Čúnibjó demo koi ga šitai!

Nemyslím si, že mainstream musí automaticky znamenat výrazné zjednodušování, či snad zcela záměrnou a hloupou snahu zalíbit se za každou cenu každému. Vše určeno řekněme pro masy nemusí nutně býti dementní. Leč v poslední době je mainstreamové Anime často spojeno s pro mě nepříliš šťastným pravidlem - forma vyhrává nad obsahem. ------ Právě Chuunibyou demo Koi ga Shitai! je naprostým exemplárním příkladem výše zmíněného. Platí to tu až do takové míry, že scénář je silně upozaděn a do popředí se dere samotná prezentace. Ta je, pravda, skrz relativně kvalitní animaci a vcelku vkusné ozvučení na nadprůměrné úrovni, ale k čemu to ? K čemu to, že seriál vypadá hezky, ale nemá žádnou duši? K čemu hezké holčiny, když cokoliv, co vypustí ze svých hezkých pusinek je velmi často naprostý blábol? K čemu hezky nakreslený svět, když v něm autoři dík své lajdáckosti absolutně nedokáží vyprávět byť jen průměrný příběh? ------ Už při čtení synopse asi každému dojde, že tohle nebude žádný velký zázrak. O to větší překvapení je, jak až moc špatně jej tvůrci převedli do praxe. Vyprávět, kterak si skoro dospělý lidé hrají na různou imaginární pakáž a stávají se zase zpětně znova dětmi by docela fungovat mohl, dát scénáři řád, zajímavé postavy a vtipné momenty. Řád tu ale žádný nehledejte, postavy vykazují nulovou charakterovou zajímavost (celkem s přehledem všem vede příšerně napsané hlavní duo) a vtipných momentů je díky tomu jak šafránu. ------ Jak asi vyrozumněno bylo případným čtenářem, Chuunibyou demo Koi ga Shitai! je podle mého silně podprůměrné Anime, které je jen hloupě poplatné dementnímu trendu posledních let. Snad se to zase jednou změní :) 1*. //////////////////////////////// Ta 1* měla platit pro celý seriál, byť udělena byla někdy po jeho půlce. Rozhodně jsem nečekal, že se Chuunibyou demo Koi ga Shitai! nějak zlepší a ani jsem neměl náladu to dál zjišťovat. Nicméně jisté okolnosti mě opět donutily minimálně o tomhle Anime přemýšlet. Nakonec to vyústilo v druhou šanci, kterou jsem tomuhle dílku dal a právě se zážitky ze druhé půle bych rád ventiloval nyní. ------ Až do 9. dílu je scénář pořád stejně prázdný jako v první půli. Hloupé postavy v žádném ději jen tak blbnou, hrajou si na retardy a nudí diváka. V 10.díle nicméně přecijen přijde jakési zlepšení. Scénář se totiž snaží tu prázdnotu vyplňovat psychologickou linií, která, bytˇje naprosto mělká, dává konečně jakýsi smysl a vrcholí 11. dílem, který není žádný zázrak a je vlastně celkově velmi průměrný a jednoduchý, nicméně oproti zbytku jde o jakýsi pokrok. Ten je ale jakoby zapomenut zcela hloupým a předvídatelným koncem. ------ Ikdyž si Chuunibyou demo Koi ga Shitai! svou druhou polovinou lehoulince napravila reputaci, ani při nejlepší vůli jí nemůžu v podstatě nikomu doporučit. 2*. (26.11.2012)

Chūnibyō je záhadná nemoc, která infikuje studenty uprostřed jejich puberty. Můžeme jí poznat tak, že nakažení jedinci náhle získají (nebo si to alespon mysli) nadprirozene schopnosti! Hlavní hrdina této komedie je čerstvě vylečen a raduje se, když může nastoupit na novou školu, kde ho nikdo nezná, avšak k jeho smůle potká dívku u niž je tato nemoc v plném proudu a jako by toho nebylo málo, dívka se od něj nechce odtrhnout! Po prvním díle mužu říci jen, že anime vypadá lehce ujetě, což není na škodu. Několikrát jsem se zasmál a ženské heroině musím přiznat značnou dětisnkou roztomilost. Hodnocení jako takové budu upravovat, tudíž ho neberte příliš vážně. (08.10.2012)

