Nástrahy veľkomesta

Prostoduchá slátanina coby říčný tok skečů s tu a tam více či méně povedeným vtipem, víceméně však jako celek vcelku bez pointy... ;o) Jako film pak přijatelné snad jen s jakousi mozek zatmívající nostalgií po nástrahách konzumní kultury onoho orwellovského roku naší tehdy bezvýchodné normalizační doby... :-/ ...Takže i já se s lehkým údivem ptám, co tu na čsfd lidičky blbnete, řadit tímhle velkohodnocením onu slátaninu po bok třeba funésovek či když tak i jiných skvělých komedií z oné doby... (?) (14.03.2007)

Od doby kdy jsem Nástrahy velkoměsta viděl uplynulo docela dost času a já si z filmu skoro nic nepamatoval. Proto jsem si ho toto pondělí pustil znovu. Dnes už lépe vím, co je typický italský humor v těchto odychových komedíích a i ten se zde projevuje v podobě některých dětínských gagů, které jsou ale možná až moc jednoduché a nedojdou k nějakému většímu vyponitování, které jsem tady v několiká scénách čekal (natáčení reklamy.) Na rozdíl od některých ostatních komentujích si ale nemyslím, že by filmu pomohla účast Paola Villaggia. Nic proti němu nemá, podle mě by z toho udělal jenom zbytečnou šaškárnu, naopak Pozzettův úsporný minimalistický výraz dobře některé  vtipy vyrovnává, jeho herectví je nenucené a hlavní postava je v jeho podání sympaťák, kterému člověk to štěstí přeje. Základ příběhu o vidlákovi, co se poprvé vydá do města je poměrně srandovní a i přes pár výše zmíněných hlušších  míst nakonec přijemný, páč se objeví i pár opravdu vtipných scén (slepec), humorné podání života na venkově, mini romantická zápletka a celé mi to tak nějak připomínalo lehkou pohádku ze současnosti. Která se ale dobře sleduje a jde o sympatickou podívanou. Takže si myslím, že Nástrahám můžu ty čtyři hvězdy s čistým srdcem ponechat. Stylovou scénu  prvního bloudění městem za zvůků elektronické hudby jsem si pustil i opakovaně. (07.10.2020)

Docela mě překvapuje, jak jsou tyhle italský bláznivý komedie na čsfd všeobecně dost vysoko hodnocený. Já jsem film poprvé viděl až dneska, takže nebudu rozdávat hvězdičky z nostalgie. Jako nemůžu říct, že bych se u filmu nezasmál, ale poměr opravdu povedenejch vtipů a naopak trapnejch pokusů o vtip mi přišel docela vyrovnanej. Pro mě je to průměrná komedie a zdejší hodnocení 81% moc nechápu. (27.12.2012)

Vlastně je to taková průměrná komedie o jednom zamilovaném šaškovi, na kterou člověk kouká rád, ale nic zvláštního mu nepřináší. Kromě dvou scén, které jsou úplně perfektní. Darování x litrů krve, aby mohl koupit holce kytku a především úvod s promrzlým barákem. To je tak geniálně vymyšlená sekvence, že se to moc nevidí. 75% (10.12.2016)

Artemio byl sympatický chlapík, takový nezkažený. Počítání vagónů u právě projíždějícího vlaku nemělo chybu. Takových parádních scén je plný film a nejsou v žádném případě trapné nebo dokonce absurdní. Všechno tu vyplývá ze situací, ve kterých se Artemio nachází. Je to velmi jednoduchý humor, který mi sedl přesně akorát. Konec je předvídatelný. Ale ono to vlastně ani jinak dopadnout nemohlo. (13.02.2012)