Přestupní stanice

269. Další z mnoha a mnoha příkladů hrubě narušené rovnováhy ve světě, tisíce lidí v sílícím proudu vyháněných každoročně ze svých domovů tíživou existenční situací, silné odhodlání uniknout, vysvobodit se, utéci, se mění, ale velmi často v pád do naprostého područí, mnohdy končící smrtí, ve všech souvislostech jen obtížně představitelné osobní tragédie lidí, kteří již nemohou volit jinak, jen celé své bytí vsadit na jednu příležitost, tak riskantní, že ji lze naším náhledem považovat za naprostý hazard, ale tak mocné už jsou vnější podněty a tlaky na jednotlivce a skupiny, že jejich vnitřní popud k takovým rozhodnutím už nic nedokáže odvrátit, cesta do naprosté nejistoty, s výsledkem jen zřídka šťastným, který se však rychle stává magickou, podněcující legendou pro další a další zoufalé, cesta za snem o lepší budoucnosti, který se však pro většinu nikdy nenaplní, jen se stávají dalšími obětmi, kterými se systém převaděčství sytí a posiluje, stávají se lidmi donucenými k čemukoliv, jen aby o den prodloužili svoji stále více ochabující naději na životní zvrat, vždyť koho lze přinutit k naprosto čemukoliv, právě člověka v těžké tísni, zlomeného dlouhodobým strádáním, otřesné svědectví, které však mnohými neotřese, jen mávnou povzneseně rukou, vždyť to jsou ti druzí, ti zpoza zdi. (23.02.2015)

Na dokument úmorně dlouhé a monotónní. Když některé evropské země potřebují pracovní sílu jako náhradu za své vymírající obyvatelstvo, měli by příchod nové pracovní síly zorganizovat humáněji. Problémem asimilace jsou pak dvě nejviditelnější věci na ulicích - jiná barva kůže a jiné náboženství. (11.02.2018)

Na sto minut roztažený obsah, který by šel říct v patnácti minutách. Namísto toho bych radši ocenil zapojení širších souvislostí - proč konkrétní osoby opustili zemi, samotný průběh cesty do Řecka, proč jsou rozhodlí pro přesun do té konkrétní země, možnost/nemožnost zůstat v Řecku a žádat o azyl a podobně. (viděno v rámci Jeden svět Benešov - Promítej i ty, 28. 11. 2014) (29.11.2014)