新しい靴を買わなくちゃ
I Have to Buy New Shoes
Obsahy(1)
Jagami Sen je fotograf, který se vydal se svojí sestrou Suzume do Paříže. Jenomže ta ho záhy opouští, protože má v Paříži, městě lásky, už něco na práci. Ale Sen nebude dlouho sám, protože se potká s Tešigaharou Aoi. A ač se do té doby neznali, stráví spolu tři dny. (Zíza)
Recenzie (10)
Nádherné, ničím nenucené, lehce plynoucí, dech tající... Kolik času je třeba, aby se dva poznali a jejich příběhy se spojily? A je opravdu ten rozhodující právě čas? Opravdu krásný snímek plný něhy a ukázky toho jak jedna krátká chvíle změní náš život a vzniklá vzpomínka vykouzlí úsměv po mnoho dalších dni. A na závěr se vynořila jedna vzpomínka i mně.. Sayonara Itsuka (2010). ()
Sen přiletí se svou sestrou Suzume do Paříže, ale ta ho nechá jen s kufrem na břehu Seiny a zmizí, načež mu na jeho pas šlápne kolemjdoucí žena a roztrhne mu ho, sama si přitom zlomí podpatek... Takhle začíná malý tichý příběh setkání dvou Japonců v srdci Francie, který zahřeje u srdce. Přiznávám, že slza ukápla při scéně u taxíku. Příjemný film se skvělými představiteli hlavních rolí Osamu Mukai a Miho Nakajama. ()
Jemně plynoucí melancholický film plný tichého žalu i lásky, jehož kulisami je krásná Paříž. Obsazení je velmi skromné, ony i kulisy, ale je to právě tahle komornost, která filmu dodává sílu. Herecké výkony byly velmi přesvědčivé a lehce mrtvolně živé. O Paříži se říká, že je městem lásky, ale jaké? V tomto filmu určitě lásku dostanete, ale není vzplanutí vášní. Pokud máte chuť na něco nenáročného, co pohladí po duši a nespálí žárem… tohle by mohl být film, který hledáte. ()
Žádná oslava chorobné záliby v nakupování se nekoná! Toto nesměle intimní drama se může směle tisknout k Linklaterově trilogii "Before ...". Co ztrácí v dialozích, dotahuje Sakamotovou melancholickou hudbou a hlavně expresivní kamerou zároveň produkujícího Šundžiho Iwaie. Ten před ni po bezmála dvaceti letech postavil i protagonistku svého zlomového snímku "Love Letter". Jedno z mých nejpříjemnějších filmových překvapení roku. ()
Prišiel posledný záber, slzy sa mi dostali do očí. Neboli to však slzy, ktorému predchádzalo veľa emocionálneho vydierania. Adrian skvelo poukázal na podobnosť s Linklaterom. S jeho hrdinami a s jeho príbehmi. Film je veľmi nenásilný. Veľmi prirodzený, takmer ako keby sa snažil zdokumentovať jednu emóciu v jej najväčšej prirodzenosti. A po celý čas sa mu to darí. Je tu síce druha línia, ktorá je podstatne slabšia, ale pojednáva o rovnakej veci a skvelo dopĺňa hlavnú líniu. Keď sa k nemu dostanete, pozrite si ho. Veľmi krásne pracuje s emóciami a pripomína nám naše vlastne momenty, kedy sme verili, že niektoré veci zostanú navždy, aj keď tam už dávno nebudú. Preto prišli slzy. A cítim sa zase raz o niečo bohatší. ()
Reklama