Ray Donovan

První série byl jen takový rozjezd. To hlavní žrádlo přijde, až v druhé sérii. Dekadentní atmosféra smetánky z L.A., kde spolu všichni šukaj, souděj se a zabíjej je tu vykreslena parádně. Například postava šíleného motivačního řečníka, co randí se stalkovanou sexy blonckou, by se svojí maniakálností neztratila ani v GTA 5. Liev Schreiber je správně drsnej, ale nejlepší je rozhodně John Voight. Hraje fakt skvěle a v lepší roli jsem ho vlastně asi nikdy neviděl. Má to bohužel jeden zápor a tím je naprosto debilní Rayova žena. Je to prostě fakt strašně hnusná, nesympatická kráva a vždycky když tam je, tak mě sere. Jinak ten díl s Connorovou narozeninovou oslavou se mi zatím líbil nejvíc. (21.12.2015)

Na Raye Donovana jsem si nevzpomněl, jak je rok dlouhý. Navíc jsem ani neměl potřebu jet druhou sérii souběžně se zámořím, takže mě ihned napadlo, jestli jsem celý projekt trošku nepřechválil. Naštěstí opak je pravdou a druhá série strká tu první do kapsy. Rayovi se začíná bortit vybudovaná pozice a musí začít nekompromisně pálit mosty nejen s kolegy, ale i rodinnými příslušníky. Životní linky jeho bratrů dostaly více prostoru, jsou propracovanější a se silnější dopadem na diváka. Konečně to schytají i postavy, ke kterým už máme vybudovaný vztah a jejich odchody jsou tak emocionální pecky. Voight je stále famózní a nesmělé výkřiky o jeho životní roli nejsou rozhodně jen tak do větru. Díky množství vedlejších postav se Ray dostává do nekonečného kolotoče průserů, ale zároveň je vše krásně přehledné a na sebe logicky navazující. Pro mě byla jasným vrcholem rodinná oslava a hlavně její finále. Kdo má dar působit podobné rozkoly, tak u samotného závěru zažije nirvánu. 1. série: 85%, 2. série: 95%, 3. série: 90%, 4. série: 85%, 5. série: 80%, 6. - 7. série: 85%. (17.10.2013)

Ray Donovan aneb „pan Wolf, co řeší problémy odvrácené tváře Hollywoodu“ a jeho melouchaření mezi smetánkou v LA, kdy se snaží vybalancovat osobní život s ne vždy striktně legálními prácičkami (čti drogy, vraždy, milenky) pro mafiány, bezpečnostní složky, celebrity, porno magnáty a kdo ví koho ještě stylem „já na bráchu, brácha na mě“ a tak jako slepička běhá (resp. v jeho případě jezdí v meďáku) od rána do noci po LA a tu vydírá, tu uplácí, tu ututlává, tu přistihává inflagranti, tu někoho majzne a tu zakopává mrtvoly. Aby toho snad neměl málo, tak ještě musí řešit problémy své rozvětvené vyvedené rodiny, kde co jedinec, to vykuk a potíže na dohled. A do toho všeho jeho střelený taťka, dlouholetý to mukl a bývalý gangster buran/poskok, co neví co se zbytkem života v okouzlujícím podání Jona Voighta. Dokud/pokud je na scéně jeden z dua Ray/Mickey, tak tomu nelze co zásadnějšího vytknout; nechybí tomu napětí, zvraty, nápady, vývoj postav ani tempo. Problém (a to tak že zcela zásadní) je, že mají prostor tak přibližně ve dvou třetinách jedné každé epizody. Zbytek zabírají vztahové peripetie Rayových bratrů, první lásky dcerky či eskapády nezvedeného synátora a podobné zhůvěřilosti, které samozřejmě jdou pojmout i zajímavě a nosně, to zase ne že ne, ale představte si vatou vyplněné rodinné pasáže z pozdějších sezón Dextera či Homelandu (když už jsme na poli tvorby stanice Showtime). Udělalo se vám blivno? Tak tady je to to samé, jen o poznání horší, protože zdejší vztahové segmenty jsou podány tak, že by to neprošlo snad ani v pozdějších notně vyvanulých řadách Beverly Hills 90210. A co hůře, přešlapují na místě a to ne v rámci několika epizod či snad jedné série, ale klidně po několik sezón. Chtěl bych vidět tu hlavičku, která přišla s konceptem „budeme mít respekt vzbuzujícího drsoně, co se v jedné scéně ohání basebalkou a pak střih, budeme se věnovat dceři a jejím SMSkovacím flirtům a muchlování a to ne v jednom díle, ale po několik sezón, z toho budou diváci paf a nedočkavostí nebudou moci dospat, jestli u toho rappera uspěje či ne“. Ovšem není to jen o dcerce, její brácha, jejich matka i Rayovo příbuzenstvo jsou to samé v bleděmodrém. Čili platí, že cca dvě třetiny epizod/sérií/seriálu jsou na plný počet a ta zbylá třetina hluboko pod hranou snesitelného odzívatelného podprůměru. Přesto to jako divák s multitaskingujícím Rayem táhnu již několikátý rok, protože jakkoli mi výše uvedené pije krev, tak žánrová (zpočátku notně rozdrobená) linie za sledování chtě nechtě stojí a s postupujícím časem dokonce čím dál tím více. (11.07.2016)

