Čtyři tajná přání

U velké rovnoramenné kružnice, co to u všech frenetických fretek, k ďasu, bylo? Vždyť... Půlku času to vypadalo hrozně, to bych ještě možná skousl, pokud by se tam něco zajímavé dělo, jenže ono nedělo, vůbec. A to co tam bylo, tvářilo se jako malé zamyšlení tak osmiletého chlapce, což by možná bylo alespoň trochu fajn, kdyby to tak opravdu bylo, jenže takovou slaboduchost spáchali dva (opakuji, dva) scénáristé. Za co je vlastně druhí hvězdička? Za to, že mám momentálně celkem dobrou náladu a za jeden ze dvou výtvarných stylů jež byli použity, neb vypadal narozdíl od prvého dobře a pasoval výtvarnem i děním kamsi o padesát let do zpátky, od data výroby. (06.09.2013)

Totální animovaný mindfuck, který si u mne napravil reputaci až tím závěrečným odkazem na les a přírodu (ne že by tam doposud nebyla, ale neměla žádnou ústrojnou roli). Jinak jsem asi blbě počítal, ale kluk si přál jahody, Vánoce, brusle, být telegrafistou, být námořníkem, umět hrát na housle, dostat pod stromeček koncertní housle... to je nějako víc, než čtyři přání. Ony i ty roční doby jdou nějak divně po sobě - z jahod skočíme rovnou do Vánoc (a dosavadní průvodkyně veverka najednou zcela z příběhu zmizí), díky fantazii kluka se podíváme do Paříže a dalekých zemí, dostane se nám tehdy tradičního varování před válkou, najednou je podzim a zase Vánoce - prase aby se v tom vyznalo. Jinak se domnívám, že celý film je o tom, že kluk, i když si původně pod stromeček přeje housle, se může stát houslovým koncertním virtuosem a v houslích je zaklet i jeho oblíbený kout v lese a vůně stromů, i ty jahody a ta skleněnka. (28.12.2020)