Blue Caprice

Líbí se mi, že tenhle film netlačí na pilu, prostě popisuje události, které vedly ke zmasakrování nevinných lidí. Proč? Částečně jen tak, částečně díky celkem úspěšnému vymývání mozku. Tak umřeli, a co, on by to stejně udělal někdo jiný, ne? Drsné a smutné, když se nad tím trochu zamyslíte. Hlavní postavy jsou skvěle zahrané. (06.12.2013)

(12) O dementovi, ktorému komplet prejebalo zo sociálneho systému, ktorý sa mu otočil chrbtom. Dnes už je zaslúžene hore kopytami. Ja nechápem len jednu vec. Prečo si to vždy odjebú nevinní ľudia. Čo sa filmu týka, je to pomalá, viac menej nezáživná dráma (rozhodne nie pre každého), ktorá okrajovo vysvetľuje okolnosti, ako sa z jedinca, ktorý cíti krivdu, stane šialený vrah, pričom kompletne zmagorí téénegera tak extrémnym spôsobom, že ho v jeho činoch nasleduje. Neobdivovať, zatratiť, no je to rozhodne na zamyslenie. Škoda, že sa v úvode viac neunúvali vysvetliť motív jeho (ich) konania. Ale inak dobre. (05.09.2022)

John (Isaiah Washington) je naštvaný na celý svět. Nejvíce na svoji bývalou, která mu zamezila přístup k dětem, a na všechny sociální pracovníky, soudce, policisty - prostě všechny. Nejraději by jednoho po druhém postřílel. A heleme se, von to není až tak špatnej nápad? Ale aby v tom nebyl sám, adoptuje mladého Leeho, a veškerou svoji nenávist mu vsugeruje - a právě Lee se stává jeho prodlouženou rukou v sérii vražd. Inspirováno skutečným případem... Ne nebavilo. Říkejte si co chcete, ale pokud už film na toto téma, tak aspoň s trochou akce - tohle rozjímání o nesmrtelnosti brouka (a smrtelnosti náhodných kolemjdoucích) mne fakt nebavilo, a já vytouženě očekával závěrečné titulky - a předtím možná trochu vysvětlení o tom "proč to všechno". Titulků jsem se dočkal, vysvětlení nikoliv... (01.03.2015)

Blue Caprice se tónem a částečně i vyzněním podobá 30 minutám po půlnoci, navíc stejně jako film od Bigelow pojednává o reálných traumatických událostech týkajících se USA. Oba snímky pracují s nedořečeností, znemožňují plně proniknout do myšlení postav a odmítají na problémy dávat jednoznačné a snadné odpovědi. Moorsův film je také svým způsobem procedurálním dramatem, jen místo vyšetřovatelů sleduje výhradně zločince a proces, který je dovedl k vraždám. V tomto ohledu se proto Blue Caprice neblíží konvenčním dokudramatům, které nejčastěji vychází z dostupných zdrojů (film naštěstí nezačíná titulkem "podle skutečných událostí" ani nekončí stručným shrnutím osudů postav), ale ve vztahu otce a syna se nutně dopouští určité fabulace. Svojí zdrženlivostí, soustředěním se na relativně běžné situace a důsledným odmítáním jakéhokoliv dramatizování jednotlivých vražd (vše je podávané s maximální mírou úspornosti) snímek drží mrazivé napětí pod pokličkou až do konce. Nejpůsobivější tak není (krátký) pohled na ležící zkrvavené oběti, ale sled zlověstných záběrů na pomalu jedoucí modrý Chevrolet. Hodnotím vysoko i proto, že jde o formálně nadmíru zvládnutý debut, který vedle zmíněného oddramatizování mimo jiné překvapí i působivým zapojením dvojí fokalizace. (20.09.2013)

Pro mě naprosto zbytečný film, u kterého lituji, že jsem s ním zabil hodinu a půl. Celou dobu jsem se nudil a připomínal si pořád dokola, proč se na něj vlastně dívám. Holt jsem se nechal zlákat zajímavým plakátem a nepídil jsem se dále po tom, do čeho jdu. Někdy to vyjde, někdy ne. Zde dávám jednu hvězdu pouze proto, že to je podle skutečné události, to jediné mě na celém filmu zaujalo. (06.05.2014)