Gloria

Snímek vypráví příběh o postarší rozvedené ženě, která nehodlá rezignovat na touhu po lásce. Muže hledá při různých společenských příležitostech a aktivitách. Na jedné seniorské diskotéce se seznámí s Rodolfem. Nicméně Rodolfo není schopný se odpoutat od své bývalé ženy a Gloria tak na tento vztah rezignuje. Na konec si uvědomí, že sebevědomí a plný život může prožít i bez muže. Gloria je příjemný snímek o lásce v pozdním věku a ukazuje decentně problematiku stárnutí a problémy s ním spojené. (19.10.2014)

4* za tu paintballovou odvetu na konci... :-) Jinak příběh tak 3*, trochu podezřelé mi přijde, že žena 50+, která vypadá, že je vůči podivnému vztahu svého syna "nad věcí" sama řeší teprve v tomto věku, jestli k něčemu potřebuje chlapa. Vlastně by se dalo říct, že je film o cestě k sebevědomí v pozdním středním věku - a tentokrát je to konečně o ženě a ne pořád o chlapech... :-P (12.07.2013)

Pani Gloria žije intenzívnejšie ako mnohí moji vrstovníci. Už na minulom Art Filme som si hovorila, že tento trend erotiky a sexu v každom filme snáď už bude len rásť a myslím, že je to tak. Ťažko už nejak šokovať, tak do filmu šupnime nahých skoro dôchodcov. Videla som po otváracom ceremoniále Art Film Festu, tie necelé dve hodiny neľutujem, bavilo ma to. Aj keď nie som úplne rozhodnutá, ako vnímam hlavnú postavu. Na jednej strane obdiv, na druhej strane trochu rozpaky. Najobľúbenejší moment - paintballová pomsta. (Art Film fest 2013 - 21.6., ODA) /vec na záver - Pán Juraj Herz sa mi v rozhovore zdôveril, že jemu sa na to nepozeralo veľmi dobre, vraj by takéto niečo do svojho filmu nedal./ (23.06.2013)

Souhlasím spíš s příznivými ohlasy na tento film, byť s určitými pochybami týkajícími se jak příběhu, tak i jeho pozitivního vyústění. Film měl francouzské titulky, a možná proto se mi do hlavy dostal Baudelairův verš z "Pozvání na cestu": Mon enfant, ma sœur, / Songe à la douceur / D’aller là-bas vivre ensemble ! / Aimer à loisir,/ Aimer et mourir / Au pays qui te ressemble! Hlavně ale mám námitky ohledně sexuální nevázanosti, která patří - pokud vůbec někam patří - do zralého (a dle našeho pána a učitele Sigmunda Freuda i nezralého) mládí. Ke stáří - nebo dle Arthašástry - poslední čtvrtině (60 - 80 let) našeho života patří zcela jiné pojetí a způsob života. A tak co? Falešná reklama? Nejspíš. Nicméně jí podléhá stále větší počet seniorů nebo dle dřívějšího označení starců (a abychom byli genderově korektní) i stařen. (16.01.2023)

Nedbalý styl, přiměřeně lehký (nikoli zlehčující) tón a barvité herectví. Ve výsledku prostý, přímočarý, ale nezvykle dlouho doznívající film. Gloriino hledání osoby, která by ji milovala a s níž by mohla namísto pomalého stárnutí naplno žít, se neubírá nečekanými cestami a nesnaží se nás šokovat (zábavná femme fatale vsuvka působí rozvratně zejména tím, že se během ní oproti zvyklosti neoddává hře muž, ale žena). Sekundární významy, které prohlubují zdánlivě jednorozměrný příběh, vznikají z interakce protagonistky s mizanscénou, ať už jde o mile morbidní konfrontaci s tančícím kostlivcem (který Glorii nečekaně opětuje její pohled) nebo obnažující záběr na nahou Glorií vedle nahého kocoura, tvora, který nic neskrývá a před kterým ani žena nemá co skrývat (zdá se, že právě tuto možnost jít s kůží bez zábran na trh, ji soužití s Rodolfem neumožňuje). Pokud Gloria v něčem projevuje nesmírnou odvahu, pak ne v zobrazování nahoty nebo v zacílení na lásku po padesátce. Můj obdiv jí patří především za to, že se nebojí pozitivního vyznění, které navíc není nucené, ale zcela v souladu s hrdinčiným přesměrováním pozornosti od vnějšku k vnitřku. Díky spontánnímu hereckému výkonu Pauliny Garcií a díky tomu, že se nesnaží tlačit do popředí velká témata a uchvacovat formální vyšperkovaností, jsem filmu věřil podstatně více než Baumbachově Frances Ha, která se mi nyní jeví jako nedospělá, snaživější a proto méně přirozená verze něčeho podobného. 80% (31.10.2017)