Muž, který se mi líbí

Muž, který se mi líbí je romantická velikost života ve vzletném básnickém výrazu. Claude Lelouch měl tou dobou již větší životní i profesní zkušenosti a dokázal se prodrat až k jádru a vlnové frekvenci niterných pocitů. Opěvuje se touha, lidská představa a neopakovatelná krása života, intimní a duševní osamělost má své potřeby vzájemnosti a v něžném objetí rozkvétá úsměvem. Nemoralizuje, ale s pochopením a na pouhý okamžik zprostředkovává vnitřní obrodný pocit naplnění a hřejivý paprsek harmonie. Filmová silueta je domovským přístavem a tvorba vyžaduje sounáležitost a společné zaujetí. Poetický výraz je vrcholnou osobní zpovědí, dotýká se nitra a rozechvěle zpívá o povznesení láskou. Hemžení vnitřních světů se dostává na povrch a určuje všechny kroky. Poezie dostala svůj čtvrtý rozměr. Koketním hlasem básníka je Henri (dobrý Jean-Paul Belmondo), francouzský skladatel filmové hudby na pracovní štaci ve Spojených státech amerických. Nenapravitelný sukničkář je požitkářem okamžiků a při každé příležitosti svádí život na svou stranu. Hlubší propojení je základní potřebou, osobní situace musí jít stranou a život se hladí v přítomnosti. Básníkovým zájmem je Françoise (pozoruhodná Annie Girardot), francouzská herečka v americkém pracovním prostředí. Osamělost si žádá pozornost, dychtivě čeká na vyslovení svého jména. Úsměv, polibek, vnitřní klid, nervozita a zdání osudové předurčenosti. Láska má rozdílné potřeby. Z dalších rolí: hlavní herecká hvězda připravovaného filmu Paul (Kaz Garas), Henriho kamarád a režisér připravovaného filmu Peter (Peter Bergman), Henriho atraktivní společnice pro LA Patricia (Farrah Fawcett), Françoisin spolucestující z letadla (Bill Quinn), Henriho italská manželka (Maria Pia Conte), či italský celník bez smyslu pro humor (Arturo Dominici). Muž, který se mi líbí je filmovou básní. Realita je oživena představou. Pocit vnitřních světů spatřil denní světlo i barevné neony noci a vydal se na svou cestu za jedinečným dobrodružstvím napříč kontinentem. Touha po svobodě získala křídla a v přímé sluneční záři prožívá svou největší báseň života. Příjemný a velmi osobní filmový zážitek. Žízeň po životě je neuhasitelná. (04.06.2019)

Moc jsem si včera pochutnal na výkonech obou francouzských hvězd. Nádherné dialogy, u kterých nevíte, jestli jsou myšleny vážně nebo ne. Ano jsou tu i zbytečně dlouhé pasáže, kde se nic neděje, ale jinak takto podle mě má vypadat romantický film ze života. Trošičku mi připomněl film Před úsvitem, který mám moc rád. (09.04.2024)

Netypické spojení hereckých osobností v jednom filmu – sukničkáře a rošťáka J.P. Belmonda a představitelky především osudových žen Annie Girardot. Spojení je to více než příjemné. Šarmantní Henri (Jean - Paul Belmondo) přijíždí do Los Angeles na pozvání svého přítele, který jej požádal, aby napsal hudbu k jeho novému filmu. Na natáčení se setkává s nenápadnou a půvabnou Francoise (Annie Girardot). Ze začátku se pouze setkávají pouze pohledy. Později se setkávají na rybářském výletě, na který jsou pozváni. Postupně to mezi nimi začne jiskřit. Jejich zdánlivě nezávazný vztah začíná pro oba najednou znamenat víc a oba si to uvědomují. Henri již dokončil svou práci v L.A. a měl by se vrátit za svou ženou do Říma, ale rozhodne se zůstat s Francoise, která má pár dní volna mezi natáčením v New Yourku. Oba spojuje nejen francouzský původ, ale také téměř stálá osamělost a odloučení od svých partnerů. Vydávají se na bláznivý výlet po státech, který si oba užívají. Jako černý mrak se nad nimi začíná vznášet těžké rozhodnutí, zda spolu zůstanou a rozvedou se nebo vztah ukončí. Moc pěkný filmový příběh, který se mi opravdu líbil. (29.12.2008)

Vždycky budeme mít americký jihozápad a jih. Nebo aspoň jeden z nás.. Na lži postavené milostné vzplanutí, které přiživuje lpění na přítomnosti a vzájemná upřímnost. Když se ale do toho vloží myšlenky na budoucnost, je tu velké riziko, že se základy aférky zase obnaží.. Lelouch jednoduše, civilně, s trefnými dialogy a experimentálním střihem rozbíjejícím rutinu. Zatímco Belmondo jede celou dobu poměrně nezvyklou polohu, do které ale stejně propašuje svou suverénní bohorovnost, buržoustka Girardot nejvíc zazáří až při finálním vystřízlivění. Jsou chvíle, kdy nepomůže ani bochník chleba v podpaží.. (15.04.2024)

William Wyler z USA natočil v 50. letech Prázdniny v Římě. Tak jo, tady si Lelouch z opačné pozice natočil něco jako "prázdniny v Americe". Žel romantická komedie na cestách mne ani zde neoslnila. Existují filmy, v nichž mne Annie Girardot i Belmondo před časem zaujali velice, ale nemůžu si pomoct, tentokrát mne nebavili vůbec... Lelouchovu ranou tvorbu beru z větčí části spíše jako něco, kdy slavný režisér teprve sbíral zkušenosti natáčením prvních celovečerních kousků, vytvářel si svůj rukopis a filosofii, které pak v dalších dekádách přetavil do řady jedinečných mnohavrstevních snímků, ale zde je to dle mého názoru od počátku bída. Námět o bližším setkání herečky s filmovým skladatelem, z nichž asi jeden nejsou příliš spokojeni s filmy, na kterých pracují, při tom vypadal slibně. Jenomže filmovému prostředí se to věnuje velmi málo a po dlouhou dobu jenom sledujeme romantické prožitky hlavní dvojky v posteli, na večírku nebo cestou autem. Film nepostrádá pár typických "lelouchovských" momentů, z nichž se mi nejvíc určitě líbil ten, kdy Henri během jízdy v autě vysvětluje, jak skládal svou první hudbu k westernu a během vyprávění se střídají ukázky z nahrávacího studia. Ale jinak mne to s výjimkou závěru nechalo úplně chladným. Natočit to jiný režisér, zřejmě bych za těch pár pěkných momentů 3* dal, ale od Lelouche jsem zvyklý na zcela vyšší level a ještě se mi u něj nestalo, abych po 90% času filmu tolik klimbal znuděním a nezájmem. Poté, co se Lelouch dočkal celosvětového uznání za autorský film Muž a žena, plný osobitého vyprávění, propracovaného vizuálu a jedinečné hudby, považuji od něj tematicky podobného a rutinně natočeného Muže, (ještě ke všemu dle cizího scénáře začínajícího autora) za výrazný krok zpět. 50% (16.08.2020)