Funny Games
Funny Games
Funny Games
Réžia:
Michael HanekeScenár:
Michael HanekeKamera:
Jürgen JürgesHrajú:
Susanne Lothar, Ulrich Mühe, Arno Frisch, Frank Giering, Stefan Clapczynski, Doris Kunstmann, Wolfgang Glück, Christoph Bantzer, Susanne Meneghel (viac)Obsahy(2)
Nevěřte lidem, co vypadají poklidně a důvěryhodně. A nevěřte jim ani poté, co přijdou s prosbou o vypůjčení pár vajíček. Raději nevěřte vůbec nikomu. Nikdy nevíte, kdo si s vámi bude chtít zahrát funny games. Že je téměř nemožné, aby v Rakousku vznikl thriller, který šokoval celý svět, záhy se dočkal amerického remaku a svého času dokonce pokukoval po Zlaté palmě z Cannes? Nenechte se mýlit, režisér Michael Haneke, kterého proslavila brilantní děsivá psychologická studie Pianistka, to dokázal. Jeho snímek Funny Games, který lze chápat jako zamyšlení nad zobrazováním násilí ve filmu, stejně jako promyšlenou manipulaci režiséra s diváckou pozorností, je zcela právem řazen k tomu nejoriginálnějšímu, co bylo v roce 1997 ve světě natočeno. Přitom začíná zcela nevinně a nenápadně - dva mladíci, dobře oblečení a s příjemným vystupováním, si přicházejí do sousedské domácnosti vypůjčit dvě vajíčka. Peter a Paul jsou ale připraveni přichystat rodině, u níž právě zaklepali na dveře, překvapení pocházející ze samotného pekla. V jejich původním plánu totiž zastává jídlo jen nepatrnou roli. Oni si přišli hlavně hrát. Moc ošklivě hrát. A jejich sadismus, byť úmyslně nezobrazovaný v plné síle, nezná hranic. V hlavních rolích znepokojivé a drsné exhibice zla se představují Arno Frisch, Frank Giering, Susanne Lotharová, Ulrich Mühe a další. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (263)
Scénář: Michael Haneke .. Ponižující, deprimující a po krátký čas docela záživný exploitation. Bohužel zhruba v polovině sugestivita z očekávání mizí a snímek je jen mučivě protahovaný a nudný (mnohaminutové statické záběry, nevyužitý potenciál her). ___ Každý skrytý fašista musí mít z takových "společenských hrátek" radost. Však i těm klukům chybí jen ta typická uniforma a jistě litují, že nežijí v době, kde by ji ke svým zvráceným hrátkám mohli přímo použít. Pokud by tedy film tak hloupě nevytrhával z vlastní reality, skoro bych tomu uvěřil.. 50%. ()
HEH. Tak tohle byla hodně nevšední explo podívaná. Nejprve začnu tím, co mi ve filmu nejvíce vadilo a to byla jednoznačně délka. 20 minut bych já osobně úplně vystřihnul. Čas mezi 1:05 a 1:25 je naprosto zbytečný a nudný, musel jsem to párkrát posunovat kupředu, abych se přes to překopal. Někdo může namítnout, že ty sáhodlouhé záběry ještě vylepšují atmosféru, ale na mě to působilo spíš opačně. Takže to byl největší a jak tak nad tím přemýšlím asi jediný zápor filmu. Mezi silné stránky filmu patří jednak dobrá atmosféra, film působí do určité chvíle (všichni víme o čem mluvím) velmi realisticky. Ústřední postavy, ať už se jedná o duet v rukavičkách nebo milou německou rodinku, hrají velmi přesvědčivě. Především záporáci jsou skvělí psychoblázni. Přestože se po většinu času jedná o ne zrovna jemnou podívanou, která není vhodná pro slabé povahy, tak ke konci film vyznívá spíše jako thriller s parodickým nádechem. A to se dostávám k tomu, co bych na filmu ocenil asi nejvíce. Spoiler až do konce: Ona scéna s dálkovým ovladačem byla hodně crazy. Nejdřív jsem si myslel, že se mi podělal přehrávač. :-D Kdo by něco podobného čekal. Dost mě to zaskočilo, přišlo mi to divný, ale když se na to podívám zpětně, tak se mi tato krátká cesta do minulosti celkem zamlouvá. Je to něco originálního a nápaditého a film to tímto (+ ještě občasným promlouváním k divákovi) odlišuje od jiných povedených i nepovedených expoitation filmů. No a úplný závěr můžu jedině pochválit. Autoři si s námi velmi chytlavě pohráli. Hned na začátku je nám předhozena věc, která navodí v divákovi velkou dávku předvídatelnosti závěrečného dění. Mluvím o upuštěném noži na lodi. Ještě když týpci táhnou spoutanou ženu na loď, tak si všichni říkají, no jooo, tím nožem se osvobodí a týpkům se pomstí. Klasika. A co následuje? Borec 1: Hele šunko, podívej, o co se to snaží? Borec 2: Ha ha ha (zahodí nůž do vody). 