Psycho-Pass

[1. série] Už je to řádná doba, co jsem naposled shlédl jakýkoliv druh mangy, přesněji 7 let. Od té doby se trochu změnil můj vkus a pohled i přesto, že mi spoustu kamárádů říkalo, jak jsou i tyto kreslené seriály spíše pro dospělé, zatímco já to hrdě škatulkoval do své dospívající minulosti. Přes mírné doporučení jsem tedy našlapoval opatrně. Po shlédnutí převládaly spíš pozitivní pocity, což je nečekaný výsledek. Děj je slušný, nepostrádá napětí, akci a hlavně tuny injekcí s filosofickými hláškami a citacemi různých zahraničních myslitelů (přijde mi zvláštní v japoneské kultuře večně odkazovat na Evropany; to v Japonsku nejsou žádní?). Příběh solidně eskaluje až ke svému vrcholu v 11. epizodě, který mě absolutně ukázkou na budoucí neschopnost lidské rasy a závislosti na technice či zažitých rutin. Bohužel Psycho-Pass 11. epizodou nekončí, čímž se dostávám k drsné skluzavce dolů k poměrně sterilnímu konci. Škoda. Byl jsem potěšen hloubkou většiny postav, i když se často chovají neuváženě nepřirozeneě a nelidsky, takže narazíme na několik logických děr a sem tam se sami sebe ptáme, jak přišli na to či ono, ale zárověň nevěděli o tomto a proč se tak zachovali. Inu, japonská kultura je odlišná od té západní, i když se musím opakovat: tvůrci našli v západním filosofováním a používáním anglických názvů velkou zálibu. Vcelku vzato jsem velmi spokojený s tím, co jsem viděl: Solidní animace (připojím se k mírné nelibosti vzhledu hlavní aktérky, ale nelibí se mi ani mix kreslených scén s počítačovými), dobré postavy, ucházející děj, ale hlavně dost zajímavých úvah a myšlenek, které Vám při sledování určitě v paměti utkví. (05.11.2014)

Očekávání z prvé série zdaleka nebyla naplněna. I když hlavní hrdinka už se nám trochu vyvinula a nejedná tak vyjukaně, ze záporáka jsem trochu nesvý a zápletka, i když nabízí potenciál, tak se dlouho motá až dojde k zbrklému rozuzlení a zazvonil zvonec. Bohužel Psycho-Pass 2 se přestal zajímat o vedlejší postavy mimo jistého člena potírající zlo a nenabídl mě dostatečnou dávku napětí. Jsem mírně zklamán, všechno s ezdálo být najednou až moc uspěchané. (12.01.2015)

Hodně a hlavně spokojeně jsem si mručel, když jsem se dozvěděl, že bude i 3. série. Tento svět, jeho zákony, pravidla, životní styl a mírná asociovaná depka má co nabídnout a dle mě z toho stále jde ždímat dobrou zábavu, pokud se toho chopí zručné pracky. A i když mám Akane rád, nevadilo mi, že byla odstrčena stranou a věnovali jsme se novým inspektorům, protože začátek byl zatraceně slibný. Detektivní aura kam pohledneš; nějaká ta smrt (samozřejmě), pochybnosti nad systémem, nedokonalosti hlavních hrdinů? Ideální odpich k 5. rychlosti. Přivítal jsem i dvojnásobnou délku epizod a kvalita vizuálu byla chvalitebná. První díry v omítce vyplavou po 5. dílu, kdy žjištujete, že děj se ne a ne nasytit a přikládá si další a další linky, přičemž kriticky neřeší ty dopasavadní. Divák poté není překvapený, že do konce se nestihně nic vyřešit, otazníků je ve vzduchu víc než oblaků za bouře a výsledný dojem hodně zkysne. Otázka imigrace je sice citlivě aktuální, ale zde mírně otravná a co příběhu nejvíc ubližuje je zvláštní, vše usnadňující schopnost jedné z hlavních postav, která je jak osina v zadku detektivního žánru. Přes otevřený konec jsem si návrat do Psycho-Passu užil: Dominatorky jsou stále neskutečně sexy, souboje jsou prima, atmosféra hutná a camea starších postav zabrnkají na nostalgickou strunu u srdce. (18.02.2020)