Amačan

Sice to chvilku trvalo, ale nakonec jsem se také do Amačan zakoukala. Jako správná asadora je to naivní a často optimistické. Přesto se samozřejmě nevyhneme vážnějším situacím a to především ke konci. Musím se ale přiznat, že už teď je mi po nich trochu smutno. Každý měl ten svůj charakter a svou výstřednost, že se člověk na ně mohl spolehnout a sžít se. Rodina Amanových byla skvělá, určitě bych si s nimi ráda poseděla a nechala se pohostit jejich vřelostí. Až na minimum výjimek to všichni zahráli perfektně, ale především musím vyzdvihnout Renu, bože můj, ta holka má prostě talent! Úplně zastínila Kasumi i Ai, nemluvě o tom, že se i někteří dospělí vedle její energie úplně ztráceli v pozadí. Musím také pochválit Kudó Kankuróa. Už toho chlapa nějakou dobu znám, ale tady dokázal, že není pro nic za nic mým oblíbeným scénáristou/režisérem. Samozřejmě tu byly poznat jeho typické scénáristické prvky, ale chlapec se překonal a vnesl do toho ještě něco, co jsem zatím v žádné jeho dosavadní tvorbě neviděla. Co si budeme povídat, chytlo mě to, smála jsem se i ve tři ráno jak pominutá, bavilo mě to s nimi a dokázali i dojmout. Je to prdlé, ale podle mě člověk prostě takové věci v životě potřebuje. Formát akorát tak dobrý, aby si u toho člověk dal jídlo. Ale postupem času to podle mě už stačit nebude... (01.12.2017)

Některé pitvořící se komické prvky mi už přišly trochu moc. Možná se dalo vykrátit z opakovaných scén z minulosti. A to je ode mě z negativ všechno. Příběh dívky, jejíž matka se po 24 letech vrací do rodné, poněkud rurální a jazykově specifické vesnice, ve které se poprvé v životě potká s babičkou, která je i v pokročilém věku aktivní ama-san (ženy, které se potápí na nádech a zbírají ježovky), načež se sama rozhodne nevrátit do Tokia a stát se amou, je promyšlený a výborný. Jak píše Zíza, asadory nejsou o romanci, ale životě (http://ajaponsko.blogspot.cz/2014/07/asadora.html). Řekl bych, rodinný seriál, ve kterém si ze třech generací divák snadno najde své favority. Patnáctiminutový formát (počet epizod: 156), který vás vyšle do práce s úsměvem. Velmi se mi líbil závěr, ve kterém je odkryta jedna menší pointa a úplný konec, který se v mých očích nedal lépe natočit. Hodnocení postav. Aki - ze současných japonských hereček ve věku okolo dvaceti let je Rena Nounen asi nejsympatičtější. Haruko - úžasná postava. Ve smyslu, že je občas extrémně protivná, až agresivní, ale současně velmi sympatická a sexy. Nevybavuji si, že by mi kdy připadala sexi herečka, která je v reálu o čtyři roky starší než já, ale tady se to stalo. Jen by se neměla malovat a dávat si ty šílené zelené náušnice, které měla v několika epizodách - pak působí staře. Natsu měla charizma "ako sviňa" a dost jsem před sebou viděl svoji babičku. Yui, když se začala chovat agresivně, líbila se mi nejvíc :). Mladá Haruko byla nakonec vybrána dobře a překvapilo mě, že dostala tolik místa v pohledu zpět. Suzuka Hiromi se mi nakonec nesmírně líbila. Pokud to vypadá, že mě ve filmech zajímají pouze ženy, tak ne, ale realita tohoto seriálu je, že ženy jsou primárně těmi silnými. Samozřejmě nostalgie (skladba, kterou zpívá Hashi Yukio: https://www.youtube.com/watch?v=5tod-WZHP_A). A super hudba v openingu, který jsem i kvůli ní nepřeskakoval. (03.08.2015)

Aktuálně jsem toto dosledoval. Právě teď. :) Nechám to uležet a později přidám komentář. /// (update 29.1.)Tenhle seriál se v Japonsku sleduje každé ráno, než se jde do práce. Díl trvá 15 minut a má pracující jaksi pozitivně naladit, či nabít energií. Podle toho je jasné, že některá kritéria, prostě nelze uplatnit. Každopádně mě si Amachan získala už ve třetím dílu a byl jsem tomu rád, protože děj se rozvinul kolem věcí, které mě hodně zajímají. Takže pro mě to bylo 29 hodin skvělé zábavy. Autoři seriálu věděli, jak to správně namíchat. Občas vás to rozpláče, občas se zajíkáte smíchy. Příběh je vystavěn jaksi "pravdivě", až na nějaké vyjímky mi dějové zvraty přišly celkem přirozené a celý ten scénář byl prostě fajn. Chci vyzvihnout herectví postav babičky, dcery a možná i vnučky. Jmenovitě pak ve vedlejší roli vynikajícího komika YosiYoji Arakawu (zástupce výpravčího). Rjúhei Macuda (talent scout, později manager). Tenhle člověk má neskutečné množství tváří. No a o okouzlující Ai Hašimoto se odvážím tvrdit, že hrát moc neumí. Aspoň teda v dramatických okamžicích mi přišla vedle, ale na druhou stranu si o ní myslím, že má taky skvělý komediální potenciál. Doufám, že ji v nějaké takové roli uvidím. Negativa by se taky našla, ale pro mě jsou nepodstatná a celku to nijak neškodí. Doporučuji, tohle se musí vidět. (24.01.2017)