Vzájemně se ničící zlomené duše, aneb rodiče si nevybereš a traumatické následky lidských činů se s tebou táhnou celý život. Tohle Showtime prostě umí a Ray Donovan slibuje hodně. Charismatický Liev Schreiber má zaděláno na životní roli (konečně!), ale není jediným tahounem parádně obsazeného seriálu. Jen houšť! Pilot - 90% / Po druhém dílu bez rozmýšlení házím pět hvězdiček, protože takhle výborně napsaný, natočený a zahraný seriál si to zaslouží. Ray Donovan se ukazuje být dokonalou zábavou pro náročnějšího diváka, který nevidí svět černobíle a dokáže při sledování používat i tu věc zvanou mozek. 1. série - 100% Ve druhé sérii nám ještě víc přituhuje, vcelku nečekaně se tvůrci nepářou s odstraňováním řady postav a Ray i se svou rodinou se dostávají na ještě větší dno. Nerada bych obě série srovnávala, každá má něco do sebe, ale je fakt, že ten vývoj postav v druhé sezóně je možná ještě o kousek zajímavější. 2. série - 100% Třetí řada přitvrzuje a nabízí nám nejen mnohem větší rodinné drama, ale celkově je pocit beznaděje ještě hmatatelnější. V některých momentech jde o přímo koncentrovanou depresi, zejména Terryho linie je hodně silná. Rušivá jsou tu snad jen rovnátka Katie Holmes a fakt, že se Ray ještě pořád nedokázal Mickeyho jednou provždy zbavit. 3. série - 100% --- Nejoblíbenější postava: Ray Donovan (Liev Schreiber). (21.06.2013)

OBSAHUJE SPOILERY Z PRVNÍ SEZÓNY! To jsem se zase jednou nechal od CSFD pořádně nachytat. Měl jsem radši důvěrovat svým instinktům, a po přečtení klišovitého obsahu se téhle snůšce velkým obloukem vyhnout. Hrozně rád bych seriál okomentoval, aniž bych zbytečně prozrazoval něco z děje, ale naneštěstí to nejde, všechny moje výtky totiž směřují k totální absenci jakékoli logiky řešení situací či motivace postav. Několik příkladů za všechny: - Abby si je plně vědoma, že Mickey, otec jejího manžela Raye, seděl 20 let za vraždu Rayovy expřítelkyně, ví, že je nebezpečný, ví, že Ray ho nenávidí, a přesto se pokouší s ním vybudovat přátelský vztah nejen ona sama, ale navíc s ním sblížit i svoje děti, u kterých jinak nestrpí, aby byly vystavené jakémukoli náznaku násilí či špatným vlivům. - Ray doslova a do písmene řekne, že se rozhodnul Mickeyho zabít už jako desetiletý, přesto ho ani dnes nedokáže zabít sám, a na jeho zabití si naprosto nepochopitelně najme právě toho jednoho jediného člověka, který má prostředky i důvody všechny plány potopit. - Sully je ukázaný jako nemilosrdný zabiják, který bez zaváhání a bez skutečného důvodu zavraždí svou dlouholetou partnerku i náhodné kolemjdoucí, a přesto potom nechá odejít člověka, o kterém ví, že mu ukradl obrovskou sumu peněz, jenom proto, že mu onen člověk poskytnul důležitou informaci. - Top FBI agent (vědomě) sdělí nebezpečnému zločinci, že na svém případu pracuje úplně sám, a nikdo z jeho kolegů nemá tušení, v čem že to vlastně jede, takže kdyby se mu něco stalo, nikdo by neměl ponětí ;-) - Ženská se želízkama připoutá k trubce a klíč spláchne do hajzlu a nenapadne jí, že nebude mít jak se odtamtud dostat, dcera, která je jinak totálně vystrašená ze všeho, najde svého otce ležet na lůžku s potlučeným obličejem a obřím krvavým flekem přes celou košili, ale místo aby se vyděsila a/nebo se aspoň ujistila, že mu nic není, jde si sama klidně lehnout, a tak dále, a tak dále. Zkrátka nikdo se v tomhle seriálu nechová realisticky, nikdo se nechová logicky, seriál buďto nudí scénami, ve kterých se vůbec nic neděje, otravuje otřesně napsanými dialogy, které znějí jako od studenta možná tak střední školy, nebo šokuje, ano, ovšem svojí bezbřehou debilitou. Jako bezduchou drsnou zábavu bych to bral, ale nevím, čím bych se musel zfetovat, aby mi to přišlo jako inteligentní a komplexní pohled na život antihrdiny. Ona je totiž jedna věc hodit logiku stranou u seriálu typu řekněme Scream Queens (a i tam naprosto chápu, když to někdo neudělá, a seriál mu potom připadá jako nesnesitelná krávovina), je ale něco docela jiného to po divákovi chtít u seriálu jako Ray Donovan, který předstírá hloubku a bere se naprosto vážně. 1* dávám čistě za herecké obsazení a očividně vysokou produkční hodnotu, všechno ostatní je až komicky katastrofální. Ale solidně jste mě napálili, to ne že ne. (05.06.2016)