Blade Runner 2049

Film roku? Nejspíš ne. Výborný výsledek? Určitě. Villeneuve dokázal, že je pro tuhle látku asi ideálním režisérem; s úctou vycházel ze Scottovy klasiky, zároveň si do ní protlačil svůj vlastní styl. Ne všichni to musejí brát nutně pozitivně, ale v důsledku má nový Blade Runner komornější atmosféru, kulisy nejsou tak živé a tempo je ještě pomalejší než u jedničky, ovšem kyberpunkový duch zůstal. Villeneuvova pečlivost je též patrná, a tak předkládá vypiplaný příběh, jenž se dlouho předlouho rozjíždí, na konci však do sebe hezky zapadne. Možná by to mohlo být katarznější a akčnější, ale přepálenou okázalost zrovna od Villeneuva čekat nemůžeme. Zimmerova dunivá hudba plní funkci a Deakins maluje obrazy, jaké jsme letos snad ještě neviděli. Gosling nemá charisma jako kdysi Ford (což je vidět ve chvílích, kdy jsou spolu), ale i tuhle hlavní roli utáhne. Ovšem všechno, co popisuji, pouze slouží k podnícení myšlenek o hranicích lidství. Co je a co není člověk? A kdo to může rozhodnout? Filosofie jedničky je na hranici mainstreamu posouvána dál a v tomhle ohledu si tým tvůrců zaslouží pochvalu. (27.12.2017)

Není snad většího obdivovatele původního Blade Runnera, než jsem já, takže……předně si nemyslím, že takovýhle film potřeboval nějaké – jakékoliv – pokračování. Z hlediska příběhu se to tady má jako s Matrixem. Tam se v dalších dvou dílech na sílu rozvíjela mytologie, tady se mermomocí rozvíjí příběh, který sice dává smysl, ale původní film nijak neobohacuje. Čistě řemeslně je to solidní kus filmařiny, ale ta atmosféra Scottova drahokamu, ta „babylonská“ směsice kultur a národů s převahou asiatského prvku, kde se snadno stanete anonymní figurkou, ta se na mně v tomto filmu nepřenesla. Deakins čaruje, ano, ale ta atmosféra, ta chybí a kdo tvrdí opak, ten nedokázal procítit jemné nuance prvního Blade Runnera. Chyběla mi tady nějaká zajímavá postava, jako byl v prequelu třeba J.F.Sebastian a jeho elektronické hračky, chyběla mi tady osudová postava, jakou byla Pris, chyběl mi tady výrazný záporák, jakým byl Roy Batty, jehož jste nenáviděli a zároveň litovali. Nic z toho ve Villeneuvově filmu není, pouze terminátorka v sukni a nevýrazný Leto. Díky aspoň za holografickou Joi, asi jednou zajímavou postavu ve filmu. Prostě….neubráním se mírnému zklamání. (07.10.2017)

Vtahující, zamžená, pozvolna plynoucí blockbusterová báseň (!) o touze cítit "něco skutečného", touze být (člověkem, živoucí bytostí) v pustém a umírajícím světě neschopném rozlišovat mezi tím, co ještě je "skutečné" a co je pouhou náhražkou, ve světě zbaveném vší živosti, radosti a naděje, jež v duchu soudobé poetické biologie ukazuje, že to, co v prvé řadě odlišuje živé bytosti od strojů, je schopnost cítit - cítit kapky zebavého deště či tajících sněhových vloček na holé kůži, dotek a teplo druhého, strach ze smrti a smutek nad ztrátou milované osoby, úžas nad zázrakem zrození (nad životem samotným, člověkem, včelou i drobným kvítkem), závist, soucit, žár lásky... Ostatně, co jiného je život, než hmota, jež zatoužila procitnout a cítit? Spatřit sebe samu se srdcem divoce bijícím, horkým a plným očekávání? (07.10.2017)

Sú filmy, pri ktorých človek nadobudne dojem, že aj po 160 minútach, by úplne s prehľadom zvládol ďalšiu porciu pol hodinky. Bohužiaľ, toto nie je prípad prvotiny z 82’, a ani tohto pokračovania po 30 rokoch. Nemôžem povedať, že by ma “dvojka” vyslovene nebavila, že by jej sledovanie bolo rovnako bolestivou skúsenosťou, ako pri prvej časti, no opäť je to miestami dosť rozťahané, padá to do dejovej rutiny, až má človek obavy, že sa z toho polospánku nepreberie. Presto všetko, že miestami predsa len dochádza k ako takému oživeniu, čo mierne zlepšuje celkový dojem z tohto scifíčka, nemám pocit, že by som bol svedkom niečoho svetoborného. Tri “zaslúžené” hviezdy, udeľujem “Blade Runner-u II” za vizuálnu stránku, hudbu, a samozrejme za “seba samého” v hlavnej úlohe. Ja fakt nechápem to nadšenie .. (01.01.2018)

Tak jsem si říkal, po přečtení některých z mých oblbených, se kterými se většinou shodnu skoro jako Čuk s Gekem, že z tohoto ranra se mi bude chtít blade. A ono ne. Vizuálně perfektní, logika pokulhává o dost méně, než v prvním spektáklu, Ford zde opět působí jako amatérský neherec, takže korelace zajištěna. Pravda, natáhnout film na šestnáct a půl týdne nebylo asi nutné, jenže co už. Když má člověk dosti času, protože nespsavost je dar nedar, tak.... A vůbec, takto vyhajpované hepyjendy mou duši vždy potěší. (13.01.2018)