Protichodná farba

Unikátní zážitek, který s chutí mění pravidla filmového vyprávění. Po uchvátně zašifrovaném a vizuálně opojném rozjezdu poodkrývajícím roušku podivné nákazy hlavní hrdinky, ovšem následuje snaha zobrazit její začlenění do vyšší organické formy společně s dalšími jedinci a narace se už spíše setrvačně plouží k povrchní ezoterické bajce s vepři. I přes čím dál větší bizarnost, která ve mě přestávala zbuzovat hluboké zaujetí, náleží Upstream Color koruna nejvíce vizionářského díla za rok 2013. Opravdu je ostudné, že k českému divákovi se tato poutavá prapodivnost nedostala žádnými distribučními kanály. (02.01.2014)

Tento film jsem nedokázal pochopit a pořádně si ho užít, i když jsem se na něj těšil a vybíral jsem si ho dle vkusu od podobně smýšlejících uživatelů. Nakonec byl na mě moc těžký - spleť opakujících absurdních situací, dějové přesuny sem a tam, útržky rozhovorů, vzpomínek postav (které byli úplně mimo), zvláštní střih.... ztratil jsem se v něm a odcházel od něho hodně zmatený. Tento symbolismus a mnohovrstevnatost zatím nezvládám, ale myslím, že atmosféra byla budována dobře, stejně jako kamera byla zajimavá. Dám pro teď slabé 2 hvězdičky, takže ho úplně nezavrhuju a své artové diváky si nejspíš najde. Třeba časem zkusím znovu... [ PŘÍBĚH: X /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 3 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (18.12.2014)

Viac ako spirituálneho Malicka mi Upstream Color ideovo pripomenul Avatara. Áno, toho Cameronovho. A že ma baví, ako sa dá obdobná myšlienka rôznorodo uchopiť, a že mi s ňou indie štylizácia ladí lepšie než trojdimenzionálny Hollywood, a že si Carruthovo čokoľvek rád pozriem znova, dávam plný počet. Vďačne. (21.06.2014)

Pro mě nízkorozpočtový béčko, pro ostatni bombová artovka. Podle mě se tam nic závažnýho nedělo, podle jinejch se toho v pozadí dělo spoustu. Beru, že se to nezaměřuje na dialogy a příběh, i když...ale je důležitý si všímat detailu, užívat si vizuálu a hudby, ale když se u toho člověk nudí dějově, tak neni zbytí. Snažím se tomu přijít na chuť, ale očividně se musim tomuhle žánru vyhýbat. (19.01.2015)

Jedna kamarátka čo vyštudovala divadelnú vedu, mi raz povedala, že akékoľvek umenie by malo mať kontakt s divákom/čitateľom/... A teda, že umenie, ktoré je bezkontaktné sa stáva skôr zlyhaním autora. A hádajte pri ktorom filme som si na to spomenul! Jedna vec je snažiť sa nasilu nachádzať známky symbolov v každej scéne a skúšať si z toho vyvodiť nejaký zámer, prípadne záver. Ale na druhej strane, povedzme si úprimne, celé to bolo nekoherentné asi ako zlý sen autistického narkomana. Jedine, že by som sa mýlil. A v tom prípade dúfam, že ak v ďalšom živote budem prasaťom, aspoň ma občas nakŕmite. (09.01.2014)