Posledný Mohykán

Posledný mohykán trochu (alebo o dosť) inak, ako to poznáme z filmu, ktorý sa natočil o 28 rokov neskôr. V niektorých momentoch ani nie na škodu - vysoké skalisté hory a prašné prérie pod kopytami koní dodávajú westernovskú atmosféru. Príbeh obstojí rovnako, na akciu sa pozerá veľmi dobre. Záporom sú nevýrazní herci, zaujme iba hlavný záporák - náčelník Muongov; tiež hudba je miestami kostrbatá. Každopádne, vinnetuovky dopadli Reinlovi oveľa lepšie. Hodnotenie: 65% (29.11.2013)

Co dělaly ty uniformy americké armády v době těsně za půlkou osmnáctého století? Vždyť to byli Angličané a kabáty měli červené ... A kde byli Francouzi? Aha ty nám nahradila ta skupina banditů. (wink) Takže vážení tvůrci filmu, když se budu chtít podívat na Mayovku, podívám se na Vinetoua nebo Poklad na stříbrném jezeře! Když budu chtít vidět western podívám se na Tenkrát na západě! Ale když chci vidět adaptaci románu Jamese Fenimora Coopera, tak chci vidět ji a ne nějaký hybrid dvou předchozích! A proč ty tři hvězdy? Když jsem zapomněla, že jsem chtěla vidět adaptaci oblíbené knihy z mládí a spokojila se s tím, že vidím Coru s Unkasem a Alici s mjr. Heywardem, tak se na to jinak dalo slušně koukat a rozhodně to nebyla sr... ;-) (10.01.2012)

Reinlův „Poslední Mohykán“ je v podstatě western, natočený jen velmi volně na motivy románu J. F. Coopera. Na rozdíl od krajiny rozsáhlých lesů a Hurónských jezer se ocitáme ve vyprahlé písčité krajině s bizarními skalními útvary, připomínajícími spíše Arizonu či soutěsky Colorada. Nutno uznat, že zpracování Haralda Reinla je opět zdařilé, i přesto, že scénář je vlastně novým dílem a dokonce časově posouvá děj přibližně o 100 let později, místo 18. století a válek mezi Francouzi a Angličany tu spatřujeme kolorit 19. století; tomu odpovídají i oděvy dívek a uniformy americké armády. Příběh je napínavý, s poutavými záběry exteriérů a častými souboji, přesto Reinl dává jako obvykle prostor i humoru; nezvykle svižná hudba zavedeného Petera Thomase je místy rovněž působivá a má své kouzlo, místy ale naopak napínavost děje sráží (celkově určitě nepatří k Thomasovým povedeným dílům). Hlavní hrdinové, rudý Unkas a bílý Sokolí oko se oslovují „Můj bratře“ a je zde zcela patrný úmysl pokračovat ve stylu mayovek, včetně Unkasových proslovů o bratrství všech lidí a o míru. Magua výborný. Ovšem Anthony Steffen mi tu jako Sokolí oko vůbec nesedí. Černovlasou Koru představuje Karin Dorová, která, ač nebyla nijak skvělá herečka, dodává těmto filmům místy až pohádkovou roztomilost a hlavně vyvolává nostalgii nás, kteří jsem vyrůstali na mayovkách a dodnes na ně nedáme dopustit.No, a Alice je až příliš německy kyslíčníková blondýnka. Po výtvarné stránce má film přesto ode mne nejvyšší hodnocení, herecky silný nadprůměr (až na Steffena), hudební doprovod tentokrát Reinlovi nevyšel a - dle mého názoru - filmu dost ublížil. Film promítala česká kina v roce 1979. (05.02.2008)

Film se natáčel v jižní oblasti kouzelné Andalusie (Almeria), kde se tuším natočilo určitě více westernů, a část také v atelierech Berlína tehdejšího Západního Německa. Byť režisér Harald Reinl posunul dobu a změnil britské vojáky v červených kabátech za modré oblečení vojáků USA cca o sto let později, no tak výsledek není úplně špatný. Na druhé straně děj tohohle filmu se vymyká mým utkvělým představám Cooperových románů s vážnějším nádechem. Spíše kostra příběhu trochu kopíruje film Poklad na Stříbrném jezeře, protože jde o zlato. A namísto statečného Vinnetoua a jeho neméně zdatného bílého bratra Old Shatterhanda nastupují Unkas a Sokolí Oko. I když žel v ději Poslední mohykána už není ta síla těch z nejlepších mayovek. Pro úplnost budiž podotknuto, že duch románů Karla Maye byl asi přeci jenom Reinlovi bližší než klasická americká dobrodružná literatura, respektive indiánky od spisovatele Jamese Fenimora Coopera. Osobně si také myslím, že styl jeho filmové práce se více hodil vyloženě k Mayovým románům. Možná si to také třeba režisér zřejmě sám uvědomil a už žádný film od tohoto amerického spisovatele nenatočil. Nakonec zcela jednoduše, film není bez kazů, ale asi uspokojí určitě valnou část příznivců starších filmů dobrodružného žánru. (14.11.2011)

Vzhledem k tomu, že Harald Reinl je slušný machr na indiánky, nechala jsem se ukecat. Tak předně nečekejte děj, na jaký jste zvyklý, včetně časového posunu. I tak to byl film velmi slušný, se spoustou akce, cválajících koní, Mohykánem skutečně indiánského vzhledu se slušnou figurou, Sokolím okem vzhledu bisexuála, hubaté Karin Dor a vůbec všechno mělo být, tak jak v pravé indiánce být má, tedy kromě velmi rušivé hudby, kde dechové nástroje přehlušily totálně všechno a vypadalo to spíše na boření hradeb Jericha než vojenské pevnosti. A to šla hvězda dolů, bohužel. (26.09.2020)