1: Kolik je hodin? 2: Něco po osmé. 1: Ciao bella (zahodí ženskou do vody) 2: Proč? Měla ještě hodinu. 1: Mám hlad. Oba dva: Ha ha ha. Tohle bylo prostě dokonalý. Bravo. Naprostý výsměch všem hororům s trapnými závěrečnými zvraty a happyendy. Následují už jen vajíčka po Xté a finýto, díky čau. 75% ()
Přidávám se na stranu zklamaných diváků, kterým jaksi unikal umělecký záměr. Pokud šlo o nějaký vyšinutý art, zaznamenala jsem ho, jako mnozí jiní přede mnou, pouze v nepatřičné formě promluv do kamery a zpětného chodu TV ovladače, místo šoku se však dostavila znechucená nedůvěřivost, jakou manipulaci s divákem Haneke chystá - ukázalo se, že žádnou. A na to, abych snímek chápala jako znepokojivě reálné nebezpečí, byl značně vyumělkovaný, takže, co tu ještě máme, abychom si zasloužili tři hvězdičky? Každopádně herce, kteří odpovídali naturelu filmu natolik, až je člověk podezřívá, že hráli sami sebe, a pak ještě zajímavě natočenou úvodní scénu, jitřící divákovu představivost a stupňující dychtivost očekávání, bohužel, pod tíhou věcí příštích je degradována na nenaplněný příslib. ()
Je otázkou, do jaké míry vede rezistence vůči násilí, kterou v nás vypěstovala média jeho přehnanou a častou prezentací, nakonec k tomu, že jsme schopni například při napadení člověka na ulici odvrátit hlavu. Nedělám si iluze, že v minulých dobách, kdy rádio a televize neexistovaly byl tento postoj o tolik lepší. Problém, na který však Haneke svými filmy reaguje, je jiného druhu. Zatímco dříve bylo přímé setkání s utrpením běžnější, dnes je naopak zprostředkovaný médii a osobní kontakt s bolestí je tabuizován, nahrazen určitými konstrukty kanonizovaného způsobu chování (jak se chovat při...), nebo formou nadsázky znicotněn. A právě tyto způsoby Haneke napadá ve své čtvrté celovečerní verzi intelektuálního a mravního protestu. Žánrové filmy jako horory nebo thrillery většinou pracují se svými postavami jako s loutkami, které ač vystaveny silnému fyzickému a psychickému tlaku, jednají podle předem stanovených pravidel a mizí ze scény jako figurky Člověče nezlob se. Divák na tuto hru přistupuje a tím je mu dopřáno, že ač se před ním na obrazovce dějí věci hrůzné, on sám se baví, zůstává klidný nebo se děsí, strachuje a pláče také předem stanoveným (a tudíž očekávaným) způsobem. Funny Games tato pravidla boří. Mýlil by se ale ten, kdo by si myslel, že je to z důvodu větší rafinovanosti určené k prostému vyděšení diváka. Už tím, že tuto žánrovou hru musíme rozpoznat naším intelektem, je jasně naznačeno, že daleko více se tu jedná o efekt zcizení, a samotná fabule je pouze onen žebřík, po kterém když vyšplháme do výše, můžeme jej jako již nepotřebný odhodit. Způsob, kterým nás k tomu Haneke nutí, je velice drastický a ve své drastičnosti také značně ironický. Má nicméně sloužit k tomu, aby byl daleko více vidět rozpor mezi fabulí a syžetem. V tomto bodě mám však pocit, že Haneke své cílové publikum přecenil. Domnívám se totiž, že v lidech, kteří strávili bez reflexe stovky hodin sledováním žánrů, které Haneke napadá, schopnost vymanit se z konvenčních emocí a skutečně procítit hluboce bolestné