Confetti al pepe
Réžia:
Jacques BaratierKamera:
Henri DecaëHudba:
Ward SwingleHrajú:
Guy Bedos, Jean-Paul Belmondo, Jean-Marc Bory, Claude Brasseur, Françoise Brion, Sophie Daumier, Sophie Desmarets, Jacques Dufilho, Anna Karina, Anne Doat (viac)Obsahy(1)
Francouzská komedie je téměř bez scénáře a je plná veselých scének, tanečních čísel a písniček. Hlavní postavou je zakomplexovaný mladý muž Gérard (Guy Bedos), jehož největší vášní je film. S několika svými přáteli se rozhodne natočit film o Paříži a mladých lidech. Protože chce slyšet pravdu, film natáčí se skrytými mikrofony a vznikne tak opravdu cinéma-vérité. (curil)
(viac)Recenzie (3)
Reportérka se ptá lidí ve městě, zda vědí, co je to cinéma verité. Reportér zpovídá dědu, zrovna opravujícího střechu, zda pozná rozdíl mezi cinefilem a voyeurem. Oba reportéři se tváří, že točí jedině realitu, takže natáčí např. Jeana-Pierra Mariella, který se sprchuje v šortkách(?) a pak si přímo na ty mokré(!) šortky po sprše natáhne před ochodem kalhoty?? Ale není téměř nic bizarnějšího, než když si všichni ti dokumentaristi pustí twist a začnou v kruhu tančit se zapnutými kamerami v rukou. Píšu téměř, protože k pravidelným zpívankám Francise Blanche v kabrioletu se mi ani nedostává slov. Ale konec přehlídky bizarností. On ten film úplnou tragedií není a zajímavě dokumentuje postupný přechod francouzské nové vlny od dokumentárního stylu hraných dramat k různým surrealistickým experimentům. Parodováno je zde obojí, stejně jako dobové filmové muzikály v čele s West Side Story. Dialog z nočního podniku mezi záhadně krásnou Monicou Vitti a režisérem Rogerem Vadimem má úžasnou atmosféru a určitě mě velmi pobavil Claude Brasseur a jeho skeč instalatéra s umyvadlem (včetně romantických muzikálových vložek!) nebo telefonát medzi Belmondem a Simone Signoret. Nejhorší však mimo Blanche je, že celý tento počin je ve finále jedna velká splácanina všeho možného a nejrůznějších scén, nápadů, performancí, která ani přes jistý ústřední rámec a více skvělých scén nedrží moc pohromadě. Jen mi potvrzuje, že francouzská nová vlna byla (zpětně pořád je) nesmírně zajímavým fenoménem, který kinematografii hodně zpestřil a mnohé tvůrce ovlivnil, ale některé tyto snímky pro mě nadále představují především ono zajímavé zpestření, než skutečné filmové klenoty. [60%] ()
Herci sa aj snazia, len cele je to take strojene a moc divadelne ... dialogy tiez posobia divadelne : 20 % ()
HOŘKÉ PILULKY (ve sladkém obalu). Mladý muž z dobré rodiny sní o tom stát se hercem. Kvůli tomu je pořád se svou sestrou, která je posedlá natáčením na amatérskou kameru....Unikátní satira na popkulturu, kde známí herci parodují své scény z filmů. Cinefilská záležitost s parodujícími narážkami na novou vlnu Actors studio, Cinéma verité, West side story, typy a pózy italského, německého filmu aj.... (Fotky s komentářem jsou na The Alligatograph, viz IMDb). ()