Cirkus Bukowsky

"Když si odmyslím, že jsem bez peněz, v jednom kuse dostávám přes držku a ve skříni mám hada, není to tady až tak špatný." Bukowskýho hodnocení situací mě bavily. Jinak to slibovalo docela zajímavou podívanou a pak ji trošku popřelo, ale mělo to pár světlejch chvilek a jedno holohlavý eso v rukávu. Rapl Kuneš totiž řádil, kdykoli k tomu dostal příležitost a to Bukowskýho potácení mezi sexem, amatérským detektivováním a policejní celou se nakonec taky dalo vydržet. (01.02.2017)

"Tak co se posere dneska?" Z vrozeného optimismu by Bukowského mohl podezřívat snad jen poručík Bartáček, ale to by mu musel někdo pořádně zaplatit. Mě tedy Bukowsky svými monology spíše uspával a ožíval jsem pouze ve chvílích, kdy osouložil nějakou slečnu nebo nastoupil do akce rapl Kuneš. Přesto jsem se přiměřeně bavil, ale když se ukázalo, že hlavní a v podstatě jediný sprostý podezřelý byl asi skutečně vrah, tak mi tady něco nehrálo. Ano, je to harmonika a té já od přírody nevěřím, takže se na mě 2. série může těšit. (01.02.2017)

"Ten DJ vypadal jako nepovedenej výsledek genovýho inženýŕství. Kříženec orangutana s ježkem." Některé úvahy Bukowského vnitřního hlasu mě pobavily a jiné zase ne. Navíc mě moc nebavilo to cirkusové prostředí, i když Luka s Vesnou rozhodně měli něco do sebe. A jelikož nejsem fandou špatných dní, tak jsem se nedokázal bavit ani tím, že Bukowský šlápl do každé hnědé slizké hmoty, kterou potkal, do čeho nešlápl, to mu spadlo na hlavu a když mu to nespadlo na hlavu, tak mu to alespoň poškodilo brzdy. Co mě však opravdu pobavilo, tak to bylo zbuzerování drzé pokladní a k další epizodě mě dovedla asi jen podivná snaha podnikatele Tichého ukončit vyšetřování úmrtí své dcery. (27.01.2017)

"Vy nejste od koní a já nejsem pošťák." Rapl Kuneš se začal rozjíždět a připomínal mi přitom vztekle kouřícího sádrového trpaslíka s trojkou pod kůží. Taky se mi líbilo "nenápadné" Prozacovo auto a klid, se kterým Bukowsky přijal soužití s hadem škrtičem. Navíc jsem získal pocit, že jsem se stal účastníkem nějaké děsně zamotané hry, ale si nejsem zcela jistý tím, jestli ji chci hrát. (27.01.2017)

"Když se narodila v únoru, proč jsme její narozeniny slavili v létě?" Otázky se hromadí a přestože Bukowsky neustále lamentuje, jak si ho nacházejí trable, tak tentokrát mu nikdo nesáhl do úsměvu, nezahrál si billiard s jeho koulema a rozcuchaný taky už byl. Místo toho si dvakrát zasouložil a takové trable se podle mého dají vydržet. Poněkud horší je ovšem fakt, že Kuneš nastoupil protialkoholní léčbu, což mu brání v tom být zajímavý a ten trapas po policejních střelbách bych raději neviděl. (27.01.2017)

"Já nevím, kdo jste, ale já Vám garantuju, že mně stačí pět minut a vím, kde jste ve dvanácti ukradl čokoládu." Mafiánské promluvy podnikatele Tichého byly tím výrazně nejlepším z této epizody. Detektiv amatér Bukowsky si totiž celou dobu říkal o to, aby skončil pod koly rozjetého vlaku a všechny jeho finty směřující k odhalení stalkera byly z trapnějšího soudku. Navíc mě trošku zaráží, že na to šel tak moc od lesa a přes hrnce, když znal číslo stalkerova mobilu a byl technicky natolik zdatný, že mu uměl zavolat. A Kuneš mezitím dál sbíral body na léčení ... a to fakt nebylo moc zábavné. (01.02.2017)

"Odešel jsem kvůli tobě z léčebny, zfalšoval jsem příkaz k transportu, v policejních garážích jsem sebral zkonfiskovaný auto, vydával se za policistu, kterým nejsem a nakonec jsem ještě osobě podezřelý z vraždy napomáhal k útěku. Tak takhle nějak se mám." Rapl Kuneš to na útěku z léčebny rozjel v tak velkém stylu, že mě snad i přestaly štvát ty Bukowského nekonečné promluvy vnitřního hlasu. Taky se odhalil morální profil papá Tichého a deník. Ano ten deník, který ve mně vzbudil zvědavost a kvůli kterému ještě dneska nejdu spát, ale počkám si, jestli to celé nějak dopadne. (01.02.2017)

"Byl jsem skvělá, nic netušící návnada." Tak v tom se s Bukowskym cítíme stejně. Nějaký šestý smysl mi totiž již nějakou dobu našeptával, že tohle nijak nedopadne, takže bych asi neměl být zklamán, když to "velkolepé" finále skutečně nijak zvlášť nedopadlo. Jenže já jsem v koutku duše doufal, že se bude odhalovat, zatýkat a moudrou hlavou moudře kývat, ale to jsem se tedy nechal nachytat. (01.02.2017)