Na první pohled obyčejné romantickomediální slice of life okořeněné krásnou animací soubojů typických spíše pro nějaké JRPG nebo shonen. Jakmile člověk ale začne přemýšlet o tom, proč se to děje (a vyhledá si, že pojem Chunibyo jako takový je i na Wikipedii), dostává to novou rovinu. Je dost možné, že jste si prošli tím samým. Rikka pro to má důvod svůj. Je zároveň vynikajícím rozhodnutím to, že seriál zařadil i další postavy s tímto syndromem, každou s trochu jiným syndromem i přístupem k němu. Stejně důležité (a zábavné) jsou i postavy bez něho, jmenovitě zejména absolutně chill postava Kumin a takový skoro protipól je sestra Rikky Toko, ta zase se svojí naběračkou má zero chill, na druhou stranu jakožto dospělý rodinný příslušník bez syndromu Chunibyo je to zcela pochopitelné. Na druhou stranu ale člověk chápe i Yuutu, a jeho přístup ke hrám Rikky je rozhodně v kategorii "couple goals". Navíc - pokud svými deziluzemi nikomu neubližuje? Proč si nudnou realitu trochu nepřikrášlit? Možná pokud do toho nezařadíte skluzy jak když ve fotbale úmyslně chcete dostat červenou kartu. Ale takto animovaně je to neskutečně zábavné. Pro fanoušky Megumin z Konosuba téměř povinnost, jen tady to jde víc do goth stylu. (10.03.2024)

„Já jsem ta nejvyšší eminence, hlava všemi mastmi mazaná, vždy ostrým perem vládnoucí, dechberoucí básně tvořící, dokonale výstižné komentáře vždy píšící, transcendentní snové výjevy kreslící, srdce krásných žen svými písněmi jímající, bujnou, velmi hustou kadeří se chlubící, na měkkých a pohodlných ložích spící, svůj pokoj si vonnou svící zpříjemňující, jen ty nejvybranější plody života pojídající, nejsladší nektary popíjející a všemu plebsu od Horní Dolní až po Babovřesky vládnoucí, a tak vás teď všechny porazím svou ultragigahyperdupersuperkalifragilistikexpialidózně ohromující technikou Devítimocného štítu Magnuse Osmirohého ze Sedmihradských hor, jež šestiocasí mravenci na pětiwattových čtyřkolkách třikrát denně dvojmo objíždějí!” – Že jste tuto snůšku keců psanou přízračně pro nemoc čúnibjó dočetli do konce s otrávením? Nu, já vás chápu, neb s podobným otrávením jsem postupem času sledoval a poslouchal čúnibjúící Rikku. Nemám víc co říct, předchozí souvětí nechť mluví za vše. Dvě hvězdy. (19.01.2014)

Já jsem Subjektiv, Všeznalec Anime - SUPEROTAKU, zahubím tě svým MEGA TEMNÝM ODPADEM! Bych teda řekl, kdybych trpěl čúnibjó já. Ostatně bývalý DARK FLAME MASTER Togaši míval podobnou prupovídku, leč poučen sociálním vyloučením, jež jediné si svou snahou být nebetyčně cool vysloužil, mění přístup k životu. V nové škole nová imidž, noví lidé, normálno s normálními kamarády, možná i normální dívkou, o to by rád usiloval. Leč všemožné okolnosti přinášené dosud čúnibjící, v pubertálním snu o kakoi a sugoi žijící Takanaši mu budou házet klacky pod nohy tak usilovně, že se bude mít co ohánět, aby nezakopl do svých temných plamenů minulosti. +++++ Možná překoná nástrahy té otravné periody dospívaní, zcela jistě však lapí diváka do ostnů generických harémovek, které se mu omotají kol kotníků a budou jej při prodírání drásat do kotníků nudou a trapnem. Ta banda žen se již kolem Togašiho kupí i s obvyklým přicmrdávačem, už spolu zakládají klub a společně jej vhání do situací, které indikují formálními prvky, že mají být legrační, leč jen zřídka se jim skutečně zadaří se takovými stát. Není o co stát. Jedno zda užívají hrdinčino třeštění či hrdinovo zoufalství a stres. Je to děs. Ačkoliv...pro mě jen zhruba dvojhvězdičkový, ke rvaní vlasů je ještě daleko. Končím po třetím díle. (22.10.2012)