Obsahy(1)
V drsném stylu "coolness" vypráví Mark Ravenhill přiběhy šesti současných Londýňanů. Záznam inscenace Divadelního studia AMU, DISK. Anarchista Nick se vrací po patnácti letech z vězení a svět konce devadesátých let je pro něj nepochopitelné a nebezpečné bludiště. Telefonní automaty jsou jenom na kartu, v tanečních klubech frčí extáze a všichni už „dávno vzdali ty kecy o smyslu života a teď si zkrátka užívaj“. Jeho bývalá láska Helen už nechodí demonstrovat, ale kandiduje do poslanecké sněmovny. Jeho „třídní nepřítel“, miliardář Jonathan, podporuje mladé umělce ve východní Evropě! Je třeba myslet pozitivně… (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (4)
Pestrý reklamní obrázek šťavnaté broskve vás dovede k tvrdému zelenému nezralému plodu nevýrazné chuti. 1) Zklamanému diváku jest sledovat plytká teenagerovská moudra v nezralém, byť alespoň místy potenciálně zajímavém (22letý Ladislav Hampl) herectví. 2) Autor honí ne jednoho, ale celou tlupu zajíců (společenská spravedlnost, boj proti konsumismu, AIDS, homosexualita a další), aniž se některého z nich alespoň dotkne. 3) Anglický gay Mark Ravenhill napsal divadelní hru Some Explicit Polaroids v roce 1999 jako 33letý. V té době byl už 9 let HIV pozitivní. 4) Výstižný komentář - Cimr. ()
Polaroidy byla svého času přelomová inscenace studentů DAMU, která otevřela dveře autorům coolness divadla a co vím snad možná poprvé uvedla ceněného Marka Ravenhilla do běžného kamenného divadla (tedy pokud nepočítáme různé experimentální podzemní scény apod.). Je zajímavé pozorovat, jak se za pouhých deset let změnila doba, protože to co bylo ve své době považováno za přelomové dílo otevírající tabuizovaná témata (homosexualita, povrchní společnost), proměnilo se dnes v poněkud vyčpělou a samoúčelnou snahu šokovat. Přitom je to ale takové to opatrné, připosrané šokování - dvojice gayů sice třeba předvádí jak jeden druhého masturbuje na nemocničním lůžku, ale vše se odehrává pod peřinou v jemných náznacích. Celý příběh je namachrovaně drsný, ale když na konci odchází postava Marka Němce do sprchy, sundá si trenky pod ručníkem, aby se náhodou na jevišti neobjevil nahý člověk. Každé druhé sloho je vulgarita nejtěžšího kalibru, ale k opravdu vyostřeným střetům, kdy by byl divák pohnut, dochází velmi pomálu. Dnes, v době např. některých expicitních představení Divadla Komedie a v době kdy i v Národním běhají nazí herci a hazí po sobě krvavé fláky masa, se Polarodiům stalo to nejhorší, co se může in-yer-face divadlu stát - zevšednělo. Nešokuje a nebaví. ()
Afektovaná pozéřina bez skutečných emocí a hloubky. Chápu, co tím chtěl básník říct (asi...), ale nelíbí se mi ten rádoby drsný, uměle provokativní (slova jako 'píča' a 'šukat' jsou obsaženy pomalu v každé druhé větě, bohužel tady je to spíš otravné) a přitom vlastně úplně bezpohlavní způsob toho sdělení. Herci jsou nuceni k typicky teatrálnímu přehrávání (dvojice gayů v sobě zahrnuje snad všechny klasické homofóbní stereotypy, kvůli čemuž jsou oba téměř neustále na zabití). Spousta ambiciózních témat (kritika soudobé povrchní společnosti, která postrádá smysl života a zažívající krizi hodnot), ale nepříliš podnětný zážitek. Alespoň, že Barbora Seidlová se tam v jedné scéně chvíli promenáduje ve spodním prádle... ;) 40 - 50 % ()
Chci aby byla zase studená válka, apartheid, jaderná hrozba a třídní nepřátelé! Paradoxní povzdechnutí, které by mohl pronést nejeden moderní člověk žijící uprostřed hodnotové krize západní materiální společnosti. Kde jsou ty doby, kdy lidé věřili v (byť třeba naivní, bláhovou) myšlenku a snažili se svět změnit, bojovat, konat... Do současného světa narození lidé již rezignovali na pátrání po vyšším smyslu existence, aktivní snahu pokoušet se svým konáním udělat hlubší stopy ve společnosti. Dnes - ve světě triumfujícího trhu a důkazy zdánlivě jasně podloženém vítězství euroamerické civilizace - kdy se zdá, že jedinec nic nezmění a může se utápět jen v banalitách, dnes zbývá jediné - ponořit se do nekončícího mejdanu, užívat si hédonismu, v němž je povrchnost ctností a hltat "život" plnými doušky. Konfrontace muže smýšlejícího v mantinelech minulosti s jeho o 20 let mladších protějšky nepřináší jasné rozuzlení, jen hořké vystřízlivění na obou stranách. ()
Reklama