Le Far-West

Zlatá Palma - výběr (09.09.2006)

Jediný Venturův "western" a píseň herce a šansoniéra Jacquese Brela "Já přicházím"... (18.07.2008)

Poeticky laděný film, který doprovází Brel svými písněmi, by mohl nadchnout všechny zakuklené romantiky. Brel si ke svému druhému režijnímu pokusu přizval známého režiséra (Lelouch) i známého herce (Picolli). Podruhé se na plátně setkal s Lino Venturou, který, byť v té době už hvězda, přijal menší roli vězně. A filmové přátelství postav, které ztvárňovali Brel s Venturou ve filmu Le Far-West, se výrazně podobalo tomu jejich skutečnému, bez zbytečných slov si dokázali sdělit mnohé. Tenhle film je vlastně takové malé polaskání duše. (15.09.2011)

Starší generace se nejednou nostalgicky rozplývají u legendárních dobrodružství Vinnetoua a Old Shatterhanda či sedmi statečných jezdců. Já osobně mnohem víc z tematicky spřízněných filmů inklinuji k tvorbě 70. let, hledající na téma hrdinství Divokého západu nové a mnohdy i neotřelé pohledy. Zatímco Girardův Gone with the West ukázal, že podobní hrdinové přežívají dneska už jen ve starých příbězích a lidských pamětích, Jacques Brel ve svém autorském kousku Le Far-West (ke kterému rovněž složil i hudbu a ztvárnil hlavní roli) rozehrál hrdinství skupinky současníků, pro nichž Divoký západ ještě stále nevymřel, neb zůstal naplno ukrytý v jejich srdcích a jakákoliv moc a pokrok se proti nim stávají krátké. V dobových kostýmech, v obydlí dřevěného Saloonu, s dobovými hrdinskými zvyky, v doprovodu krásných písních o putování, nalézají uprostřed džungle přetechnizovaného světa poklad v podobě znovunalezení ztraceného údolí svého dětství. Atmosférou i svými obrazy lidí žijících si svůj svět navzdory zcela odlišnému okolí (a současně v obrovském kontrastu k němu) mi Le Far-West připomněl britské Optimisty ze stejného roku. Jedinečně svérázná povaha hlavních postav zamořila celou atmosféru tohoto poetického snímku na pomezi hravé fantazie a donquijotského boje proti životu v moderní civilizované společnosti. Spousta krásných výjevů, stylově podané divadélko, které si jde (stejně jako jeho hrdinové) proti jakýmkoliv konvencím a ve společnosti diváka je všechny bouří, stejně jako Jacques pokaždé zbouří zeď, o níž se opře... fantazijní nádhera, čiré umění pro vnímající publikum. Jsem konsternován! ***** Zajímavý komentář: vesper001 (škoda, že odkaz na celou recenzi již není po letech veřejně přístupný); trochu mimo: LiVentura (označení "Venturův western" by se kdyžtak už hodilo na film Dravec z roku 1968.. tady si asi někdo nevšiml, že Ventura má zde pouze štěk); zcela mimo: Martin741 (...a nenechte se zmýlit, i Piccoli má spíše epizodní roli). (15.09.2020)

Dost zvláštní snímek... Byl to takový malý, poetický útěk z neosobního města plného nekonečného chvatu, do vysněných míst, kde si i dospělí mohou hrát jako děti. A docela jim to šlo... (28.10.2013)

ocenenia : MFF Cannes 1973 - Nominácia na 1. cenu (15.01.2013)

Vyborny film s Vino lenturom vo vedlajsej ulohe - tusim bol vazen. V hlavnej ulohe sa predstavil Michel Picolli /Velka Zranice, Salto nel Vuoto/. Vysneny Divoky zapad sa odohrava v Belgicku, potom su tu fajne veci ako opustena uholna bana, clovek sa len dotlo mura a ten spadol ...... namakany film, prosim cim viac takychto filmov : 85 % (23.11.2019)

Jacques Brel prý v dětství věřil na víly a na konci života hledal Boha v oblacích. Hlavní postava, jíž propůjčil svou tvář i jméno, stojí někde mezi tím. Muž se srdcem plným ideálů, který považuje dospělost za dezerci, Don Quijote, kterého sebevětší mlýn neodradí, snílek s pevným rozhodnutím nalézt „Ztracené údolí svého dětství“. Poetická, humorná, bláznivá i tragická pohádka o tom, jak vysoký pistolník v černém ke svému snu (snad) nakonec došel. Le Far West vlastně ani není film, ale kamerou zaznamenané bláznivé dovádění dospělých, kteří neztratili schopnost snít a odvahu si hrát. A člověk by si vlastně rád šel hrát s nimi, kdyby ho ke dnu slušného a racionálního života nepoutala kotva konvencí a iluze důstojnosti. Jedinou podmínkou je přistoupit na pravidla téhle absurdní podívané, jen tak lze pochopit její specifický humor a poodkrýt její poetiku. Nechybí panoramatické záběry ani citlivé momenty, ve kterých se mezi Jacquesem a ochrnulou tanečnicí Linou rodí láska; ve druhé části hra ustoupí dramatické konfrontaci s dospělými a mocnými tohoto světa a bizarnost a symbolika některých výjevů dosáhne až cocteauovské úrovně. Nebudu a nechci zkoumat, co měl při jejich psaní Brel přesně na mysli, protože pro publikum není důležitý zdroj umělcovy inspirace, ale jen umění samotné. A některé zdroje si zaslouží soukromí. (více zde) (06.05.2013)

Poetický fantaskní snímek o romantice všedního dne s řadou osobností.(50%) (22.05.2022)