scény Funny Games odumřela (nebo v nich nikdy nebyla vypěstována). Jak jinak si vysvětlit některé reakce, které pokládají zoufalé a tudíž zdánlivě iracionální chování muže a ženy, jimž právě před očima zavraždili jejich malého synka a kteří stojí proti absurdnímu zlu, za nerealistické, ba dokonce hodné výsměchu? Druhou množinu pak představují diváci, kteří se kupodivu i na toto představované násilí dokázali rychle adaptovat (tj. Funny Games si zaškatulkovali jako exploitation - v něm je přeci maximální násilí normální...), ale v určitých momentech shledávají Funny Games nudným filmem. Snad je to zapříčiněno Hanekeho tvořivým využíváním tzv. prázdných scén, které do kinematografie zavedl J. Ozu. Tyto prázdné scény jsou ale ve skutečnosti prázdné pouze pro toho, kdo se nenaučil nad uměleckými díly přemýšlet. Zatímco přemýšlivý divák je zaplní svými myšlenkami, jak koneckonců Haneke očekává, pro pasivního diváka jsou jen zrcadlem, které mu ukáže jeho vlastní prázdnotu. A tak, ač si myslím, že je trefné, když režisér ve svém interview mluví o momentu, ve kterém když jeho hru odhalíme, sledování jeho filmu pro nás ztrácí smysl a můžeme ho vypnout, je pravděpodobné, že to nikdo z nás neudělá. Ti první ji totiž odhalili už dávno a jeho filmy sledují z jiných důvodů (pro mě osobně bývají většinou jistým druhem morální očisty) a ti druzí k tomu pravděpodobně díky složitosti snímku nebo odolnosti vůči soucitu dospět nemohou. Hořký povzdech... Interview na YouTube: 1. část, 2. část, 3. část () (menej) (viac)
Haneke má o sobě poněkud vysoké mínění. Jeho tak pověstná hra s divákem mi neuvěřitelně vadila. Možná to fungovala na sacher pojídající důchodce, ale na mě rozhodně ne. Hraní si s divákem je až moc chtěné, prvoplánové a hlavně namyšlené. Podívejme se třeba na Triera, jenž diváka vydírá často a rád a nemusí k tomu vytvářet obezličky a signály typu: ha ha, teď si s Váma hraju, bacha na to Vy hlupáčci. Nemusí kvůli tomu film přerušovat a vymaňovat se rušivě z jeho formy. Na jedno jsem však režisérovi skočil, přesto, že se jedná o velmi pozdní příspěvek k žánru exploitation, témata narušení osobního prostoru, barbarů deroucích se přes bránu domova a hlavně ohrožení samice či mláděte, mě pudově a civilizačně vždy znepokojí, pokud se jich ujme trochu zkušená ruka (kterou zas Haneke má), byť se samozřejmě jedná o základní postuláty žánru. Zde navíc s výbornými herci a doprovodem Johna Zorna. ()
Galéria (12)
Zaujímavosti (16)
- Michael Haneke chcel film nakrútiť v USA s americkými hercami a produkciou, keďže film mal byť komentárom k senzáciechtivosti a glorifikácii násilia v amerických médiách. Kvôli nedostatočnému rozpočtu bol nútený film natočiť s rakúskou produkciou. V 2007 sa mu podarilo natočiť aj americkú verziu. (Bilkiz)
- Režisér Haneke řekl během natáčení svému producentovi, že pokud film bude úspěšným, tak jedině proto, že diváci nepochopí jeho skutečný význam. (Morien)
- Hlavné postavy Paul (Arno Frisch) a Peter (Frank Giering) sa vo filme niekoľkokrát oslovia menami Beavis a Butt-head. Ide o narážku na známy seriál Beavis a Butt-head (1993). (GTS_PUNK)
Súvisiace novinky
Evropské kultovky jen na KVIFF.TV
KVIFF.TV, online streamovací platforma spřízněná s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary, spojuje síly s dalšími čtyřmi VOD platformami ze zemí střední a východní Evropy, aby divákům v České… (viac)
Fresh Film Fest začíná již ve středu
Fresh Film Fest nabídne od 29. srpna do 2. září téměř 120 filmů. Proběhne v kině Světozor, Kině 35 – Francouzském institutu, FAMU, Studiu Béla – Maďarském institutu, a také pod širým nebem v… (viac)
Reklama