Duran Duran: Unstaged

Geniálny koncert padá na onanistickej réžii Davida Lyncha, ktorého wtf faktor občas prekonáva únosnú mieru (poletujúce hlavy hračiek v atmosferickej The Man Who Stole the Leopard) a znižuje zážitok z koncertu najlepšej popovej kapely všetkých čias k jednému z ich najlepších albumov. Kapela za 100%, Lynch za 50%. (12.11.2013)

No co si budeme povídat, kvůli Duran Duran jsem si to nepustil. Až na hrstku populárních hitů své doby je to hudba která mě úspěšně míjí a byl jsem prostě jen zvědavý jak se David popasoval s takhle záludným projektem... A po pravdě mě dost překvapilo kolik svého rukopisu do toho dokázal vložit. Nejde o další rutinní záznam koncertu ve kterém poznáte jméno významné režie jen z titulků. David hned z kraje dává jasně znát, že půjde o nevšední experiment. Po kratičkém-lynchovsky bizarním-výslechu kapely v úvodu přichází samotná show ve které David ve dvou obrazových expozicích rozjíždí svou surrealistickou hru. Přes většinou černobílý záznam koncertu jsou pouštěny imaginativní obrazy, detaily, montáže, objekty, snové výřezy atd. které dodávají barevnost, neurčitost, atmosféru a v divákovi spouští asociační procesy. Intenzita obou expozic se přelévá jedna do druhé a tak někdy sledujeme téměř čistý koncert, jindy zase téměř čistou imaginaci-většinou však chytlavou kombinaci obojího. Dynamika obrazového mixu je zcela v souladu s hudbou (ale to asi nepřekvapí nikoho kdo někdy viděl nějaké lynchovo music video) a i takového neduranduranovce jako jsem já to bavilo a udrželo až do konce. Takže nakonec dobrý.. Asi bych víc uvítal kdyby si pro podobný projekt vybral kapelu více blízkou mému srdci, ale co už. David L. za 4, Duran D. za 3 :) (30.09.2015)

Překvapilo mne, že autoři a interpreti fantastického hitu (Ordinary World) mají tak slabý ostatní repertoár. Vskutku polovina z písní tohoto koncertu nestojí skoro za nic. Co mne ovšem nepřekvapilo, je dokonalá práce Davida Lynche. Co píseň, to nesmírný vizuální zážitek. Snad nejlépe natočený koncert, co jsem viděl. (02.09.2023)