Dívka ze skříně

K tématům jako jsou umírající, mentálně či jinak postižení lidé mám ve filmech obecně velmi obezřetný odstup, protože co si budeme povídat, naprostá většina takto natočených snímků se ať už zcela vědomě nebo bezděky nevyhýbá patosu, citovému vydírání i určitým zažitým klišé, což není zrovna můj oblíbený šálek kávy. Proto jsem ráda, když se jednou za čas objeví snímek, který nejen, že toto všechno svým zpracováním popírá, ale ještě k tomu mu nechybí jistá dávka originality, nadhledu a povznášející fantazie. Odhaduji, že snímek asi nebude pro každého, ne každý ustojí to pomalé tempo a někdo má raději ty prvoplánově hřejivé snímky, ale ty kdo mají zájem mohu ujistit, že ačkoliv se Dívka ze skříně zaobývá smutnějšími stránkami života, rozhodně není depresivní a přestože nehýří emocemi neznamená to, že by ve mne něco nezanechala. Právě naopak. (27.04.2014)

Film o životě tak, jak přichází a jak statečně ho náš hrdina umí žít, aniž by nás chtěl donutit soucítit za každou cenu, naopak, i přes depresivní atmosféru, nutnost oběti a mizivé vyhlídky na zlepšení situace oplývá optimismem, vcítěním a láskou, protkán fantazií i jemným humorem, v záměrně tlumeném, přirozeném provedení. Další z řady zajímavých polských snímků, které osloví a zároveň nahodí námět k zamyšlení... Snad kdyby si Jacek častěji měnil slipy, dám možná i za čtyři :-) (04.05.2015)

Film jsem viděl při projekci "naslepo", kde v narvanym sále byly první reakce během úvodních titulků vesměs "kurva zase polskej film, do p*če". A překvapivě z kina odešlo nezvykle málo lidí, protože to opravdu bylo koukatelný, docela často i vtipný. Ono v plnym sálu, kde je většina lidí po pár pivech a z jistýho statistickýho hlediska je občas někdo úchyl, docházelo k nečekaným výbuchům smíchu poměrně často. Doma za střízliva bych si to ale asi nepustil. (25.06.2015)

Poláci už nějaký ten pátek dokazují, že ve své domovině mají poměrně silnou základnu filmařských mistrů, kteří dokáží přijít s něčím originálním. Opět a zase se mi to stalo u tohoto filmu, který mi osobně příliš nepřirostl k srdci, ale je na něm vidět velký um hlavně kamery, která z obyčejného paneláku udělala jedno hodně neobyčejné místo. (19.01.2016)

Filmů o autismu (byť tento není zdaleka jen o něm) už jsem viděl slušnou řádku, ale tohle smutné, leč nevydírající, kouzelné, ale nikoliv kýčovité a úsměvné, avšak ne křečovitě, zpracování mě dokonale zaskočilo. Ještě drahnou chvíli po zhlédnutí jsem přemýšlel o tom, jak na mě vlastně Dívka ze skříně zapůsobila. Rozhodně mě bavila, hravost s jakou Bodo Kox vypráví příběh o kráse vnitřního vesmíru těch, kteří v něm pobývají daleko častěji než většina z nás ostatních, byla zcela odzbrojující. V nestřežených chvílích se pak veškerá magie na chvíli zcela rozplývá a na řadu přichází bolestná a uzemňující realita. Dívka ze skříně ale nic neřeší, nevysvětluje ani nepodsouvá, Dívka ze skříně jen bolí a (ne)dává naději. P.S. Drobná faktická výtka: Převléknout se do lékařského pláště a utéct z nemocnice by člověk s typem autismu, který byl ve filmu nastíněn, dokázal jen stěží. (03.12.2018)