Nevítaný dědic
Le Bateau d'Émile
Letto, fortuna e femmine
Emile's Boat
Réžia:
Denys de La PatellièreScenár:
Michel AudiardKamera:
Robert JuillardHudba:
Jean ProdromidèsHrajú:
Annie Girardot, Lino Ventura, Michel Simon, Pierre Brasseur, Edith Scob, Dominique Davray, Jacques Hilling, Jacques Monod, Colette Teissèdre (viac)Obsahy(1)
Edmond, nejstarší ze sourozenců Larmentierových, se na stará kolena vrací do rodného La Rochelle, odkud byl před čtyřiceti lety vypuzen svým otcem. Svůj dědický podíl na bohaté rodinné rybářské firmě chce odkázat nemanželskému synu Émilovi. Tomu se snaží zabránit ostatní členové rodiny, Edmondovy záměry navíc komplikuje Émilova snoubenka Fernande.
Film NEVÍTANÝ DĚDIC natočil zručný tvůrce různých žánrů, Denys de La Patellière, který se také podílel na scénáři (autorem dialogem byl Michel Audiard). Příběh vycházel z literární předlohy slavného autora detektivních románů Georgese Simeona. Film se ale od původního románu lišil v žánrovém pojetí, protože nezřídka sklouzával ke komedii, nicméně temné podtóny a především základní dějová linka zůstaly zachovány. Úspěch filmu byl založen především na ústřední dvojici Ventura-Girardot, zaujal ale i Michel Simon v roli nerudného starce. Film byl natočen na podzim 1961, vzhledem k lokalizaci příběhu byly exteriérové scény pořízeny v La Rochelle. Francouzská premiéra proběhla 2. března 1962 a film v kinech vidělo přibližně jeden a půl miliónu diváků.
(argenson)
Recenzie (4)
Za najlepsie filmy Denysa de la pateliera povazujem Taxu z Tobruku a tetovany -tento je ale lahsi nadpriemer z jeho tvorby. Hlavne Vino Lentura a Annie Girardot to sliusne tahaju, riesia sa veci ako dedicky podiel a veci okolo toho. Komedia, ktora ma obcas aj zaner dramy . 76 % ()
Celkem pohodové koukaníčko s oblíbenými herci, s typickým francouzským hudebním motivem na akordeon v pozadí. Lino Ventura je zde jako obvykle úžasný, se svým typickým charismatem, k tomu i často s nákažlivým úsměvem. Navíc hraje toho svérázného námořníčka s čepicí a cigaretou v puse tak, že vám v paměti jeho Emil v žádném případě nedokáže splynout s Venturovými postavami z jiných filmů a nejen v několika groteskních situací opět rozevírá široký herecký rejstřík. Potěší i další setkání s Pierrem Brasseurem či Annie Girardotovou, kteří jsou zde pro Venturu ojedinělými, přesto důstojnými spoluhráči. Rád bych dal vyšší hodnocení, jenomže mimo tří zmíněných herců mě Nevítaný dědic už prakticky ničím dalším výrazněji oslovit nedokázal a každý z těchto herců má na svém kontě určitě hromadu lepších filmů. O režisérovi La Patellièrovi, od něhož mě tento měsíc nadchli Burziáni, lze napsat asi to samé. Samotná zápletka o dědictví, přetřásání rodinných vztahů po letech a jedném neobvyklém milostném příběhu při tom měla v sobě potenciál ke zdařilé komedii, stejně tak k hlubšímu dramatu, jenže připadalo mi, jakoby se Patellière nerozhodl, ke kterému z těchto dvou protikladných žánrů se chce více přiklonit, resp. skutečně působivou tragikomedii v obou směrech vytvořit úplně nedokázal. Jaksi ten film celkem slušně ubíhal více i méně zajímavými scénami a najednou došel k závěru, aniž by se cokoliv výraznějšího na ploše 100 minut událo. Ani zklamání, ale mimo oblíbeného Lina ani nadšení. [65%] ()
Film místy působí trošku zmateně. Nicméně herecké výkony obou hlavních představitelů, které vynikají hlavně v jednotlivých scénách, ať už v přechodu přes louži nebo třeba v dialogu v přístavu přece jen posnují tenhle kříženec komedie a dramatu do vyšších pater, když si k tomu připočtu ještě kvalitní "zakončení po francouzsku" nenám žádný velký důvod k nespokojenosti. ()
Spojení Girardotové a Ventury předurčuje kvalitu snímku. Snímek osciluje mezi komediální polohou, když se Emile snaží svoji milou přenést v opilecké pýše přes kaluže, a dramatickou, když ji odváží "k matce". Hodně zdařilé. ()
Reklama