27. den

Plakátové info: TA NEJVÍCE ŠOKUJÍCÍ PODÍVANÁ, JAKOU KDY FILMOVÉ PLÁTNO MĚLO ODVAHU STVOŘIT!!! 27 VZRUŠENÍ BĚHEM JEDNÉ MINUTY!!! ____ Jirka Voskovec a jeho hláška: „Žádná lidská síla na Zemi nedokáže otevřít tuto krabičku, pouze moje mentální projekce!!“ v dobové americké sci-fi, no kdo by odolal? Plakáty k filmu samozřejmě – jako vždy – přehánějí. Tady se nehraje na šoky a na nesnesitelná napětí. Dokonce se tady nehraje ani na filmové triky (pokud nepočítám ty dva sekundové záběry létajícího talíře), pouze na celkem inteligentně vystavěný příběh s méně inteligentním vyvrcholením. Tenhle film je dnes mezi sci-fi fanoušky již skoro zapomenut, ale vlastně trochu neprávem. Reflektuje, podobně jako mnohem známější ´The Day the Earth Stood Still´ z roku 1951 éru Studené války, kdy se rozehrává klasická politická šachová partie mezi „hodnými“ Američany, kterým jde jenom o mír a mezi ruskými komoušskými bastardy, kterým jde jenom o to, vyhladit celé Spojené státy. Po filmařské stránce nejde o žádné laciné béčko, často se mění prostředí, a vizuální stránka je bohatá na exteriéry. Celý film stojí pouze na dialozích, takže by dobře fungoval i jako divadelní hra (jde o románovou adaptaci autora, co napsal i scénář) a trocha málo vzruchu přinese pouze jedna malá přestřelka. Koncept, kdy osud lidstva je vložen do rukou pěti pozemšťanů, mi přišel zajímavý. I tím způsobem, jak se oni sami s touto skutečnosti vyrovnávají, každy po svém. Ve druhé půli se pak již rozehrává klasická hra na „zlého“ a „hodného“ (čti USA a SSSR), která protřelého diváka může nudit. Každopádně potěší, jak relativně velký herecký projev dostal Jiří Voskovec, včetně závěrečného proslovu, jakémusi varovnému apelu lidstvu, který film zakončuje. (31.08.2014)

Zajímavá a další inteligentní variace na Den, kdy se zastavila Země. Co si budeme povídat, "George" Voskovec není Klaatu, což byl hlavní tahák předchozího filmu - tady je to spíš o rozdílech USA, SSSR a lidech. Létající talíř se jen tak mihne a nebýt této "mimozemské" zápletky, nejde vůbec o sci-fi jako spíš o lidství a lidskost. A přiznám se, v průběhu filmu mě to začalo lehce nudit a konec mě moc neuspokojil. Jde o film, kde poselství stojí nad dějem, což je škoda, protože rozpočet stál za to a exteriéry nebo davovky v OSN a podobně byly k více než koukání. A co mě se týče, vylíčení Sovětů jako parchantů se mi zamlouvalo hodně. (11.09.2014)

27. den je typickým příkladem skutečnosti, kdy americké propagandistické filmy prohrávaly s filmy z druhé strany. Zatímco filmy východního bloku pracovaly s jednoduchými, ale věrohodnými a lidem blízkými tématy, americké filmy často pracovaly se sci-fi tématy, které vybízely k filozofickému zamyšlení nad smyslem existence lidstva. Hloupé, patetické a nevěrohodné repliky, které dnes spíše vybízejí k úsměvu, zahrál Jirka Voskovec opravdu bravurně, stejně jako kolegové, kteří měli sehrát potřebnou milostnou dějovou linku a potřebnou rebelii sovětského vojína. (06.08.2018)

Spoilery. A teď schválně, který úspěšný, originální, chytrý sci-fi film z posledních let vám to připomíná? Technologicky nadřazená návštěva z vesmíru, ze světa ohroženého budoucí katastrofou, zanechá na strategicky zvolených místech po celém glóbu „dary“ hrozící vyhladit celé lidstvo, ale naštěstí se najde západní vědec s neortodoxním myšlením, který navzdory všeobecné hysterii rozdmýchané sdělovacími prostředky správně rozluští mimozemský jazyk, přiměje mocnosti, aby každá poskytla svou část kódu, a pochopí, že to, co ti barbaři z Ruska a Číny mylně považovali za ultimátní zbraň, se při vhodném přeprogramování promění v nástroj světového míru, načež mezi po- a mimozemšťanstvem zavládne bratrství a vzájemně prospěšná harmonie… Ano, uhodli jste, to je přece celý Arrival! Bohužel tedy s šíleným padesátkovým patosem, řadou kulturních absurdit, kterým vévodí Číňanka páchající seppuku před oltářem se soškou Buddhy (jinak ale elegantní způsob, jakým obě dámy vyřeší svou část problému, s kterým se pánové patlají celý zbytek filmu, patří k světlým stránkám scénáře), a neskutečně hloupou pointou, ale pořád Arrival jako vyšitý, 60 let před Villeneuvem. Opravdu hodně mě udivuje, že jsem o té do očí bijící analogii, možná dokonce nepřiznané inspiraci, našel na webu jenom jedinou zmínku. — BTW, Jiří Voskovec mi tady přišel uvolněnější a jaksi organičtější než v jiných svých amerických filmech, snad že celou tu patálii považoval za tak stupidní („O tom učenci s meziplanetárními pilulkami se přece nikde nemůže nikdo zmiňovat seriósně (…) to se pohybujeme v oblasti nikoliv ‚B‘, nýbrž ‚Ž‘ pictures (…) ještě blbější, ale absolutně komický a bezvýznamný (…)“), že v ní ani neměl potřebu zazářit. (24.09.2018)

Typické americké padesátkové béčko, které dnes zaujme asi jen tím, že jednu z hlavních rolí hraje člověk, jehož byste ve filmu tohoto typu nečekali - Jiří Voskovec. Ostatně se mi zdálo, jako by se sem svým projevem ani příliš nehodil. Že by byl příliš přirozený? Největší problém jsem měl se zápletkou: mimozemšťané dají pěti vybraným lidem pilulky, které zahubí všechny lidi na planetě, ale řeknou jim, aby je 27 dní nepoužili, protože mají lidstvo vlastně rádi, ale kdyby to náhodou udělali, tak to ufonům vlastně pomůže, protože jejich planeta bude zničena a oni teď nemají, kde bydlet? Chování postav příliš nedává smysl (jedna spáchá sebevraždu, druhá pilulku hodí do moře, třetí se schová), ale s takovou výchozí situací snad ani smysl dávat nemůže. Jaké by jejich ideální jednání mělo být? Co je vlastně přesně jejich cílem? Pointa, v níž pilulka zabije jen lidi, co jsou odpůrci svobody, je už jen taková třešinka na celém absurdním dortu. Odpůrce svobody přece přesvědčíte jedině tak, že je zabijete! (15.08.2018)