Muž z Acapulca

Už zase musim další film zkritizovat a připsat na listinu těch, které znova nechci vidět. Očividná slepenina která se chce "hrdě" nazývat parodií a komedií, ale prostě v mých očích na to nemá. Typ filmu na který se podruhé nepodívám ani v zasněženym srubu s jednim kanálem programu, postelí a oknem s výhledem na sníh. (24.03.2008)

Současná kinematografie upadá, že je nutno dívat se na filmy z roku 1973, tedy z období, kdy jsem nebyl na světě?! Nemám potřebu stavět jednoduchým stylem natočenou komedii nad dnešní bijáky, jejichž natočení je nesrovnatelně náročnější. Nepotřebuji ani Belmonda, maníka, co opakoval celou kariéru jeden naučený teatrální projev. Že se nenechal zastupovat kaskadérem? Mně je úplně u prdele co dělal. Tohle je první případ, kdy se mně na tomhle žblebtu nelíbilo nic, přesto to do piče nepošlu. Netrpím nostalgickým rozjímáním, ale bylo to příjemně stupidní, až to mělo své divácké kvality. Pochopitelně, nikdy si žádný film s Velbloudem nepustím, pardon, s Belmondem, a tento taky ne, ale občas vítězí stupidita nad přemýšlením u náročného bijáku. Takže film je to odpočinkového rázu, řemeslně vyvedený, ale na současnou tvorbu se nechytá. Mnohem raději si pustím nějaký český kousek s českým Belmondem Krausem, rád bych absolvoval jeho nejvýraznější flák, a sice Svatby v Benátkách. Je to současné, "belmondovské" a je z toho cítit Itálie. Přírodní Francii nemám zažitou. Z mé rodiny se film nikomu nelíbil. Ptal jsem se sourozenců, mámy, bratrance a tetičky jsem vynechal, ale nikoho film neoslnil. Když neoslnil, držím basu. Ovšem nechápu přehnaných 85%! 40% (19.06.2015)

Superhrdina ze šestákových románů se zmůže na všechno a neporazí ho ani parta ostře ozbrojených mužů poté, co ho připoutali na řetěz. Jenomže zatímco neznečitelný Bob bojuje uprostřed rozpáleného exotického pobřeží, kousek nad stránkou popsaného papíru spisovatele Merlina probíhá pochmurný upršený den a pan Merlin si ho nezpříjemní ani skokem do svého auťáku, protože sám není žádný Bob Saint-Claire... Nápadité prolínání reality s fikcí (nebo-li dvou fikcí) má v sobě spoustu skvělých momentů, ale pokud bych měl jmenovat jedinou scénu (no dobrá... tedy tu druhou vedle samotného závěru :)), která mě totálně vzala, byla by to ta, kde Belmondo uprostřed bourky nastupuje se smutným procitnutím do auta a pak bezmocně dlouho hledí na déšť přes monotónně stírající stírače. Na první pohled zcela banální melancholická scéna, ale je v ní po předchozím (náladově zcela odlišném) dění beze slova řečeno a podtrženo vše, k čemu míří hlavní myšlenka filmu, v závěru pak působivě vrcholící v krásném výjevu s odhozením papírů z balkonu. Muž z Acapulca je film, u kterého jsem doslova řval smíchy, nesmírně jsem si užíval grandiózní Belmondův koncert za psacím strojem plný různých nálad, čím dál víc se bavil nad variacemi akčního příběhu v příběhu (kde se tyto nálady vždy vtipným způsobem promítají), ale zároveň mě u sledování nejednou dokázalo zamrazit. Snad také jistým procitáním, že jde jen o fikci... ve filmu, který pomalu ale jistě skončí a navrátí mě do oné reality stejně jako svérázného pisálka. Ovšem ani realita skutečně nemusí být (a není!) jenom smutná a Philippe de Broca to naštěstí ví a proto nám to přes několik vážnějších scén s Merlinem zakončí tak nádherně. :-) Ani bych si nepomyslel, že z filmu, který před třemi lety ve mě způsobil spíše rozčarování, zmatek a v některých scénách naplněných drsnou akcí a spoustou krve i menší šok, si s odstupem času odnesu takový cinefilní zážitek. Škoda jen, že tak skvostná komedie, jíž s ohledem na vše skvělé dokážu odpustit i několik lehce přehnaných scén, musí obsahovat i jednu scénu komickou zcela nechtěně a to přestřelku, v níž J. Lefebvre předvádí zřejmě nejtrapněji sehrané umírání všech dob. Ale tak co už, nic nemusí být dokonalé, ani film s nedokonalým superhrdinou. :o) [95%] (21.10.2021)

Naprosto skvělá komedie s báječným Belmondem v sebeparodující dvojroli ošuntělého spisovatele, loosera Francoise Merlina a božského magnifique super-špiona Boba Saint-Claira. Film se na první pohled může zdát jednoduchý, zápletka prostá, ale ve skutečnosti je důmyslně propracovaný a jeho největší síla leží v detailech, ať už co se týče dokonalého prolínání Merlinova pařížského světa do agentova Acapulca plného mrtvol, tak v případě scén parodujících (nejen) bondovky... Vtipné scény: Rodriguez byl sežrán žralokem v budce když telefonoval; Ta nevěsta na mě střílela na letišti; Bylo podezřelé, jak před náma pořád maloval tu bílou čáru; -Kam nás to vedou? - Do vltulníku. Ale nelozčilujte se, má dlahá. Já vás z toho malélu dostanu! ; Ariano, mě je trapné představit vám největšího padoucha světa:D ; atd atd. báječná je taky hudbička, všudypřítomní mexičti mariachis a naskakování do auta:) Zábavné jsou také scény, kdy se naštvaný spisovatel rozhodl s agentem zatočit, je cítit, že scénaristé se skutečně vyblbli! Tohle je prostě film, který když dávaj v televizi, tak se koukám. (22.11.2004)

Pecka, rána, mozek na zdi...vlastně na talíři. Tenhle film jsme milovali na základce. Všechny atributy akční komedie - láska, intriky, zabijáci, akce, útěky...nechtělo by to trochu krve?-Jak je libo: Ratatatata - a výsledkem je nádherný krvavý kaskádovitý vodopád místo schodiště! A což teprve, když se na psacím stroji zasekne písmeno R! Padouch nebo hldina, šišlá celá lodina! Pro mě jedna z nejlepších belmondovek. (26.02.2011)