Drsný chlapík

Znovu do stejné řeky nevstoupíš. Scénárista José Giovanni zavzpomínal na rok 1967, kdy se podílel na scénáři Dobrodruhů. Zde se ujal i režie a do hlavní role obsadil Lina Venturu, který si jednu z postav zahrál již ve zmíněných Dobrodruzích. I tady se jedná o přátelství na život a na smrt, i zde se bojuje o zlato. Jenže to nefunguje tak, jak by mělo. Nemá to vůbec gradaci, nedrží to pořádně pohromadě, chvíli se film tváří jako tvrdej western, chvíli jako komedie, chvíli jako drama a celé je to zabalené do jakéhosi pseudodobrodružného hávu. Je to natahované až hrůza a těch nesmyslných a hloupých scén včetně flashbacků se tady najde habaděj. Moje milovaná Claudia Cardinale je tady odpudivá až "oči přechází" a připomíná spíš nějakou vyžilou barovou šlapku. Morriconeho hudba je občas dobrá, jindy zase příšerná. Nejlepší byla úvodní střílečka, která dávala tušit, že by mohla nastat solidní odplata. Bohužel vše sklouzlo někam, kde se kvalitní zpracování minulo s účinkem. (12.09.2021)

Zcela jednoduchý děj o honbě za pokladem jednoho snílka, který má mnoho kamarádů, kteří jsou ochotni mu tento předem splněný sen uskutečnit. Nestárnoucí Lino Ventura se tu představí s půvabnou Claudiou Cardinale či Bernardem Giraudeau známého z filmu specialisté. Celý děj se dá lehce předpovídat a je plný nesmyslných vzpomínek na mládí hlavních hrdinů. (06.03.2009)

-" Nedelejte to, vratte se na ty schody. Ja uz mam vsetkeho plny zuby, mne se svet hnusi. Ale vzdyt vy tady desite lidi. Vsichni jenom lzou. Tak pojdte aspon na panaka, vzdyt je to zakazany skakat z Eiffelovky, ne? Na to kaslu, zbohem - hnusnej svete. ....... Malem jsem si nadelal do kalhot, hehehe" ..... Reziser Jose Giovanni natocil krasny film o kamaratstve, zlatom poklade, automobilovych zavodoch. Film je to skor o dobrodruzstvach s priamym jednoduchym nasilnym dejom. K tomu Vino Lentura ako dobracisko, ktory zachrani jeden ludsky zivot. Herecke vykony sice slabe, ale dialogy vyborne a hlavne nadherna priroda. Claudia Cardinale bola skvela. 88 % (11.11.2014)

Tož po víc než 12ti letech se znovu sešli staří kamarádi, režisér a scenárista José Giovanni s jedním ze svých dvorních herců, Lino Venturou. Pánové si nostalgicky zavzpomínali na starý časy, kdy spolu dělali dobrodružné filmy. Protože chtěli svojí nostalgií přenést i na diváky, natočili spolu v podobném duchu nový film... o síle přátelství, o touze po dobrodružství, o nezapomenutelných drsných zážitcích v lesním či vodném prostředí. Všechno je fajn, Lino se svým charismatem ty necelé dvě hodinky celkem dokáže utáhnout, příjemně se na to dívá, má to v sobě napětí (byť s hodně předvídatelným dějem) a docela si umím představit, že v době vzniku mohli být nadšeni i Venturovi skalní fanoušci. Ale já jsem zvyklý přeci jen na vyšší laťku, ta tvůrčí nostalgie a dojetí z naivního příběhu (nejvíc v závěrečné půlhodině) se na mne jakožto mladého diváka v roce 2020 dokázaly přenést jen částečně, vnímal jsem velice slabý pozdní odvar Velcích mluvků, Dobrodruhů či Dravce. Filmařské kouzlo 60. let se úplně vytratilo a víc než starší Giovanniho tvorbu to připomíná tuctové severoamerické kousky dobrodružno-rodinného žánru (ta Kanada se prostě nezapře! :)). Tak si říkám, když jsem první filmy s Linem V. viděl teprve dva roky dozadu, žebych Drsného chlapíka skutečně plně dokázal ocenit až za nějakých 10 let...? Zatím k již zmíněným kladům můžu ještě dodat, že snad poprvé mne bavila Claudia Cardinale. 65% (29.06.2020)

Lino Ventura se mi jako drsný chlapík velice zamlouval, v jednom okamžiku muž bez slitování, v druhém okamžiku kamarád na život a na smrt a vzápětí tři v jednom, dobrodruh, snílek, svůdník (baronka skvělá).. Ona celá ta partička přátel byla moc sympatická, krásná příroda, vodopád zejména, k tomu milý hudební podmaz a jedno velké dobrodružství o cestě za zlatem, které mi stálo za to vidět.. (10.01.2020)