Ten chlap je magor!

Kitanův tragický hrdina se v prostředí plném nepochopení vydává na osamělou cestu pomsty. Právě zde, Kitanově celovečerním debutu a snad více než v jiném jeho filmu, převažuje estetizace násilí, která v mnohém zastiňuje pro Kitanova díla tak osobitý černý humor nebo určitou lyričnost (s často se vyskytujícími přímořskými scénami). (12.06.2011)

Myslím si, nie, dokonca som o tom priam presvedčený, že Takeši Kitano, si svojim「režisérskym debutom」, mimochodom nastavil latku tak hodne vysoko, až som z toho mimoriadne prekvapený, čo mi vlastne jeho Ten muž, pre zúrivosť, rovno popod nos naservíroval, čo ma tentoraz mierne vyviedlo z rovnováhy, keďže je miestami táto obzvlášť násilná, brutálna a surová snímka, v niektorých momentoch (scénach) až tak extrémne nepredvídateľnou, že si za to tento režisér a herec v jednej osobe, jednoznačne zaslúži palec nahor, nakoľko si v tomto prípade vôbec nekládol servítku pred ústa, čo inými slovami znamená predovšetkým to, že divák môže čakať od tohto drsného thrilleru úplne čokoľvek, a vedzte, že je tomu presne tak! • V jadru recenzie by som sa chcel najskôr venovať iba tomu, čo mi v podstate tento počin priamo pripomínal: „Povedzme niečo v priamej kombinácii legendárneho Serpica, čo sa teda týka toho skorumpovaného, prehnitého systému a rovnako aj celkovej formy v podobe drsných, francúzskych, kriminálnych príbehov, aké trebárs nakrúcal renomovaný filmár Jean-Pierre Melville s Alanom Delonom v hlavnej úlohe, ktorému by vskutku tento inšpektor Azumi, akoby hneď z oka vypadol”. • Skrátka, film by sa mohol zároveň pochváliť, či dokonca popýšiť i veľmi silným antagonistom v podaní Kiyohiroa, ktorého stelesnil japonský herec & hudobník - menom Hakúrju, pričom môžem popritom tiež podotknúť i to, že sa to zrovna pri jednotnom čísle vonkoncom nekončí, pretože ďalší, temní prisluhovači, sú schovaní niekde za rohom, odkiaľ sa kľudne môžu znenazdajky vynoriť, keď to daná postava ani neočakáva, no vždy sa stane to, čo človek najmenej očakáva. • A na samý záver snáď môžem dodať sotva len to, že sa po skončení tohto filmu, cítim stále akosi mizerne, či skľučujúco, a tak by sa dalo celkom povedať, že tvorca predsa splnil svoj konkrétny účel v tom rozsahu, že ma svojim prístupom nenormálne šokoval, a pritom sa jedná iba o debutový príspevok na poli hraného, celovečerného filmu, ktorým sa posunul razantným krokom vpred, a čo mi potom ešte ponúknu i jeho nasledujúce, filmové lastovičky...? Dokáže sa prekonať? (29.04.2023)

Kitano rozehrává akční dramatickou kriminálku na jedné straně, na druhé straně sondu do duše policajta o jehož povaze se dá jen stěží přemýšlet ... protože je to prostě Kitano. Policajt, který se nesere s ničím a nikým a to absolutně a doslova! Jeden z největších tvrďáků v akčních filmech všech dob. Nevypočitatelný, chladný, chvílemi spravedlivý, chvílemi nespravedlivý, drsný a brutální. Jeho postava dá do držky naprosto každému a i když proti němu ve filmu stojí pěkná banda grázlů v čele s ujetým sadistickým nájemným vrahem, člověk i tak přemýšlí, kdo z těch dvou je ujetější ... Film má neuvěřitelně pomalé tempo vyprávění (jak je u Takeshiho zvykem), které ale nedráždí, ale baví, pokud jste na jeho filmografii zvyklí. Po více jak polovině filmu, kdy je jeho postava zbavena statusu policisty se překvapivě a náhle rozpoutá ultradrsné peklo, které vám vyrazí sanici a rozfláká ji o stěnu pokoje. Ostatně podobně jako Takeshi většině svým nepřátelům. Absolutní skvost! (30.12.2008)

Takeši Kitano ve své první režii představuje špatného poldu jménem Azuma, který běžně kašle na svoje povinnosti, pujčuje si od ostatních peníze a nevrací je, hraje hazardní hry a neposlouchá rozkazy. Když ale dojde na chytání zločinců, tak se nebojí podezřelé zmlátit tak, aby se sami šli přiznat nebo zločince rovnou přejet při jeho zatýkání. Násilná povaha Azumy se projevuje prakticky ve všech činnostech, které provádí, což z první poloviny filmu dělá docela komickou parodii na dirty harryovské poldy, protože Azuma se slušně chová jen ke své sestře a k lidem od kterých chce peníze. Od začátku vyšetřování nového případu spojení drog a vražd se ale příběh pohybuje spirálou stupňujícího se násilí až k velmi brutální variaci na příběhy o pomstě a druhá polovina filmu už neobsahuje prakticky žádný humor. První kitanův film se nezaobírá zrovna nějakou velkou životní pravdou krom té, že dva se perou se stupňující se intenzitou zatímco třetí se na konci dost cynicky zasměje, ale i přes očividné začátečnictví v režírování filmu je to dost zdařilý a zábavný snímek, který navíc dokáže překvapit jak hlavní postavou tak samotným vývojem příběhu. Už v prvním filmu ale člověk může vidět ty klasicky kitanovské absurdní vtípky a s příběhem nesouvisející komické záběry a scénky jako v tomto filmu třeba prvňáci házející plechovky z mostu na loď a nebo Azumovo setkání prakticky s jakoukoli vedlejší postavou. Takže určitě za to violent cop stojí. (04.12.2010)

Kitano, ještě nepoznamenaný autohavárií z roku 1994, vstoupil mezi asijskou režisérskou smétanku více než skvěle. Violent Cop v lecčem připomíná jeho pozdější snímek Ohňostroj. V obou snímcích je Beat Takeshi policista, v obou se tvrdě a krvavě vypořádává s yakuzou a v obou ukáže i starostlivou tvář (ať už o manželku, nebo o sestru). Nevím čím to je, že mi většina Kitanových filmů vyvolává skoro pořád úsměv na tváři, a to i v případě, kdy na scéně stříká krev. Závěr je brutálně nádherný a pokud si myslíte, že některý jeho film skončí happyendem, tak se šeredně mýlíte a Kitano pokaždé překvapí, třeba zabitím hlavních postav filmu a to bez jakéhokoliv předchozího varování. Nezbývá než konstatovat, že jeho debut není tak geniální, jako jeho pozdější filmy, ale je to vynikající předehra právě k nim. První a pro dnešní dobu už typický Kitano. (17.07.2004)