Díra u Hanušovic

Pro mojí personu jednoznačně největší zklamání od českého filmu, kterého se mi v uplynulých letech dostalo. Bezduché tlachání postav, u kterých i díky nářečí neslyšíme z 90 % nic jiného než sprostá slova jsem od formátu pana Krobota a jeho dejvických svěřenců v skutku nečekal. Naprosto nehumorné, dějově prázdné, chvílemi i dost nechutné. (26.11.2014)

Úsměvné počin na režisérsko-scénáristickém postu debutujícího Krobota odvážně atakuje pitoreskní charaktery obcičky "nowhere in moravia", byť má přirozeně (zřejmě chtěnou) absencí hlubšího děje nedostatečnou výživnost. Když k tomu přičtu nevěrohodnost projevu z pohledu nářečí a povšechnou přihlóplost, jsme na vcelku přijatelném průměru, které je koukatelné, ale žádné odvaz nečekéte. 60% (20.08.2014)

Absence celistvého děje, pomalé tempo a povětšinou zcela statická kamera podtrhují minimalismus a banalitu moravské vesnice a odrážejí v sobě klid a loudavý životní styl jejích obyvatel. Miroslavu Krobotovi se podařilo beze zbytku realizovat jeho jasnou vizi, což dokládá jeho tvůrčí a režisérské schopnosti. Nicméně nejde o vizi zrovna dvakrát zábavnou, neboť úspěšné zachycení atmosféry zapadlých koutů Jesenicka prostřednictvím několika fragmentů z osudů svérázných vesničanů nestačí na celovečerní film. Také nečekejte žádnou komediální řachandu. Jde o realistický pohled do mikrosvěta jedné vesničky a zároveň o autorské vyjádření Miroslava Krobota, který si svým prvním vlastním filmem ostudu rozhodně neudělal. Leč jistou míru zklamání zakrýt nelze. (08.07.2014)

Nejpřesněji zachycený obraz soudobého českého filmu, který mimo naše končiny nikdo nepochopí a bude si ťukat na hlavu. Letmo načrtnuté charaktery, absurdní humor a nulový příběh vystavěný z několika desítek za sebe naskládaných scének. V tom nejlepším slova smyslu "zbytečný" film a velmi úderná facka české kinematografii. (26.08.2014)

Čeští intelektuálové, kteří se koncentrují ve městech, procházejí ve vztahu k venkovu obvykle dvěma fázemi. První představuje idealizaci. Důvěrně známé městské prostředí si spojují se všemi myslitelnými neduhy moderní civilizace - konzumismem, egoismem, sebestředností, promiskuitou a celkovou morální degradací. Venkov má být místem, kde dosud funguje komunitní způsob existence, lidé žijí skromně a v harmonickém vztahu s přírodou, oddávají se veřejně prospěšným pracem a uchovávají cenné kulturní tradice minulých pokolení. Tato idealizace bývá ještě silnější, pokud se může opřít o filtrované vzpomínky z dětství, kdy zažívali báječná dobrodružství u příbuzných. Vyjasněme si ještě, co venkov není: satelitní obce v pásmu kolem velkých měst s dobrou dopravní obslužností, kam se stahují ti, kteří si nemohou dovolit drahé městské bydlení. Pokud se intelektuál s realitou venkova seznámí, dostaví se druhá fáze: hluboké rozčarování. Intelektuál je zaskočený chudobou ducha (ti, co od života něco chtějí, míří za vzdělaností jinam), absencí mladé generace, tvrdě pragmatickým až cynickým vztahem k přírodě, setkává se se závistí a touhou po nedostupném konzumu, která mívá smutně groteskní podobu. Chybí tam kulturní stimuly a místo vřelé družnosti převládá uzavřenost a nedůvěra. Miroslav Krobot procházel v době natáčení evidentně druhou fází a výsledek tomu odpovídá. Jako komedie snímek funguje, pokud jste ochotni komediální stránku zredukovat na karikatury venkovských buranů. Nefunguje ale po dramaturgické stránce a navíc se Krobot nepředvedl jako režisér. Jedinou silnou stránkou je herecké obsazení, kdy využívá silné sestavy Dejvického divadla. Dost dobře nechápu ocenění Českých lvů, tohle je snímek, který by se v nominaci vůbec neměl objevit, natožpak sklízet žně. Jako ukázka života na vesnici je to křečovité a přepísklé a člověk se spíš zamýšlí nad tím, jak funguje tamní ekonomika a společnost. V osadě s několika desítkami obyvatel přežívá hospoda? Celkový dojem: 40 %. (11.12.2020)