Inhabitants of Timeless Africa, the
Obsahy(1)
Pobřeží slonoviny, země opředená pověstmi, kde dodnes cítíme tep srdce Afriky. V pouštích, na savanách, v džunglích a na pobřeží žije více než šedesát etnických skupin. Pohlédneme do tváře maskovaným duchům, kteří tančí před zaujatým publikem a ukazují svoji sílu. Jsou milováni i obávaní zároveň, neboť je provázejí kouzla, tajemství a mýty za neustálého zvuku tamtamu, jehož vemlouvavý rytmus se rozléhá pod klenbou deštného pralesa a udržuje při životě odvěkou tradici. V centrální části země se jako přízrak vynoří bazilika Matky Boží v Yamoussoukro, kterou si vysnil první prezident Pobřeží slonoviny Houphouët-Boigny a vydal na ní značnou část svého majetku. Monumentální stavbu tvoří sto dvacet osm dórských sloupů vysokých třicet metrů, sedm hektarů mramoru dovezeného z Itálie, Francie a Španělska, a sedm tisíc čtyři sta metrů čtverečních barevného skla. Bazilika je však stále prázdná, místní se modlí k jiným bohům. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (2)
Jeden stát, několik zemí, národů a tradic. V základě každé civilizace je ukryt – více či méně zjevně – původní svět pohanství, mystiky a pradávných tradic vyplývajících ze samotné náplně lidského života. Pramálo záleží, zda člověk žije v tropickém pralese, v savaně nebo v městských džunglích – jeho základní potřeby a způsoby jejich naplnění zůstávají stejné, liší se jen vnější forma života. Ve své podstatě jsou lidé přírodní divoši. ()
Nemyslím si, že dokument musí být nutně kritický, dokument nám přináší něco, co je někde a pro někoho realitou, ale perspektiva dokumentaristy je vždy silně, tu více tu méně, přítomná a rozhoduje o tom, co uvidíme, komentář tomu pak dodává kontext, výklad apod. Zde kritičtí jsou a říkám si, když už zvolili tuhle cestu, proč to dělají tak polovičatě. Kritičtí jsou totiž jen ve dvou oblastech - ženská obřízka, na Západě všeobecně odsouzená, to je bez diskuse, a marnotratnost katolické církve, to už si neseme z dávné historie, tedy dokument teše jen do toho, co bychom nejspíš udělali také, ostatní věci, víru v duchy, kult předků, sílu masek však podává jako fakt. Tak kde jsme? Kdo rozhoduje o tom, co je přijatelné a co ne a podle čeho? Jak se děje v případě tohoto dokumentu, není ani antropologické, ani žurnalistické, jakou perspektivu tedy má? Líbit se a neurazit. ()