Zlato

"To je neskutočná smola. Stúpiť do medvedej pasce v tak obrovskej krajine..." Nebudem tajiť, že som film chcel vidieť hlavne kvôli Nine Hoss. I tento film som vyhľadal cez jej filmografiu a tak som zistil, že Nina hrala v nejakom westerne s názvom Gold. Westerny mám veľmi rád, Nina Hoss je úžasná herečka preto nebolo čo riešiť. Kto čaká čistokrvný, typický western bude sklamaný. Celý film je skôr road-movie, kde sa celý film iba presúvame. O postavách sa toho veľa nedozvieme, čo je škoda. Nemci si v žiadnom prípade hanbu neurobili, exteriéry sú nádherné, dá sa povedať, že hlavnú úlohu tu hrá príroda. Príbeh je realistický, len to chcelo niečím oživiť. Stačilo len v niektorých momentoch zvýšiť dôraz, či už herecky alebo nejakou akčnejšou scénou. Hudba je atmosferická a pripomína film Mrtvý muž s J. Deppom. To len tak mimochodom, aby ste vedeli čo máte očakávať. Veľmi zaujímavé, ale iba priemerné. Film 60%. Nina Hoss 100%. (29.12.2016)

Hrozně jalový western, který dost otrocky naplňuje schéma strastiplné pouti, během níž postupně odpadávají členové družiny. Všechno se brzy zvrhává v hádání, jakým "vynalézavým" způsobem pojde někdo další, případně kdo to bude. Při troše představivosti by se na Gold dalo nahlížet jako na western s prvky slasheru, kde "vrahem" je děsivě neznámé teritorium, ale i tak by tu těžiště celého ozvláštnění spočívalo v dost primitivním znechucování obecenstva (scéna s řezáním končetiny atd.) Na Ninu Hoss se sice nedá vynadívat, ale to je prostě málo. (21.02.2013)

Western v podání jednoho z tvůrců Berlínské školy Thomase Arslana. Když jsem se na LFŠ 2015 dodíval na snímek zlato, přišlo mi označení za anti-western zbytečně příkré. Především v sémantické rovině (ale částečně i v syntaktické) mi přišlo, že má s celou řadou westernů spoustu společných znaků - prostředí hranice konce civilizace s divočinou, osamělé drsné hrdiny, koně, pušky, telegraf, období konce 19. století, motivaci v podobě zlaté horečky atd... ___ Ovšem tyto prvky mají v divákovi především vyvolat pocit žánrových očekávání, která jsou poté naplněna jen částečně nebo dokonce vůbec či opačně. Dobře je to například vidět na lince s pomstou, která na první pohled působí až nadbytečně. Pronásledovatele vidíme před závěrem filmu prakticky jen jednou a režisér ji tak vůbec nevyužívá k budování napětí, jak je tomu u "klasických westernů". Klasická očekávání však bourá například i obyčejná němčina znějící filmem místo "klasické" angličtiny.___ Berlinská škola se na snímku ukazuje především v odtažitém sledování postav. To jde až do té míry, že v tragických chvílích nevíte, zda máte postavy litovat či se jim smát. (Funguje to tedy velmi podobně jako černý humor u skandinávských filmů. A zároveň často v obou případech pomáhá k reálnějšímu vnímání snímku.) (06.09.2015)

Jejda, to muselo dát práce, a přitom taková blbost:). ...slovy klasika. Vždyť se tam něco děje poslední asi minutu a půl. Na druhou stranu ta minimalističnost má určité svoje kouzlo. K němu přispívá hudba v podobném duchu, kterou bych teda 40 minut jako souvislé CD poslouchat nechtěl, ale jako doprovod dobrý. Zmiňovat se o krásné přírodě moc smysl nemá, to je asi největší klad. Spolu s Ninou Hoss. To je jedna z hereček, která pokud člověku sedne, tak není problém ji sledovat, i kdyby hodinu a půl čuměla do novin. Je teda trochu blbý, že se divák nedozví, jestli do toho Dawsonu dorazila nebo ne. Stejně jako může celou dobu mudrovat nad tím, proč se taková ženská připojí k bandě takových existencí, jedoucích kamsi do pustiny hledat zlato. Teda krom toho, že je spojovala stejná národnost. Divák se o ní nedozví vlastně nic. Na jedno podívání OK, znovu vidět asi netřeba. (20.02.2022)

Jako duševního nomáda mě oslovuje každý film o cestě, jež už ze svého principu přináší každým dnem nové překvapení, každý den znovu a znovu neúprosně odhaluje, co v sobě člověk skutečně má. Na cestě člověk nemůže lhát a předstírat, je to otázka přežití a také důvod jedné z kulturních odlišnosti sedentarizovaných zemědělců a předešlých nomádských kultur. Tento film však podává i něco navíc: sílu skrytého, postupné odkrývání a kontroverzi vlastního rozhodnutí tváří v tvář nevyhnutelnosti osudu. Každá z postav je perfektně propracovaná, navzdory prostému vyjádření verbálnímu i dějovému, jehož skrovnost naopak zvyšuje účinek vjemu z cesty, vztahů, vzniklých problémů a způsobů, jakými se s nimi jednotlivé povahy vypořádávají. Příběhem se odpočátku line skrytá nit tajemství, nevyslovený osud, k němuž vše nevyhnutelně směřuje… Jaký bude závěr, je brzy zjevné, ale všední odvíjení příběhu pohlcuje natolik, že jej přesto zvědavě očekáváte. (09.01.2016)