Rubínovo červená

Jak debilnim filmem pokazit celkem čtivou knihu: 1) Zásadně obsadte nesympatické herce 2) Scénář upravte tak aby linie nedávala smysl a 3) Vložte do linie scény, které tam nejen nepatří a diváka matou, nebo jsou maximálně trapné 4) Všechny postavy by měly být černobílé 5) Není důležité se držet zajímavého nápadu, ale udělat z filmu typickou teenagerovskou love story - ale ne dobrou (pokud to v tomto žánru vůbec jde)... Taková škoda... (13.03.2019)

Knihu Rudá jako rubín od skvělé spisovatelky Kerstin Geir, podle které byl tento film natočen, naprosto zbožňuju! Film podle ní mohl být krásný. Cestovaní v čase, mladá láska, dobrodružství... Nic by tomu nechybělo! Je veliká škoda, že filmaři udělali z krásného příběhu poměrně nesmyslnou slátaninu. Mrzí mě to:/ Všem, kteří mají chuť ovšem vřele doporučuju knížku! (22.08.2015)

Zcela zmatená směska vzájemně nesouvisejících scén, jako kdyby někdo sestříhal seriál a vzal z něj jen nepodstatné věci. Celému filmu chybí nějaké sevřenost děje, nějaké jasnější směřování, a dokonce i dodržování vnitřních pravidel. Chápu, ano, teenegerovské záhady ze středních škol s podivnými týpky a velkou, romantickou láskou, kdy do té doby podceňovaná dívka zazáří, jsou moderní, až to bolí. Ale přece jen by to mohlo snad mít nějakou úroveň. Oč v tom filmu šlo? Proč tedy hrabě chce tu krev? A proč po ní tedy nejde daleko dravěji? Ty dvě sekty vedle sebe se střetnou jen jednou, náhodně, někde v parku při projížďce kočárem? Jinak totiž o té druhé sektě netušíme nic, a o téhle vlastně taky ne, protože sice pořád něco ochraňuje, ale jinak nevyvíjí žádnou činnost. Ale financí mají hodně. Spousta náznaků, nedovedených do nějakého vysvětlení - vize tety, rodinná historie, dědeček, havrani, samotný hrabě - vše je jen nahozeno, letmo, jako když jedete vlakem a za oknem proletí listí ze stromu. Jednání postav ani nemá smysl komentovat, každý se každou chvíli chová jinak. Někteří jsou chvíli za idioty, jindy jsou stateční. ale hlavně - nikomu nevěřte, jen svým citům! Také ta němčina v Londýně zněla divně, a navíc je evidentní, že musel vzniknout srdceryvný soundtrack pro dívčí srdíčka. Jdu pod pseudonymem napsat Tajuplnou Lenku s tajemným přívěskem, kterak se na gymplu v Legerově ulici zamiluje do nějakého podivína, třeba mi to Němci časem taky zfilmují. (05.07.2014)

Nejzajímavější je, že Němci si ty své německé filmy pochvalují a snad to myslí upřímně. Formou teenie-girlie slátanina, místo děje Anglie, představitelé němečtí herci, kteří - jako obvykle - divně šišlají a vůbec mají divný způsob vyjadřování, tak trochu jako od necek, nikoli ve fantasy. Obsah: Holka z rodiny cestovatelů časem zdědila tuto schopnost místo své sestřenky, hraje se tedy na takové ty zhrzené city na několika stranách, její kámen je rubín, kamenů je 12 a je nutno je spojit v jakémsi chronometru, kterým se časem kontrolovaně cestuje, až budou všichni svou krví v přístroji spojeni, bude ten aparát mít blíže nespecifikovanou úžasnou moc, tedy ten, kdo ho vlastní. A to je jakýsi hrabě z a v minulosti, ale ten ho snad nevynalezl, rozhodně přístroje jsou dva a jeden byl ukraden, ten druhý je tu a není komplet krevně napojen, a tak naše hrdinka s pohledným hrdinou cválá minulostí, aby zajistila chybějící krve, ovšem jsou tu odpůrci, sám hrabě je hnusné zvíře a nakonec je bál s tancem. Že to nemá logiku? Že je to samá díra velikosti Macochy? To je fuk, hlavně se jede dál, další dva filmy, třeba se tam dojde k nějakým výsledkům. Blábol na entou, nedoporučuji. (03.07.2016)

Puberťácky filmík o mojej obľúbenej téme a to cestovaní v čase. O príbehu hovoriť nebudem, lebo je to skôr genialita knižnej predlohy. Niečo neokukané aj s mierne politickým podtextom (skutočne mierne) ma bavil, aj keď ma na začiatku neskutočne iritovalo, že vidím nemecky hovoriacich ľudkov na pozadí Londýna, ale časom som si zvykla. Prekvapil ma však scenár, od ktorého nikdy v takýchto puberťáckych filmov nič neočakávam, ale skutočne sa podaril. Nikde to neznelo trápne, len ma mrzí, že nás navnadili, no pritom nič nevysvetlili. Niečo načrtli, ale nechali to tak a postavám to ani neprekážalo. S nažili sa niečo zistiť a nezistili nič. Na konci ples a tak klišoidný prvý božtek. (05.02.2014)