Temný prípad - Série 1

Temný případ stojí a padá na excelentním výkonu Matthew McConaughey. Woody se vedle něj snaží. Téma má být silné, ale celých osm dílů je spíš jen pojítkem vývoje dvou hlavních hrdinů, kdy sledujeme chladný život Rustyho a nudný život Martyho, který neví, co vlastně chce. Vyšetřování vyšetřovatelů bylo nezáživné až obtěžující, a tak z dobré kriminálky máme jakýsi slepenec. Závěrečné citové otevření zabilo celou sérii a jedinou zajímavou postavu v seriálu. Sakra, vždyť vyšetřovali vážné téma, ale v jejich podání mi bylo úplně ukradené, vyprávění chladné a upřímně říkám, že jsem se u toho ani pořádně nesoustředila, takže vlastně ani po druhém zhlédnutí pořád nevím, o co přesně šlo. Asi poprosím někoho o vysvětlení :o) (03.09.2019)

Jen sem přesouvám komentář z března 2014, kdy existovala teprve první série: Další seriálový pokus, který nakonec nedostál svým prvotním šancím. Zpětně, po konci 1. série, je patrné, že autoři ani neměli ambice budovat a prohlubovat atmosféru logicky propracovaným příběhem - naděje vzbudili spíš náhodou, především oním dílem, kde Rust cynickými vhledy a komentáři nepříjemně zalézá pod kůži vyslýchajícím policistům, a zdá se, že jeho individualita analytického psychopoustevníka bude prototypem nové postavy, temným, svými pronikavými vhledy a jejich nepoužitelností v okolním světě unaveným chlapem, který má navíc na krku protivného a vyloženě tupého parťáka a podle všeho sleduje nějaký vlastní cíl, proč ještě být na okolním dění zainteresován, a proč právě jako kriminální dekektiv v případu s poněkud mysticizující zápletkou. Autoři seriálu se však mínili skutečně jen svézt na povrchovém napětí temné struny, natažené vlastně dost lacině a na jistotu: vymysleli si dostatečně temný a poměrně zatemněný případ, který si nakonec nepřáli příliš do hloubky vysvětlovat - a ni jeho pozadí, ani jeho rozplétání. Nakonec se ukáže, že horlivý divák si všechny náznaky vykládal příliš sofistikovaně, nechce se tu říct nic víc, než že ve společnosti se vyskytují různí degenerovaní magoři, které je lepší se nepokoušet pochopit, a stačí snažit se je eliminovat, kam až zákon a vlastní síly dovolí. Zdánlivě slibné postavy se od čtvrté epizody začínají rozkližovat, jejich osobitá psychologie se hroutí do tuctových forem a nic znepokojivě nového už nepřinese. Slibný duševní vývoj Rusta končí v žumpě opileckých keců a sebelítostí z traumatu bolestí a drogama rozjebaného mozku, z původně sympaticky nesympatického a dobře zahraného děvkaře a rabijáta Martyho se nakonec dost nevěrohodně stane trapně napravený milující manžel, otec, pracant a citlivý přítel chmurnějšího, depresivního parťáka, až z toho člověka samým dojetím rozbolí ledviny, dospívající dcery a moderní samoživitelka se k němu vrátí s úsměvem na tváři, a na všechny ty logické trhliny v příběhu se nad sociálně šťastným koncem poklidně zapomene (doteď přemítám, jestli ta scéna z třetího dílu, v níž se po louce prochází bílý obr v plynové masce, pozorovaný Martym a Rustem z policejního auta z přilehlé dálnice, která totálně boří všechny naděje na souvislé logické poskládání linky příběhu, tam zůstala omylem, jako důkaz fatální nedbalosti o konzistenci, a nebo jako diverzifikantní akce zklamaného a zdravě nasraného střihače. Nebudu ani vybírat, jestli nad tímhle počinem zaplakat nebo se pousmát, adekvátní je obojí, a briskně přesunu pozornost k něčemu novému, jinak nic. (15.3.2014) (03.03.2019)

Absolutní seriálová špička. Ne, že by šlo o něco prudce originálního, jen je to strašně dobře napsané a natočené. Hrdiny si zamilujete, McConaughey a Harrelson neskutečně válí, dialogy jsou čirá radost, atmosférou vás to div nezadusí a návštěvu buranského amerického jihu si připíšete na seznam toho, co chcete stihnout před smrtí. A znělka je luxus nejluxusnější. (11.02.2016)

Stát blízko souboje světla s temnotou se nemusí vyplatit, v případě některých klání to ale neplatí. Ve světě lesa, vidin, parohů, prapodivných obyvatel a Rustyho zabíhavých monologů mi totiž i přes počáteční problémy s naskočením na danou trať bylo moc dobře. To, že si věčně nasupený Harrelson i v nejlepším slova smyslu jetý McConaughey kradou celý Případ pro sebe, je asi jasné každému, kdo o tenhle profil zavadil. Každá promluva či (ne)shoda je dohrána do extratřídy a je to právě pouto hlavní dvojky, díky kterému zůstává po prvním příběhu v hlavě tak pozitivní dozvuk. Čím déle se znají, tím více se odlišují a paradoxně čím rozdílnější jsou, tím jsou navzájem provázanější. Bohužel ve chvílích, kdy se oba naplno věnují vyšetřování vraždy, unikala moje pozornost i vzhledem k pozvolnému tempu všemi směry a nezbývalo než si přát zaslechnout nějakou další neprůhlednou metaforu. Až ve dvou finálních dílech jsem konečně onomu hledání stop přišel na chuť, ale tím spíš bych se na začátku obešel bez poněkud vynuceného střídání časových rovin. Takže ano, je to audiovizuální a herecká bomba, u které zvěsti o výjimečné události z větší části nelhaly. Důvody pro nenadálé zatracování televizní tvorby mimo HBO pro mě ale zůstávají větší záhadou, než jakou byla pro hlavní nesourodou dvojici identita ústředního vraha. (14.01.2019)

Musím být trochu shovívavý, koneckonců detektivka má především bavit. Je to takový Eintopf, od všeho pikantního trochu, zhruba jeden díl, to pospojované příběhem vztahu dvou policistů. McConaughey, nebo snad postava, kterou hraje, evidentně přehrává, jenže divákům se to zřejmě líbí, takže producent může být spokojený. Ale srovnám-li to se špičkami žánru, tohle dílo shazuje právě ona příliš okatá tendence podbízet se, příliš jasná sázka na pudy řadového, kulturně nevybíravého diváka. Není to však vyloženě pitomé, takže zaplaťpánbůh aspoň za takové... (21.03.2016)