Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dvanáct židlí je již sedmnáctou filmovou adaptací proslulé satiry sovětských autorů dvacátých a třicátých let Ilji Ilfa a Jevgenie Petrova, známé spíše jako Dvanáct křesel, o hledání rodinného pokladu ukrytého tchyní hlavního hrdiny v polstrování jedné z dvanácti sověty zabavených židlí. Při závodu o jejich dohledávání se utkává bývalý pán domu, nižší šlechtic Vorobjanov (Genadij Skarga) s podvodníčkem Ostapem Benderem, ale třeba i s místním popem, který náhodou vyslechl místo ukrytí pokladu při poslední zpovědi Vorobjanovovy tchyně. Verze německé královny queer-cinema Ulrike Ottinger se odehrává v současné Oděse, jejíž zpustlost narušují reálie a kostýmy Sovětského svazu 20. let. (garmon)

(viac)

Recenzie (1)

garmon 

všetky recenzie používateľa

Hodně trpělivosti! Je to pozoruhodné především mixem Ruska a Německa – jakoby Passolini natočil film o Rujaně s Schygullou a Raabem v hlavních rolích. Ottinger zaměstnala takřka všechny herce, které znám z filmů Kiry Muratové a natočila velmi nesvižnou, ale překrásně vizuální konverzačku o nádherách zpustlého Krymu. Beru – ta atmosféra je neuvěřitelná – rozpadlé šlechtické paláce, vyklizené předrevoluční budovy, tržnice původní i porevoluční (ve filmu je dobře pankáčsky kombinovaná realita Oděsy roku 1927 a 2004), všudypřítomná bída, staroba a špína a do toho vesele vypadající lidé + ne-u-vě-ři-tel-né černomořské pobřeží!!! – Muratova to nikdy líp nenatočila (to světlo). Herci se snaží o100péro, jenže po 45 minutách ztratíte trpělivost – neviděl jsem ještě u Ottinger rychlý střih, je to prostě utrpení – místo, abyste se kochali, začnete počítat minuty. Já to pak proklikal – nestojí to za to. ()

Galéria (3)

Reklama

Reklama