Boku dake ga inai mači

Většinou si počkám až je seriál celý a až pak jej zhlédnu, tentokrát jsem, ale nevydržel a když vyšel 7. díl, moje vůle byla rozlámána na absolutní kousíčky. Anime je to hodně kvalitní a na to, že se povětšinu času pohybujeme ve školním prostředí základní školy, tak se vyvarovalo typické Japonské infantilnosti a navíc si drží stabilní úroveň po celou dobu. Jenomže i přesto mi u něj chybělo jakési kouzlo, které by si mě obmotalo kolem prstu. Tímto pocitem jsem oplýval pouze u prvního dílu, ale i tak jsem viděl nejlepší anime za posledních pár let. Příběh je super a drží se v thrillerově kriminálním stylu, které mám tak rád, jen je škoda, že pachatelem byl ten o kom jsem byl přesvědčen zhruba od třetího dílu. Charaktery jsou celkem barvité, ale psychologii moc vyšperkovanou nemají. (26.03.2016)

Už je to dávno, co mě takhle chytlo vážně laděné anime. Každý v tom zřejmě uvidí to své, ale já v tom měla poměrně hluboké myšleny, zajímavou ústřední postavu, která si dokázala zachovat chladnou hlavu a snažila se zachránit, co se dá. Hlavně se mi také líbila symbolika červené barvy. Jak šlo do tuhého, červená tam prostě figurovala. Nemluvě o tom, že opening i ending mě bavily a já si je pokaždé poslechla. Ale co na mě zapůsobilo ze všeho nejvíce – povedený konec. Opravdu se mi zakončení líbilo a jsem ráda, že ho udělali podle předlohy. Slabší 5*. (02.04.2016)

Dostalo se toto anime ke mě úplně z nečekaného zdroje. Totiž od mého kamaráda Martina, asi měl nějakou slabší, citlivou chvilku. Každopádně je to pecka a určitě se k tomuto kousku někdy vrátím. Na toto bych se chtěl jednou podívat se svými dětmi. Je to taková sonda do lidské duše, která dokáže jemně rozkrýt povahu dítěte a ukázat mu správný směr. I přes slabší konec, který mě spíše pobavil, než nadchl dávám plné hodnocení. (08.12.2020)

Life was Strange. Upřímná smršť pocitů, která vzpomíná na dětství dostatečně nostalgicky a přitom se spoustou všedních vzdělávacích či rodinných odboček (po kterých se nám někdy palčivě stýská nejvíc). V rovině vzpomínek a přátelství je proto seriál takřka bezchybný, čímž bohužel trpí rovina detektivní. K té se děj vrací jen občas, ale zároveň se nechce vyhnout povinné konfrontaci s pachatelem. Taková zákonitost pro mě není přímo mínusem, snad jen nutností, bez které bych se obešel. Přesto je Erased trochu překvapivě počinem pro všechny potenciální diváky. Pro milovníky záhad, pro nostalgiky i pro ty, kteří se jako já chtějí utopit v nekonečných možnostech toho, co mohlo být a možná také bylo. (17.06.2020)

Víc takových, prosím! Valte to na mě! Nejgeniálnější anime všech dob to zdaleka není, ale zase po delší době jsem se přistihl nenasytně hltajíc nějaký seriál díl za dílem a to díky pro mnohé anime ne moc úspěšně aplikované vlastnosti: Napětí. Ono je k tomu třeba zručnější alchymie, ale výsledný mix potemnělých tonů podkreslují příběh na jedničku a i přesto, že scénář má výrazná okénka, tak je to detektivně nalajnované stálě nadprůměrně a nechává diváka drobet tápat (zde se klidně mohlo přidat na pile, já bych se nechal podusit mile rád). Oceňuji, že přítomné nadpřirozeno se odpoutalo od velkých paradoxů, takže časové skoky vnitřně příjímáme a dále se neptáme. Sám cestující Satoru je sympaticky zručný, nebojí se převzít iniciativu a když se něco nepovede, nezhroutí se někde v koutku; vůbec mi celý dětský gang připomínal důvtipnou bandu ze Stranger Things. Nebyl bych to ale já, abych si neodpustil drobné špačkování a tentokrát ho trochu schytá konec. Pro mě to byla vyloženě nejslabší část, protože rozuzleno už má tehdy spousta z nás a tak se očekává závěrečný drtivý úder, který holt..nepřijde. Neříkám, že byl špatný (a budiž to tedy důkazem kvality seriálu), ale ono vypořádání se s hlavním padouchem by zasloužilo více času; potěšil by mě nějaký twist / překvapení, možná nějaký záporákův diaboličtější B-plán. Každopádně, i přes jistou předvídatelnost, je to v rámci detektivní tvorby povedený kousek a žádnému anime fandovi by neměl uniknout. Slabších 5* (13.03.2017)