektně ukazuje nemilosrdnost zákona. Pravda vítězí... (01.12.2019)

V posledních týdnech jsem narazila na samá kvalitná k-dramata, snad protože jsem lovila ve vodách s vysokým hodnocením - na druhou stranu se stává, že skrz csfd sáhnu do červené linie a beztak zmírám nudou a vzteky. I Hear Your Voice určitě má svoje mouchy, kteréžto jsou ale mouchy žánrové, jelikož se bez nich žádný seriál z Koreje neobejde. Abych jmenovala: ztráta paměti, adopce a zaměněná identita, plot-twisty (ale naštěstí ne "díry v plotě") velikosti olbřímí olihně atd. atd. Jenže světe div se, oni to scénáristé podali věcně, bez ždímavé obřadnosti a bez toho, abych bila hlavou o zeď. Už protože se jedná o směs thrilleru, romantiky, fantasy a komedie, je jasné, že jisté turbulentnosti se seriál nevyhne; naštěstí jde o příjemný blend. Scénáři by neublížilo, kdyby býval zůstal zpracovaný pro šestnáct dílů, ke konci se totiž objeví (soudě subjektivně) jedno jediné oko v ději, a to zápletka s adopcí. Dala se vyřešit ve zkratce. Právě ta asi vystupňovala můj pocit much. A teď konečně klady! Ženské protagonistky nejsou jen nevinné ovečky, nejsou chudé a tupé, neběhají za bišíky a nebrečí, naopak jsou charakterově velmi vycizelované. Mají svou minulost, svoje ambice, chyby... a hlavně se vyvíjejí. Mužské postavy, z nichž nejschématičtější je asi postava zloducha (jehož by pro jeho zlodušství Cimrman nazval průduchem), se také nemusí za nic stydět. Obzvlášť si rochním v tom, že jsem v průběhu seriálu nezaznamenala žádné klišoidní kecy typu "Zahal se!", "Nenos tohle!" a "V tomhle jdeš ven?!", bez nichž se podle asijské kinematografie normální chlap asi neobejde. (Mimochodem, v tomhle mě zradil i My Love From the Star.) A nakonec třešnička. Co se totiž týče chemie ústřední dvojice, uf. Uf. Ještě teď si stírám pot. Ti dva vedle sebe úplně svítili. Buď jsem nevěděla, anebo jsem zapomněla, že se jedná o noona romance - o to víc mě jejich sbližování strhlo. / Edit: A ten soundtrack! Jindy bývá podlézavý; tenhle byl podlazující. Nemůžu si vynachválit hlavně akustické motivy, ať už kytarové nebo klavírní. Byly takové bublavé, jako podmořské, vtahující a skoro smutné, akorát že jsem necítila smutek. Závěrečný song zase zvedá náladu. (18.12.2017)