Pompeje

Pompeje? Kdeže, Popeye! Meče, sandály, romance a (filmová) katastrofa, v níž Pepek Harington předvádí mrazem u Zdi ztuhlou mimiku, Olív Oylová obdivuje jeho svaly a neřeší, jestli bude mít za pár hodin v ústech magma nebo smegma, poletující popílek plní funkci špenátu a nad tím vším otrávený Bluto Kiefer dumá, jak z celého projektu vycouvat do 24 hodin. Ani se Vesuvu nedivím - já mít pod sebou takovou blamáž taky vybouchnu. Scházel už jen Brosnan, aby vysvětlil vulkánu, že o tom kdy se bude soptit, rozhoduje on.. Když už Anderson viděl Neapol, měl to rčení dotáhnout do konce.. (06.10.2014)

Pompeje jsou přesně tím filmem, kterej než vyšel, tak už jsem četl celou kupu názorů od samozvaných odborníků, že ten film vlastně bude stát uplně za hovno. Točí to totiž Anderson a ten nikdy nenatočil dobrej film. Zdejší písálci a všeznalí odborníci měli názor jasnej ještě předtím, než film vůbec viděli. Co bych taky čekal jinýho. Já pro změnu držel hubu a čekal, až se na film podívám sám. A musím říct, že jsem byl překvapenej slušnou filmařinou, která ale byla zasazena ne do antického Říma, ale do antického Říma upraveného Američany. Ale já to překousnu. Líbili se mi herci, líbil se mi příběh a hlavně se mně líbila druhá půlka filmu, která z prostředí udělá totální peklo. Ve svém oboru tak Andersenovi nemůžu nic vytknout, tohle je prostě přesně to, co jsem od něj čekal a co jsem si také parádně užil. (11.05.2014)

Bude to znít divně, ale kdyby toto byl první sandálovej biják, co uvidím, zřejmě bych z toho byl unešený. Film má totiž dobrou výpravu, kulisy, město je celkově dobře zpracované, kostýmy super a vůbec bych tak řekl, že je to celkově věrohodné té době, možná by se jen hodila asi víc nějaká epičtější hudba. Pak je tu ale ta záležitost s Paulem W.S. Andersonem, který samozřejmě není žádný artový režisér a látku vyložil přesně tak, jak to má ve zvyku. Scénář tedy není žádné terno, vlastně ani nestojí za řeč; podobných love-story filmoví fanoušci vídávají snad v každém pořádném blockbusteru a nikoho to už nemůže bavit. Co ale musím pochválit, jsou akční souboje, které jsou zpracovány na výbornou, a jak jsem psal, je jen škoda, že Pompeje trpí absencí nějaké pořádné epické melodie a jede pořád to samé dokola. Ačkoli je závěr hodně přehnaný, tak to bylo lepší než jsem čekal a i přes různé recenzentské výtky jsem necítil, že by byl film přehnaně digitální. Což samozřejmě do jisté míry byl, ale když to srovnám s 300 (která je samozřejmě Ad Absurdum sama o sobě), tak tohle je jen takovej slabej odvar do očí tolik nebijící. No každopádně, novej Gladiátor to nepřekvapivě není ani náhodou, k čemuž mu kromě jiného chyběla i určitá špinavost, která by tomu asi slušela více, ale nenudil jsem a za to jsem rád...70%...[2.04.2014_Cinestar_Černý most] (03.04.2014)

Mé rachitické jsoucno opět mimořádně zavřeštělo závistí hned, jak zahlédlo steroidy a ta-ble-ty tentokráte již na počátku křesťanských věků, zkrátka anabolický komparz v plné parádě. Zase! Vidět pochodující balvany terminátor ve své vrcholné formě, mohl si namísto hodin v posilovně a žraní hormonů nechat nasadit klepeta, aplikovat sraní na hlavu a kaši jednou denně, ten samý den třikrát mávnout dřevěným mečem nad palicí a dnes by byl nejméně Mr.Galaxia. V duchu mozkové kapacity hlavohruďáků (lidí bez krku), pokračuje dál pitomoučký příběh, který se stane v určitý okamžik zajímavý a to jen díky tomu, že je dokonalou kopií Scottova Gladiátora včetně téměř doslovných replik… a to mám navíc pocit, že se čumím na malovaný (a opěvovaný) Titanic. U Jupitera, tolik opisování, za to se ve škole dostávaly koule, paradoxně ale tady koule chybí až hystericky a ukradeným vizuálem taky lze těžko překvapit. Takže v okamžik, kdy již bledí mladící s pokroucenými obratli od promiskuitního, sexuálního, počítačového života… vytáhli z flekatých kraťasů ebonitové tyčinky, by třením vytvořili nějaký ten volt… se vše zesralo ještě víc. Místo tulituli te salutant, milášku bude další hodinu digitálně (a Emerichovsky) exhibovat Vesuv. Po deseti minutách přemýšlím, že také najdu liščí ohon, abych si ukrátil chvíli, zív, nuda jak v tasmánské prdeli… takže buch, buch, buch, prásk, mrak, buch, tři rychlé buchy, prsk… posuňme se tedy v čase. Trapný spoiler: Ták, takže zatímco vše ještě pořád neustále vybuchuje, milenci, kterým osud nepřál, uhánějí na kobyle před pyroklastickým mrakem, ale tak dlouho se dohadují, kdo je větší pyča, že v objetí a lízaje si hrtany zahynou oba, neskutečně smutné. V dohledné době očekávám, že se mezi pubescenty zvýší počet samohan a sebevražd, kdy se budou adolescenti snažit všemožně sebe zapálit podpalovačem PEPO, aby se mohli lupnout na jůtjůb a prosit o lajk. Ne, mně nevysvětlujte, že je to neproveditelné, já se na to můžu tak leda vysrat, tak moc mě vše kolem Pompejí zaujalo. Hvězdy dávám za Luďka Sobotu, který společně s Trinity ve městě šéfoval a za patetické a hrdinné plky o svobodě Afroamerikána s hlasem Žlababy. (22.07.2014)

Když nejdivočejší z režírujících Andersonů naládoval mušketýry do létajících vzducholodí, byla z toho celkem vítaně přepálená akční komedie, která by klidně unesla pokračování. Místo toho ale bohužel dostáváme katastrofický (neplést s katastrofálním) mix Gladiátora a Titanicu, na který se zbytečně mrhalo časem a penězi. Výsledek je totiž očekávaně tupá blockbusterová šlichta, kterou humor ani dobrodružství nespasí. Proč? Protože tu prostě nejsou. Anderson se totiž neobratně pokouší o vypjaté historické drama, které pochopitelně osciluje mezi směšnou televizní fraškou a béčkovým akčním výplachem, v němž je sice spousta sekání a padání, ale nezajímá vás byť jediná postava. Ještě že má scénář docela koule, příběh kvapně ubíhá a v poslední třetině se všechno velikášsky digibortí. I tak se ale Pompeje těžko škrábají do ultraklišovitého průměru, který si zvráceně užívá tak maximálně Kiefer. Proto je velká škoda, že ho zabíjí podivný dabing. S Trojanem by celé určitě bylo o třídu "lepší"! (19.03.2014)