Opice v zime

Komedie? To sotva. A není to díky špatné práci tvůrců. Tento příběh prostě není směšný a neobsahuje vtipné dialogy. Nabízí jen občasné záblesky veselí, který přináší absurdita bytí a život těch, kteří se neberou tak moc vážně. Častěji ale sledujeme...no, to záleží na divákovi. Já jako abstinent, bych mohl napsat, že jsem sledoval film o opilcích. Opilci by pak nejspíš ocenili, jak lidskou tvář obě postavy dostali, přestože tak vyváděli. Nicméně i já zahlédl něco víc. Alkohol je démonizován zcela po právu, ale bylo by bláhové tvrdit, že mu tolik lidí podléhá jen kvůli jeho chuti a fyzické závislosti. Pro mnohé je to cesta vedoucí mimo svět, který je irituje předvídatelnou nudou a od kterého už nic nechtějí. My jsme jiná kategorie, my vámi pohrdáme...., zazní z úst Alberta. Frustrace z toho, že jejich okolí i blízcí je chtějí zavřít do šedivého světa, spoutat je pravidly a morálkou. Anarchie a touha odpoutat se. To vše Albert kvůli své ženě utlumil. Do doby, než přijel Gabriel. Psychologická sonda se nekonala, zvrat také ne...přesto bylo zajímavé sledovat vynikajícího Belmonda i Gabina. Není to ani artový film. Žánrově je to pro mě neuchopitelné, takže bych zůstal u označení solidní polodrama. (04.04.2023)

Opilecké taškařice mladého Belmonda a už postaršího Gabina jsou ze své podstaty smutné. Hlavně, když zjistíme, že důvod Belmondova pití je strach a podvědomá touha vyhnout se něčemu, k čemu ho naopak povinnost a svědomí nutí. Dva muži si opicí řeší své úzkosti a hrůzu z reality a doplácí na to jejich okolí. Jak jinak. Tahle alkoholická pouť ale naštěstí není bezcílná, a i když se klikatí, směřuje přece jen k naději. SHRNUTÍ: Jak se chlastačkou dostat do Číny a přitom zůstat na francouzském maloměstě. Jak někdy chycení za ruku může vyvolát větší strach než drak chrlící oheň. (16.05.2023)

Pohádková tvář francouzského venkova. Svérázné figurky vesničanů, hospoda, ta ve městě i ta speciální na kopci a...Jean Gabin. Esence prostého, rázovitého vesničana, který má srdce na pravém místě, kterého vzdělal svět, jenž ho naučil moudrosti bez ležení v knihách. Chvíle, kdy něžně a láskyplně řekne své ženě svým nezaměnitelným hlasem: "Tu me merde", je nezapomenutelná. Perfektně mu sekunduje Belmondo jako toreador v dešti, který hledá sílu k životnímu rozhodnutí. I když je už od půlky filmu jasné, jak film skončí, nenudíte se. Pohádky jsou vždy přitažlivé, protože z nich vyzařuje teplo. Skutečnou podobu francouzského venkova po válce najdete například v několika Simeonových detektivkách, kde se Maigret noří do špíny nenávisti a zloby. Jenže pohádky jsou potřeba... (30.03.2009)

Asi takhle.. příběh dvou zbloudilých "opic" s opicí se mi po herecké stránce zamlouval na pět hvězd, k tomu se mi líbilo to poetické kouzlo, snění (loď na baru) a lumpárny (ohňostroj), nicméně za střízliva mi to zpiťarství přišlo místy přes čáru (vpád do penzionátu dívek), ovšem hlášky skvělé.. "Moc mluvíme. Hrozí dehydratace. Jdeme se napít." (20.04.2020)

Vůbec jsem nepochopila o čem v tomto filmu jde. Dva špičkoví herci se snaží svými opileckými výstřelky oživit nudu kdesi v zapomenutém francouzském městečku ve snaze uniknout od šedivé reality všedního dne. I když mě to moc nebavilo, dodívala jsem se do konce. Kladně hodnotím Gabina, Belmonda a ohňostroj. (21.10.2023)