Moderato cantabile

Až s ním, on přepiloval mříže niterní. Až s ním, poznává svůj "jiný" příběh vábivý. Upínat se k paprskům, které pominou. Zamyšlení, jež se v pustině melancholické rozlije, jež se s ubývajícím dotekem ve snovost rozpije. Slib sblížení zaplesá, zabolí. Stalo se sedmé noci, výkřikem zalknuta. Kéž stali se milenci ve spolčení nicotném. Setkání s tajemstvím. Zarmoucena štěstím, které jako mlžný dar se rozplyne. (23.03.2016)

Jeanne Moreau je v roli Anne výborná, atmosféra snímku, kde se zdánlivě nic neděje, ovšem pod povrchem to vře, skvělá.. Mladá žena je se svým malým synem na hodině klavíru a slyší ze sousedství srdcervoucí křik.. Nikdo neví přesně, co se stalo, jen bezvládné tělo na podlaze v baru a zoufalý muž nad ním jsou zřejmé.. Jedním ze zvědavých je i Jean-Paul Belmondo a tak se zcela náhodně potkají na místě zločinu, muž a žena, mladí a krásní, navzájem k sobě přitahováni mocnou silou zvědavosti a poté i zamilovanosti.. Zajímavá věcička v mnoha ohledech, komorní příběh, výborní herci, podmanivý hudební podmaz a kouzelná klidná kamera.. (13.09.2021)

Jo, je to prijemne pomale, tempo sa nikam neponahla, ale film si ide svojou cestou. No len hodne ma unudila stredna cast filmu, kde som zaspaval - noijaku scenu si doteraz nepamatam. Este dobre, ze Belmondo aj mlada Jeanne Moreau tocili dalej, takymto sivym, sedivym priemerom by si veru fankluby nevybudovali, ne, ne : 67 % (09.10.2019)

Ve městě Blaye továrníka Desbarèdese se lautr h. co stalo. Jeho panička se procházela po městě, nebo vodila kluka na lekce klavíru k protivné učitelce klavíru. Jednou hladinu mrtvého městečka rozvířila vražda, lidi se hrnuli k výkladu kavárny, kde k události došlo, a živě diskutovali. Anna tu prvně potkala Chauvin, a tehdy si uvědomila, že se ve svém zámku opravdu příšerně nudí. A tenhle pocit se filmařům podařilo dokonale přenést i na diváka. Umělecký film, u kterého se ale možná ukoušete nudou. Šlápnutí vedle, které nezachrání sympaticky mladý JPB ani půvaby Jeanne Moreau. (07.07.2012)

Moderato cantabile vypráví dvojí příběh – v první, dějové linii, jde o nevysvětlenou vraždu dívky jejím milým za bílého dne v místní kavárně a v druhé, méně dramatické linii (která však nese hlavní váhu celého příběhu) sleduje film fáze sblížení se dvou náhodných svědků této vraždy – manželky majitele místní továrny a jednoho z dělníků. Sledujeme je při rozhovorech, procházkách, největším projevem lásky jsou až do konce filmu jen jejich pohledy a a letmé doteky; oba cítí vyprahlost života ve stereotypu, oba sní o paralele s postavami prvního příběhu a oba dospějí k ještě trpčímu výsledku, než je vražda z vášně: film popisuje přání zemřít pro lásku a hořkost z neschopnosti toto naplnit. Moderato cantabile je tempové a výrazové označení Diabeliho Sonatiny (mírně rychle, zpěvně), které si synek hlavní hrdinky ze vzdoru odmítá zapamatovat na hodinách klavíru s autoritářskou protivnou učitelkou – dětský vzdor proti ubíjející nudě cvičení je další variantou hlavního smyslu příběhu – zobrazení touhy po svobodě citů a poznání její neuskutečnitelnosti. Moderato cantabile je převedením novely Marguerite Durasové do filmové podoby. Režisér Peter Brook posunul vyznění příběhu z textu o zastřených emocích od estetiky Nového románu blíže k žánru filmového melodramatu; režie samotná je velmi čistá, minimalistická, Jeanne Moreau a černobílý formát připomene Antonioniho Noc; podobné dlouhé záběry hladiny z paluby lodi překvapivě použil o třicet let později i režisér Annaud, při zfilmování Durasové pozdního textu Milenec. (12.10.2010)