Raj: Nádej

Seidl se opět vyžívá ve škodolibém zkoumání nekonečné vnitřní prázdnoty a osamělosti svých postav, a tak o trapné situace není nouze. Ve třetím díle Ráje vidíme, že i na hubnoucím táboře kvete (nešťastná a nedovolená) láska. Celkově mi přišla Seidlova trilogie přínosným střípkem do kaleidoskopu rakouského bizáru, nicméně jeho Import/Export zůstává zřejmě navždy nedostižným etalonem. (15.01.2024)

Nejsevřenější, nejkomornější a ze strany Seidla nejpokornější a nejempatičtější film trilogie, který zažehluje lehýnké rozčarování z občasné tezovitosti Víry a režisérovu metodu statického pozorování dovádí k dokonalosti, navíc ji tentokrát nezvykle kombinuje s pohyblivou kamerou, která filmu dodává alespoň jistý nádech "mladického elánu" (byť tučného). Práce s prostorem a rituály je výtečná a v ničem si nezadá s nejlepšími momenty "Lásky". Navíc když člověk bere tyhle dva filmy paralelně, je tahle vykrmená verze Lolity o to hořčím soustem. Ústřední téma sexuální a citové frustrace tu sice tiší naivita zrání, ale kde je dáno, že hrdinka nevykročí cestou matky nebo tety. První krůček má za sebou a další sousta života mohou být přesně tak dietní, jako poslední scéna. Lepší vrchol trilogie Paradies si neumím představit. (26.03.2013)

Asi nejoduševnělejší a divácky nejvědčnější část trilogie, která zase pro změnu zkoumá nevhodnou mladou lásku ze strany náctileté ke svému lékaři. Sice nepůsobí kdovíjak revolučně nebo kontroverzně oproti dvěma svým předchůdcům, ale ve svém jádru nabízí obraz nefalšovaného citu a křehkosti dítěte během dospívání a bylo docela zajímavé sledovat, jak se k tomu oba aktanti staví. Celkem "zábavně" působil i celý koncept odtučňovacího tábora, který byl pro tuto látku zvláštně zvolen. Tento díl se ve mně sice moc neohřál, ale nudil mě méně než Víra. (13.02.2024)

Hoffnung bylo pro mě z celé série nejslabší. Možná to bylo částečně tím, že jsem jel Seidla třetí večer v řadě, ale na rozdíl od Liebe, kde jsem od začátku do konce trnul všestrannou osobní tragédií protagonistů, nebo Glaube, kde jsem se naopak hodně smál, ve mně Hoffnung moc emocí nevzbudila a tak nějak jenom proplula kolem. (28.07.2022)

Moje první setkání s touto trilogií a jsem skoro ohromen. Bylo to na jednu stranu tak vtipné a zároveň smutné až podivně trapné. Ulrich Seidl je rozhodně zajímavý tvůrce, kterého má smysl sledovat dále. Stoprocentně chci také vidět zbylé dva filmy trilogie Ráj. Je to opravdu zajímavé dílo. Banda tlustých nadržených skoropubertálních dětí, jeden úchylný doktor, který se drží jak jen může, tupohlavý tělocvikář a neskutečně podivná atmosféra, kterou tvoří sami "neherci". Podobné festivalovky by měly mít v Česku větší podporu a větší jméno. Skvělá věc. (02.05.2018)