Popoluška

Jako malé dítě jsem viděla celkem dvě klasické animované "disneyovské" pohádky: Sněhurku se sedmi trpaslíky a Popelku s myší partičkou. Obě mě naprosto okouzlily, neboť kreslené filmy jsem v té době bezvýhradně milovala (na rozdíl od filmů loutkových, které se mi naopak z duše protivily - s jedinou čestnou výjimkou tuzemského pětidílného seriálu "Ferda Mravenec" z roku 1960). Tím pádem jsem si oba výše zmíněné počiny postavila na ten nejvyšší možný piedestal, kam nedoplivne žádná žlučovitá znevažující poznámka - a celá léta jsem pečlivě oprašovala dávné vzpomínky, aby snad nebyly znečištěny zarputilou nepřejícností a přízemní zlovolností. Tím pádem jsem se neubránila docela výraznému zklamání, když jsem milou Popelku znovu spatřila na vlastní oči ... s trapným odstupem bratru pětačtyřiceti let. Nemůžu jí upřít hravost a vtip a určitou lehkonohost, nicméně její lavírování mezi vyrovnanou, pozitivně naladěnou a dokonce i zdravě sebevědomou (!) mladou dámou a poslušnou ušlápnutou chudinkou nepůsobí úplně věrohodně, neboť zdravě sebevědomá mladá dáma pohlíží na své despotické nevlastní příbuzenstvo s určitou umírněnou shovívaností, zatímco poslušná ušlápnutá chudinka se nechává bez sebemenšího odporu tyranizovat. Ani princ mě přehnaně neohromil, neboť jeho angažmá při hledání uprchnuvší vyhlídnuté nevěsty je značně diskutabilní. Zvířátka se neúnavně snaží zachraňovat všechno, co zachránit lze, nicméně jejich skopičiny jsou jen nadstavbou, která maličko odvádí pozornost od vlastního chudičkého příběhu. Zkrátka ... na rozdíl od přelomové Sněhurky z roku 1937, která ani v nejmenším nezestárla a v níž každá scéna i každá postava mají svůj význam, Popelku neúprosný čas proměnil v tuctovou rutinní vyprávěnku bez pořádné dramaturgie ... 3,5* (30.01.2018)

Nádherná animace, nestárnoucí příběh, ale stejně jako u většiny Disneyovek mi vadí přemíra roztomilých scén se zvířátky, přehnaná dětinskost a hrozně slabá zápletka (princ vůbec nefunguje jako osobnost). Především ale bolí zvířátka, na ty sympatické ptáčky a myšky a pejsky a koníky jsem doslova alergická. (Když Popelka, tak česká - nezáleží na tom, která. Protože dle mého názoru k Popelce patří trocha i té temnoty.) PS: A mé relativně nízké hodnocení je částečně i důsledkem toho, že na tyto pohádky už jsem trochu ve špatném věku. (09.08.2012)

Keby sa celý film držal tej klasickej príbehovej premisy, ktorú už všetci poznáme, nemal by som s obsahom žiaden problém. Lenže zhruba tretinu filmu zaberá nejaký myšačinec a ich trampoty, ktoré možno pobavia deti, ale opäť, dospelý divák sa pri týchto scénach skôr nudí. A to aj napriek relatívne skromnej stopáži. 60%. (20.03.2023)

Toto jednoduché kreslené prevedenie Popolušky od Disneyho má niečo do seba. Samozrejme, porovnaniu s naším českým "originálom" sa nedá vyhnúť. Pri tom mi tu mnoho vecí chýba a spievajúcich zvieratiek je zase príliš. Ale je to pre deti, tak nech tam sú. Za mňa, aj v porovnaní s inými animákmi tej doby, iba priemer, aj kvôli príliš rýchlemu záveru. A tiež mám aspoň dôvod na Snehulienku z ešte staršej doby, ktorej nahrávku skladujem v rekordéri už vyše dvoch rokov. (17.02.2017)

Starého Disneyho moc nemusím. Ale toto bolo znesiteľné. Hoci pri 74 minutách mi to prišlo ku koncu strašne rozťahané. To že tam dramatický oblúk až tak nefunguje mi nevadí. Dobrú polovicu je to o zvieratkách a tie ma bavili. Neviem či mám chuť sa k tomu vracať aj po druhý krát ale ako rest, ktorý som potreboval napraviť - mi to prišlo prekvapujúco v pohode. Ale asi mám rád modernejší háv a Menkenovú hudbu. (09.06.2020)